Prostorný klukovský pokoj pokrývala tma. Zatímco Joseph pokojně oddechoval, Mary nemohla usnout.

Zklamaně zírala do stropu a přála si, aby bylo tohle všechno jen špatný sen. Věděla, že kluk, který většinu života zasvětil hraní šachů nebude nejvíc praktický člověk, ale jak mohla tušit, že to bude až tak zlé?

Mělo jí to dojít už tehdy, když tak klidně souhlasil s tím, že se spolu konečně vyspí.

Byla by mu odpustila jistou neohrabanost, trapné chování nebo nervozitu.

Smířit se však s tím, že si jen lehl na postel, popřál jí dobrou a usnul? Příště to holt bude muset říct víc konkrétně...