Polibte mou ruku, je to tady!😈

Zahanbeně jsem se oblékl a šel do koupelny. V umyvadle jsem si ledovou vodou opláchl obličej a pak se na sebe podíval do zrcadla.
Co se to právě stalo? To není možný...Co bych dělal, kdyby to zašlo dál? Ne...nedošlo! A nikdy nedojde... Takový věci si nikdy nesmím nechat líbit.

Dokouřil jsem a vajgl hodil z balkónku. Opět uvolněný jsem si šel sednout na gauč. Hiroki zmizel...Asi mě teď dlouhou dobu nebude chtít vidět. Což o to, mně to nějak netrápí. Nebo...si to jen nalhávám.

Bál jsem se vrátit. Věděl jsem, že je divný, ale nevěděl jsem, že je tak zvrhlý. Oklepal jsem se a proklouznul do svého pokoje, kde jsem se postavil k oknu a hleděl ven. Pak mě něco zaujalo na obloze.

Nepříjemně mě zamrazilo, až jsem se musel oklepat. Neměl jsem ponětí, proč čučim na vypnutou bednu, ale neměl jsem teď chuť přerušovat ticho.

Co to je? Přivřel jsem oči a pak si je promnul. Když jsem se zase podíval, málem jsem dostal infarkt. Před oknem stála...nadherná holka. Delší, světle hnědé vlasy, šedivé oči a velká černá křídla. Byla fak- Počkat. Nahodil jsem zmatený výraz. Pořád se na mě koukala a ja nevěděl, co mám čekat. Jen mi se sladkým úsměvem zaklepala na okno.

Akemi

Ten pocit nebyl jen tak. Prudce jsem se zvedl a od gauče upřeně koukal na futra, která vedla do malé chodbičky a ta do Hirokiho pokoje. Slyšel jsem známý zvuk. Zpozornil jsem a byl připraveny na všechno, co se muže teď stát.

S nejistotou jsem otevřel okno a ona doslova vlítla dovnitř.
,,Ahoj kotě, jeden debilní dotaz," zasmála se roztomile, ale její oči hned na to potemněly. ,,Je tu Kazuki Jun?" Na sucho jsem polknul, ale než jsem stačil cokoliv udělat, už mizela ve dveřích a odvolávala křídla.

Zničehonic se mezi futry objevila silueta.
,,Akemi..." vydechl jsem a založil ruce na prsou. Ta mi tak chyběla.
,,Kazukiii ~" zavrněla a přišla mě obejmout.

Vykoukl jsem tak, abych na ně viděl. Známá? Asi... Prohrábla mu vlasy a ja stiskl okraje futer.
,,Takže jsi teď u smrtelníka?" Zahihňala se a já svraštil obočí. Nesnáším, když mě tak někdo nazve!

,,Hm, zatím je to fajn...A ty ses sem dostala jak?" Zamračil jsem se, protože ona byla vždycky tak vzorná a plnila svoje povinnosti. A teď, zničehonic, padne na zem černé pírko.
,,Přišla jsem za tebou,"odfrkla a schovala mi hlavu k hrudi.
,,Z jakého důvodu?" Zeptal jsem se nechápavě. Asi jsem fakt blbej, ale tohle nechápu.

Proč mi tak buší srdce? PROČ SE BOJÍM JEJÍ ODPOVĚDI?! Na sucho jsem polknul a víc se zaposlouchal. Je mi blbý, že je špehuju, ale tak...Jsou v MÉM domě. Na čele se mi udělaly vrásky a ja byl...ani nevím proč, nervózní.

,,Protože bych to bez tebe nevydržela, Kazuki..." špitla a pak už se všude rozhostilo ticho. Trochu mě zaskočila. Bylo to hezký, ale pak mi něco docvaklo. Ona se ode mě nehne!

Stáhly se mi zornice a zpřethal dech. To jako...Ze tu budu mit oba?! Nějaký dva obouchaný krocany? Proč já...Proč...Sesunul jsem se k zemi a zatnul pěsti. Pak se přede mnou objevily nohy. Zvedl jsem hlavu a polknul.
,,A ty jsi sladkej, "zazubila se...

A u další Yaahoo...Nevím kdy bude, proso ze píšu na mobilu...Notebook dlouho neuvidim TwT