Naši odjeli na velnes, takže můj plán, že se za nimi stavim, selhal. Seděl jsem na posteli a pozoroval, jak venku prší. Vedle mě spokojeně vrněl Kochiko, kterého jsem drbal na hlavě. Už jsou to tři dny. Tři dny od té nepříjemné události, kdy jsem byl zneužit a opuštěn. Přemýšlel jsem nad tím, co kdyby se vrátil? Asi bych mu to nebyl schopný odpustit, a ani to neudělám. Zatnul jsem zuby a postavil se na nohy s tím, že si udělám snídani. Skoro dva dny jsem nejedl, aspoň ten chleba s máslem bodne.

Celou tu dobu, co jsem byl s padlými, jsem nemohl myslet na to, jak pokrytecky jsem se zachoval. Celkem jsem koukal, kolik nás tu je.  Každý z nás tu byl z úplně jiných důvodů a převážně tu byli muži. Ačkoliv mě mezi sebe přijali, moc jsem se nechtěl začleňovat. Jsme v jeskyni... Naše útočiště je jeskyně... Uvědomil jsem si, jak dobře jsem se mohl mít, kdyby se to nestalo. Nemusel bych ,,bydlet" tady.

Nakonec jsem se rozhodl pro menší procházku. Za týden nastupuji do nové práce, kam jsem volal pár dní předtím, než před můj dům udeřil blesk. Jen doufám, že tam budu úspěšný... Obul jsem se, zamknul dveře a roztáhnul deštník. Chvíli jsem tak stál na místě a koukal na vzdálené kopce s lesy. Nakonec se mi nohy odlepily od země a já šel směrem na pěší zónu. V tomhle počasí je malá šance, že tam někdo bude.

Akemi se mě držela jako klíště. Musím říct, že ačkoliv k ní chován určitou zášť, pomáhá mi tady. Necítím se díky ni sám... Tedy...ne TAK sám.
,,Proletíme se," usmála se na mě a vytáhl a mě ven.
,,Prší Akemi... Moc daleko nedoletíme," kouknul jsem na ni otráveně. Ona mě prostě propadla za předloktí a táhla. Nakonec mě strčila z té vysoké skály a skočila za mnou.  Tři metry nad zemí jsem roztáhl křídla a vyletěl nad les. Jak mi na peří dopadaly kapky, rychle mi ztěžkly a už mi nešlo zatáčet. Začal jsem litovat toho, že jsem nepřistál, protože jsem to nabral do větví a pak se pěkně projel po mokré zemi. Akemi se mi úplně ztratila. No bezva. Vstal jsem, oklepal se a šel tam, kam mě nohy vedly. Snad mě zavedou do sucha.

Déšť byl každou chvílí silnější, chtěl jsem to otočit a jít domů. Usoudil jsem, že to bude nejlepší řešení, tak jsem se po cestě vracel zpátky. Po chvilce začalo i hřmít, takže jsem přidal do kroku. Na konci cesty jsem si někoho všiml. Stál ke mně zády...a měl tetování černých křídel. Okamžitě jsem zastavil a zaostřil. Otočil se ke mně a já hned poznal Juna. Udělal jsem krok zpět...Díval se na mě. Z vlasů mu tekla voda a byl úplně špinavý. Pomalu šel ke mně. Nevěděl jsem, co dělat. Utéct, zůstat? Udělal jsem krok vzad, ale díval jsem se na něj.

Poznal jsem ho. Yachio...Bylo mi zase na nic a déšť zhoustl. Jako by se z nebe vylévaly miliony kýblů vody. Měl jsem husí kůži, byla mi zima. Udělal krok zpátky a já šel pomalu k němu. Stál na místě, neutíkal. Zastavil jsem se před ním a díval se na něj skrze mokré vlasy v očích.
,,Ahoj..."

Srdce mi divoce bušilo, když se blížil. Bylo mi ho líto, ale můj zadek říkal něco jiného. Na sucho jsem polknul, když mě pozdravil. Co teď čeká? Že si ho zas necham vlézt do domu?

***
Já jsem fakt idiot. Už zase stojím v kuchyni a vařim mu čaj, zatímco si on šel dát sprchu. Může tu být, dobře, ale sáhne na mě a budu agresivní.

Sprcha byla příjemná. Teplá. Nechal jsem si ji téct po těle a vnímal každou kapičku, která na mě spadla. Vyvolal jsem křídla a začal si umývat i je. Jsem na nich docela citlivý, takže si je nesmim šampónovat.

Donesl jsem čaj do obýváku a přesunul spícího Kochika z gauče, do jeho pelechu. Po nějaké chvíli se Jun vrátil, jen v teplácích.
,,Tady máš ten čaj," zamumlal jsem a on se s poděkováním posadil vedle mě. Bylo ticho, tak jsem zapnul bednu, kde zrovna dávali Piráty z Karibiku.

Byl jsem mu vděčný, ale neumím to dávat na jevo. Jen jsem dal jednu nohu pod sebe a s čajem v ruce sledoval film.
,,Proč je tak naštvanej, že tu bohyni osvobodili?" zeptal jsem se po chvíli.
,,Protože ji miloval. Ona ho zradila a tak ji uvěznil do lidského těla. A teď je pryč," odpověděl mi, pak jsme se na sebe podívali a jen se pousmáli.

Yohohoo! Omlouvam se, že dlouho nic nevyšlo, budu se to teď snažit napravit :) Jedna dívka se mě ptala, kam mi má poslat FanArt který na tento příběh udělala. Pokud byste mi chtěli poslat váš FanArt, napište mi do directu a já vám dám Facebook, na který to pošlete. Budu za obrázky moc ráda. Pokaždé, když mi nějaký pošlete ho v další kapitole zveřejním a označim vás. Děkuju, Vaše Mai-chin💕