45. Jen dva prstíčky tam strčíme...
„Bránila jsem se, nechtěla ho tam pustit, ale nebylo mi to nic platné," stěžovala si Adriana ublíženě. „Má strašnou sílu. Byl opilý a nedal si jinak říct... Nejprve mi tam strčil jeden prst. Pak dva, a... Najednou tam měl celou ruku!"
„To zvíře!" vyhrkla Margaret.
„A tím to nekončilo. Pak tam strčil i další ruku."
„No to snad není pravda! Co si to ten parchant dovoluje?"
„Ne, počkej. To ještě není vše. Nakonec tam ten bastard nacpal i nohy."
„Bože! Jak s tím můžeš dál žít?"
„Jak asi? Táhne na mě. Budu si ty dveře od bytu muset nechat opravit."
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top