"Já jsem Tara." Usmála se na mě dívka sedící na posteli naproti té mé.

"Já jsem Fany." oplatila jsem jí úsměv a rozhlédla se po skromném pokoji. Byly tu dvě postele, dva psací stoly a velká skříň. V tomhle pokoji pravděpodobně prožiji nadcházejících pět let. Pokud všechno půjde podle plánu. 

"Podívej, máme super výhled!" Zavolala na mě Tara od velkého okna. Přišla jsem za ní a vyhlédla ven do krásného slunečného dne. Výhled byl na velké nádvoří staré budovy - naší školy. "Jo, je to fajn." souhlasila jsem, i když mi výhled nepřišel zas tak výjimečný.
"Ty to asi nechápeš." Zasmála se Tara. "Asi ne, no." Zasmála jsem se taky.
"Ty okna naproti....je to klučičí křídlo. Vsaď se, že když bude hezky, tak se budou promenádovat bez triček před okny." Vysvětlila Tara a tvářila se zasněně.

Rozesmála jsem se na celé kolo, tohle by mě opravdu nenapadlo. 
"My to ovšem na oplátku dělat nebudeme." Dodala jsem.
Myslím, že s Tarou bude legrace.

...

"Ma této škole platí striktní pravidla,  se kterými jste už jistě byli obeznámeni. Porušování Jakýchkoli z těchto pravidel, ať ze strany žáků, tak učitelů je přísně trestáno. Je velká čest studovat na jedné z nejlepších univerzit v celé Británii, tak se podle toho chovejte..."
Monotónní hlas učitelky mě uspával, prosím ať tuhle učitelku nemáme na matematiku jinak propadnu.

Nevěděla jsem, že na prestižní univerzitě se máme chovat jako v koncetračním táboře.
"Pravidla...blallakbla....pravidlo...blablblala....porušení.....blablalalal....trestá..blablababa..." Pokračovala učitelka a já měla co dělat abych udržela falešné soustředění.

Najednou učitelka zaklapla desky. Celá třída jsme si stoupli a učitelka jako páv odpochodovala.

Všichni jsme si sedli a do třídy k našemu překvapení přišla skupina asi deseti mladých lidí. Sedli si do prázdných lavic a jeden blonďatý chlapec vyšel před tabuli.

"Ahoj já jsem Mark a já i ti co sem přišli jsme ze druháku. Potrefení učitelé na této škole se rozhodli, že se budeme nějaké předměty učit s vámi a některé věci dokonce budeme učit my vás. To, že se budeme učit některé věci s vámi znamená, že jsme se minulej rok moc neučili a musíme se to teď učit znovu." Řekl blonďák.

"To jsi říkat nemusel Marku, teď už nevypadáme cool." Prohlásila tmavovlasá holka vzadu a všichni se rozesmáli.

"Teď ještě malá poznámka...." odkašlal si Mark. "Co tady říkala ta učitelka o těch pravidlech a tak....není to tak úplně pravda. Skoro všichni tu porušujou pravidla....vždyť proto pravidla existujou!"

Znovu se celá třída zasmála.

"Takovej super příklad porušování pravidel je tady Styles." Ozvala se znovu ta holka a ukázala na chlapce, celá třída se otočila. Byl to on, ten kudrnáč, kterého jsem viděla ráno. Seděl ležérně na židli a na tváři měl zase takový úsměšek... skoro jakoby byl pyšný na to, že na něj dívka upozornila. Ale díval se na špičky svých bot a nic neřekl.

"Jo, to je všechno, teď už můžeme jít na oběd." Řekl Mark a celá třída se v dobré náladě začala sbírat a odebírat se do jídelny.

"Ahoj holky, můžu si přisednout?" Byla to ta tmavovlasá holka ze třídy. "Jasně." Zamumlala jsem s plnou pusou hamburgeru a trošku posunula svůj tác, aby měla místo.

"Dík." Usmála se a sedla si. "Takže vy jste tu nový, co?" Ptala se. Kývla jsem a ona pokračovala. "To je super, určitě se vám tu bude líbit, kdyby jste cokoliv potřebovaly, tak jsem tu pro vás. Můžete se na cokoliv zeptat. A jmenuju se Alice"

"Jeee to je super, děkujem'!" Zaradovala se Taraa hned se zeptala: "Kdo  je ten kudrnatej kluk?" Otázka, která mi vrtala hlavou už od rána.

Alice se usmála. "Hezkej co?" Ušklíbla se. "No, jako jo." zasmála se Tara a já jen mlčela a dívala se do svého talíře.

"Je sice hezkej, ale dávala bych si na něj pozor." Pohrozila Taře Alice a obě se zasmály. "Bad boy?" Zeptala se laškovně Tara. "Horší než to" protočila očima Alice a snížila hlas. "Upřímně každá holka ho chce, ale žádná s nim nevydrží...je prý divnej. Je to tak trochu pán tajemnej, známej po celý škole." Zašeptala. "No, ale to je jedno, jak se vám líbí pokoje?" Alice rychle otočila řeč.

...

"Ten Styles mě zajímá." Prohlásila Tara a praštila ssebou na postel. "Tebe ne?" Jen jsem pokrčila rameny na znamení, že asi ne, i když opak byl pravdou. "Je tak hooooot argh umííírám!" Zvolala Tara, zvedla se z postele a přešla k oknu. Zasmála jsem se a  skládala prádlo do skříně. "Bože!" zvolala Tara, rychle zavřela okno a zhluboka dýchajíc se opřela o stěnu. "Co se stalo?" Uchechtla jsem se, přešla k oknu a otevřela ho, abych se podívala co ji tak rozrušilo.

Seděl na balkoně a i přes tu dálku jsem věděla, že mě probodává svýma zelenýma očima. Jen jsem tam stála, pozorovala ho. Proč jsem vždycky jako v transu, nemůžu se pohnout a odejít?

Ahojte, dokončila jsem JF finito a vrhám se na tenhle příběh. Děkuju vám za všechny komentáře a hvězdičky u prologu...jako vážně? Je to jenom prolog :D Fakt děkuju.

Omlouvám se, že tak moc používám slovo "A", ale ono je prostě potřeba XD 

Napište mi prosím názory....děkuju :)

  #Haroldthehottie :D

Lofuju vááás všechnýýýýý

Meg