Pohlcovala nás noc. Vidět byly pouze naše siluety a taky tvá cigareta, jejíž konec se při každém tvém vdechnutí rozzářila. Třásl jsem se, ale to jsi ty nemohl spatřit.

„Nebyl jsi opilý," zachraptěl jsem. Považoval jsem za úspěch, že jsem se vůbec odvážil promluvit. Vlastně ten největší úspěch byl, že jsem se k tobě znovu přiblížil a ten další, že jsi mě okamžitě neodehnal. Na chvíli mi připadalo, že mě vůbec nevidíš.

„Co když jsem byl?" potáhnul jsi do sebe kouř, já nesouhlasně zavrtěl hlavou, pak ses ke mně nebezpečně přiblížil.