Usmívala se na všechny kolem. Fotila se se známými i neznámými tvářemi. Pózovala fotografům, nechávala se sestřenicemi tahat od jednoho stánku ke druhému. Smála se špatným fórům moderátorů, poslouchala zpěváky pocházející z Iswely a nejbližšího okolí. Jak se ukázalo, málokdo věděl, kdo bude večer vystupovat. Myrlene nebylo příjemné vysvětlovat, že má zbytek skupiny někde za oceánem, takže opravdu vystupovat nemůže. Našli se i tací, kteří ji prosili, aby vystoupila sama. Jenže to nemohla. Jak by také ano? Tohle byl pátý jarmark, který zažila jako členka Padlých hvězd. Pět let uteklo od jejich proražení a místo toho, aby tu její kamarádky byly s ní, raději se bavily u moře. Bez ní. Byla to její volba, ale i tak bolelo vědomí, že bez ní skutečně odletěly. Tohle byla pro Padlé hvězdy nová situace. Kromě vánoc, které trávily se svými rodinami, se od sebe téměř nehnuly. A nyní nebyl problém rozdělit se na dva týdny.

Zalezla do sprchy s vědomím, že nemá moc času. Před návratem na večerní program jarmarku se chtěla upravit. Navíc se musela převléknout. V bílých šatičkách by večer zmrzla. Vyfoukala si vlasy, popadla taštičku s líčením a pustila se do práce. Hnědé vlasy jí splývaly po zádech. Byl to nezvyk. Málokdy je nosila úplně rovné. Alespoň tedy v poslední době. Z šatníku vytáhla potrhané džíny, volné tílko se špagetovými ramínky a černou koženou bundu, jež si přehodila přes ruku. U zrcadla si tílko vpředu částečně zastrčila do džín. Obula si černé, nízké kozačky a ještě jednou pohlédla na svůj odraz. Rty přetřela tenkou vrstvou lesku, a pak už konečně vyšla ze svého pokoje.

Před domem na ní samozřejmě čekal Jeff. Jet autem však odmítla. Stejně to bylo kousek. Během deseti minut byli zpět v centru. Davem lidí se dostali do přední části pod pódiem, která byla od zbytku oddělena kovovou ohradou. "Kudy?!" překřičela hlučný dav. Ochránce se rozhlédl, načež jí ukázal, aby šla za ním. Dřív než tak dívka stačila udělat, obklopila ji skupinka lidí. Neměla kudy se hnout. V duchu proklínala nejen samu sebe, ale i Jeffa. Lidé na pořvávali a jí to nebylo ani trochu příjemné. "Hej!" ozvala se rána, následovaná rukama otáčející dívku čelem k ohradě. Při pohledu do modrých očí se jí ulevilo. Mladík poplácal na horní tyč ohrady, držící přihlížející dál od pódia. Pochopila. Rukama se opřela o zábradlí a modlila se, aby nespadla. Vyhoupla se nahoru. Mladík jí chytl za pas a opatrně jí pomohl přes hrazení. "V pořádku?" optal se jí, na tváři svůj obvyklý úsměv. "Díky tobě," odfoukla si dívka. "Myrlene!" to už se k ní blížil Jeff. "Už jsi v dobrých rukou. Uvidíme se později," kývl na ní blonďáček, načež zmizel v zákulisí. "Není ti nic?" strachoval se Jeff. "Ne, Nathan mi pomohl," zavrtěla zmateně hlavou. Nathan? Co tu sakra... Z kapsy vytáhla telefon.

Nespoutaní? Vážně, Rone? Co ti tu chtějí?! -M

Odeslala zprávu. Načež se obrátila na Jeffa. "Teď vedeš ty," ušklíbl se muž. Jak jinak... S tím vykročila vpřed. Jelikož sem, měli přístup pouze vystupující, zvaní a vedení města, nemusela bát, že ji znovu obklopí nějaký dav. Jako první zamířila ke starostce města, s níž se objala. "Phoebe, ráda vás vidím," usmála se na ženu s blond barvou vlasů, jež se úplně nevyvedla. Zažloutlé fleky vypadaly víc než nelichotivě. Phoebe byla žena ve starších letech s lehce zakulacenou postavou. Vždycky podporovala talenty zdejšího města. Právě díky ní Padlé hvězdy vystoupily na jarmarku před pěti lety. Bylo to jejich první vystoupení před publikem. "Jak se daří Myrlene? Prý na podzim chystáte další tour." Dívka přikývla. "To je báječné. Moc vám to přeji." "Moc se omlouvám za dnešek. Nějak jsme to..." Starostka mávla nedbale rukou. "Už tak jste pro nás udělaly hodně Myrlene. Iswela byla jen díra, jejíž jarmark nikoho nezajímal. A podívej se, kolik je tu lidí. Udělaly jste víc než dost," ujistila dívku, jež zavrtěla hlavou. "Vy jste pro nás udělali víc." Myslela to vážně. Tohle místo, jeho obyvatelé, starostka... Dali jim šanci, které se holky chopily jako topící se nafukovacího kruhu. Díky nim se dostaly až na vrchol.

"Chceš se jít podívat dozadu?" nabídla jí Phoebe. "Pokud to nebude vadit," usmála se dívka. "Samozřejmě že ne. Jen jdi," pobídla brunetku starostka. Myrla tedy zamířila podél pódia do zákulisí. Musela se protáhnout mezi zvukaři a dalšími lidmi, jež pobíhali sem a tam. Když si všimla pětice mladíků stojící v kroužku, zaváhala. Nerada by je rušila. Jenže to by se nesměl kudrnáč otočit a věnovat jí arogantní úšklebek. Ani jí nenapadlo nalhávat si, že ona a Luke by někdy mohli být přátelé. Nemohli. Stačil jediný pohled a už jí vytočil k nepříčetnosti. "Ahoj," nachomítla se k mladíkům, jež jí okamžitě utvořili místo, aby mohla blíže k nim. Vcucla se tedy mezi Louise a Conora. "Děkuji, že tu dnes jste, jen nechápu jak..." přiznala, u čehož rozhodila rukama. "Ron se zmínil, že jsi z toho byla špatná, tak nás napadlo, že by ti třeba mohlo zvednout náladu, že Iswela o večerní koncert nepřijde," usmál se mile Henry. "Vlastně to byl můj nápad," ozval se hrdě blondýn, přičemž vypnul hruď. Stále byl však nejmenší. Musela se usmát. "Tobě dlužím ještě poděkování za záchranu. Pravděpodobně by mě tam umačkali." Světlovlásek mávl rukou. "Tys byl už venku?" povytáhl obočí Louis. Myrlene se na okamžik lekla, že mu způsobila nějakou nepříjemnost. "Já? Nikdy!" zavrtěl mladík hlavou, přičemž se tvářil jako hotové neviňátko. "Proč mě to nepřekvapuje?" pokroutil s úsměvem hlavou nejstarší člen Nespoutaných. Při pohledu na zamračeného kudrnovláska mu však úsměv z tváře zmizel. "No, nebudu zdržovat. Ještě jednou děkuju," usmála se, načež se obrátila k odchodu. "Poslechneš si nás?" houknul za ní nadšený hlas. "Takovou příležitost bych si nenechala ujít," ujistila světlovlasého zpěváka, a pak už vyšla ze zákulisí. Postavila se vedle starostky a spolu s ostatními přítomnými netrpělivě vyčkávala až koncert započne.

_______________________________________

Dobrou noc 🎑 Uvidíme se zase ráno 🌄😁

💋🤗💖