Kain zazvonil u vchodových dveří Rhetta Dahaara a čekal. Zvuk zvonku se nesl ztichlým domem bez jakékoliv reakce. Zkusil to ještě dvakrát, než se dveře konečně otevřely a v nich se objevila Coltonova hlava. Vypadal příšerně. Pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy a na tváři mu rašilo několikadenní strniště. Na sobě měl vytahané triko a volné kraťasy, na kterých byl vidět jeho pitný režim i jídelníček několika posledních dní. Kain si dovedl představit, jak se asi cítí. A byla to jeho vina. Za svou předlouhou existenci už zničil spoustu životů, ale poprvé ho tížil naprosto neznámý pocit, který potřeboval vyřešit. Dřív, než navždy opustí svět i Záhrobí.

„Kaine?" pronesl Colton nechápavě.

„Zdravím, Coltone. Mohu dál?" zeptal se Kain.

„Teď není úplně vhodná doba na návštěvy."

„Vím. Ale přišel jsem vám vypovědět pravdivý příběh Sorayi Farkas."

„Tohle jméno už tady nevyslovujeme," zavrčel Colton podrážděně a chystal se Kainovi zavřít dveře před nosem.

„Soraya poprvé zemřela, když jí byly čtyři roky," vyhrkl Kain rychle, aby upoutal jeho pozornost.

„Co prosím?" zeptal se Colton a ustal v pohybu. Kain se pobaveně ušklíbl nad svým malým vítězstvím. Tolik se ten úšklebek podobal tomu Sorayinu, až z toho Coltonovi srdce vynechalo úder srdce.

„Pustíš mě dovnitř?" zkusil to znovu.

Colton ještě chvíli váhal, než konečně otevřel dveře dokořán a vpustil Kaina do vylidněného domu. Kain tenhle dům znal jako své boty. Chodíval sem dlouhé roky na návštěvy i kvůli pracovním povinnostem a nikdy jej neviděl takhle prázdný a smutný.

Jakmile se Kalev s Coltonem vrátili, nechal Kalev ve vzteku všechny vyhodit. I ti, kteří pro ně pracovali roky, nakonec prchli před Kalevovým hněvem a Coltonovým přehlížením.

Oba byli zdevastovaní a ani jeden z nich o tom nedokázal mluvit. Colton to kladl za vinu především sobě. To on k nim přivedl Sorayu, protože naivně věřil tomu, že to on ji našel. Místo toho ona našla je. Využila, použila a zahodila.

Ani jeden nemohl spát. Pokaždé, když zavřeli oči, spatřili její prohnaný výraz, když je konečně předala svému opravdovému pánovi. Celou dobu s nimi manipulovala a královsky se u toho bavila. A oni jí to dovolili. Nebýt té čertice a Kaina... Colton se raději nezamýšlel nad důsledky. Proto taky čekal, že se Kain jednoho dne zjeví, aby jim tenhle svůj čin připomněl. To, že jim chce vyprávět o Soraye ho mírně vyvedlo z míry.

„Bylo by dobré, kdyby se toho účastnil i tvůj bratr," řekl Kain, kdy dorazili do obývacího pokoje, kde zůstala vcelku jenom sedačka. Všechno ostatní Kalev v návalu zuřivosti zničil.

„Nebude to chtít slyšet," zamumlal Colton. I přesto se vydal se pro Kala, který po prvotním návalu zlosti propadl depresi, zavřel se ve svém pokoji a už několik dní chlastal.

Colton věděl, jak bude bratr reagovat, ale nemohl se ubránit vlastní zvědavosti, jak bude Kainovo vyprávění pokračovat. Protože začátek zněl velice zajímavě.

***

„Fajn, jsem tady. Ať to stojí za to, Kaine, jinak ti vystřelim oko z hlavy," zabručel Kalev, když ho Colton konečně přiměl, aby s ním sešel o patro níž. Svalil se na zem vedle gauče a dál nasával z flašky rumu. Colton si sedl naproti Kainovi a přistihl se, že se nedočkavě vrtí na místě.

„Jak už jsem říkal Coltonovi. Soraya Farkas poprvé zemřela, když jí byly čtyři roky. Její matka se chystala srazit na kolena Arkana Farkase, svého drahého manžela. Bohužel se spoléhala na špatné lidi, kteří ji podrazili a Arkan ji zabil. A protože se bál, že by v budoucnu mohla jeho život stejně ohrozit i Soraya, zastřelil i ji." Kain se dramaticky odmlčel a nechal na dvojčata působit sílu svých slov.

„Jestli sis myslel, že tím vzbudíš lítost, tak to ses seknul," protočil Kalev oči a znovu se pořádně napil z flašky. Kain se jenom pobaveně uchechtnul a pokračoval dál. Od Džosera moc dobře věděl, co pro ty dva Soraya znamenala. I co oni znamenali pro ni. Proto jim potřeboval tenhle příběh vypovědět.

„Jako každá duše, i ta její putovala do Záhrobí. A tam, mezi tou spoustou ostatních ztracených existencí, si jí všiml Leviatan. Nevím, co ho na ní tenkrát zaujalo. Možná to neskutečné odhodlání, které se jí zračilo v očích. Možná neskrývaná inteligence, touha přežít nemožné. Ať už to bylo cokoliv, zaujalo jej to natolik, že té malé holčičce nabídl obchod. Věnuje jí sedm životů, jako je sedm pekelných bran. Sedmkrát bude moci zemřít a sedmkrát se vrátit. A až zemře naposledy, bude její duše patřit jemu. A čtyřletá Soraya na to dychtivě kývla." Kdo by se jí divil. Na něco takového by kývla i řada mnohem starších osob.

Kain se napil a podíval se na dva jezdce apokalypsy, jak mezi sebou těkají pohledy. Tohle bylo Sorayino veliké tajemství, které znal jenom Kain. Které si střežila do poslední chvíle a nikdy nebylo v jejím zájmu jej vyprávět dál. Snad mu to bude schopná jednou odpustit, že jej sdílel dál.

„Asi si dovedete představit, jak se starý Farkas tvářil, když se jeho dcera opět probudila a po kulce v jejím malém tělíčku nebylo ani stopy," uchechtl se Kain. „Začal z ní mít strach. Brzy ale zjistil, že mu může být prospěšná. Nechal ji zavírat do sklepa, aby o ní okolní svět nevěděl a pokud zrovna nebyl v dobrém rozmaru, vybíjel si na ní zlost. A ona si to všechno nechala líbit, protože si začala spřádat své vlastní plány."

„Jako liška," zamumlal si sám pro sebe Kalev a Colton jenom souhlasně zamručel.

„O čtyři roky později jsem ji potkal já jako holčičku s hnědými vlasy a stejně barevnýma očima. Čím víc ale navštěvovala Záhrobí, tím víc vlasy i oči světlaly, až získaly svou dnešní podobu. A nejspíš jsem v ní tenkrát viděl to, co tehdy Leviatan. Obrovskou touhu žít, nenechat se zlomit a zvítězit navzdory těžkostem osudu."

„Jo, tohle jsme slyšeli. Prý si tenkrát přišel pro Briana, protože to tak Farkas chtěl, ale ona tě přesvědčila, že bys měl do učení vzít ji. A ty si souhlasil pod podmínkou, že všechny zkoušky bude dělat dvakrát," zamyslel se Colton, který doufal, že alespoň něco na slovech, která jim celou dobu předkládala, bylo něco pravdivého. Když jim tenhle příběh ale vyprávěla, tvrdila, že závěrečná zkouška nelze udělat. Přitom ji dokončila. A nyní už věděli jak. Díky darovaným životům.

„Ano, uměla být velice přesvědčivá. Sám jsem si o Brianovi žádné iluze nedělal a věděl jsem, že by nepřežil den. Takže jsem se dohodl se Sorayou a začal učit ji, přestože Farkas celou dobu věřil, že do školy chodí Brian. Musí se mu nechat, že každé ráno vstal a dělal, že jde do školy, zatímco se schovával někde po okolí a nechal svoji mladší sestru, aby makala za něj," usmál se Kain při vzpomínce na malou Sorayu, jak do něj zapichuje oči a přesvědčuje ho, že jedině ona se může stát jeho žákyní.

„Gratuluju ti. Vychoval si ji fakt skvěle. Vyrostla z ní zákeřná mrcha, co lže, kudy chodí," mlaskl Kalev podrážděně. Když viděl, jak Soraya vešla do trůnního sálu, málem se zalkl strachem a vykřičel hlasivky. Ale čím víc se blížila. Tím méně v ní byl schopen vidět tu ženu, do které se tak bláznivě zamiloval. A potom už její slova jenom bodala. Hlouběji a hlouběji, až měl pocit, že ho nenávist vůči ní stráví zaživa. Všechno to byla jenom lež. Krásná, dokonale spřádaná lež, kterou jim mazala kolem pusy a oni jí to sežrali.

„Mýlíš se, jestli všechny zásluhy přikládáš mně. Můžeš si myslet, že máš Sorayu v hrsti. Že ti jde na ruku, že ji můžeš ovládat nebo s ní manipulovat. Ale ta holka má plán. Vždycky měla. A největší problém tohohle světa byl, že ji podcenil."

„Co bylo dál?" zajímal se Colton, když se mu zdálo, že se hovor začal točit jiným směrem.

„Coby. Soraya začala studovat jako každý jiný student na mé škole. Během působení na škole, při plnění zkoušek, zemřela dvakrát. Pak nastalo fakt blbé období jménem puberta, kdy byla do Leviatana tak trochu zakoukaná a dvakrát zemřela jen tak z plezíru, jenom aby mohla do Záhrobí. A čím déle času tam trávila, tím větší zázemí si tam budovala. Získávala spojence i vlastní impérium. Po páté zemřela při závěrečné zkoušce. A poté zemřela dvakrát, při svých vlastních zakázkách."

„Počkat," zarazil se Colton, který rychle spočítal všechna úmrtí, „takže když šla naposledy do Záhrobí..."

„Věděla, že tam zůstane už navěky," přikývl Kain.

„To ale nedává smysl..." začal Kalev, ale Colton zvedl ruku a umlčel jej, protože potřeboval přemýšlet. Ačkoliv nerad, nechal si v hlavě přehrát vše, co v Záhrobí Soraya pronesla. Co se jim zabodlo hluboko do srdcí a způsobilo hluboké trhliny.

„Neříkala nám jmény," řekl polohlasně. Kalev se na něj jenom nechápavě zadíval, ale dál mlčel. Používala jen jejich jména jako jezdců Apokalypsy, ale velice opatrně se vyhýbala jejich pozemským jménům.

„Prozradila, že na zemi jsme v bezpečí. Že nás tady démoni nevidí," pokračoval a čím víc se na tu událost díval z jiného pohledu, tím víc mu docházelo, co se doopravdy stalo.

„Jezdcem se nerodíš. Jezdcem se stáváš... nechala nám vodítka. Ona nás Leviatanovi nevydala. Přišla tam pro nás," hlesl Colton a zabořil hlavu do dlaní.

„A proč nám tohle všechno, do prdele, vykládáš?" zařval Kalev a mrštil flaškou proti zdi. Bylo by snazší ji nenávidět, než znát pravdu. Ale s tím Soraya nejspíš pracovala a proto udělala to, co udělala. Proč jim tohle ale vyprávěl Kain, mu zůstávalo záhadou.

„Protože Sorayu nesnášela velká spousta lidí. Ale vaši nenávist si nezaslouží, protože Vás milovala víc než vlastní život. A to je u člověka, který si takové věci cenil nade vše, obrovská věc," vysvětlil Kain.

„Tohle ale nedává smysl," zakroutil Colton hlavou a zakřičel na Gabe, aby k nim přišla. Jeho hlas se nesl vylidněným prostorem jako ozvěna.

Gabe dorazila téměř okamžitě, jako by poslouchala někde za rohem a ve tváři jí hrál provinilý výraz.

„Omlouvám se. Chtěla jsem vám to říct, ale vůbec s váma nešlo mluvit. Kalev jenom chlastal a ty si mě ani neposlouchal. Chtěla jsem vám dát čas," pronesla přiškrceně a ve zkratce jim vylíčila, jak jí Soraya zavolala, čím ji zaúkolovala i co si uvědomila v rámci svitků.

Kalev nervózně pochodoval po pokoji, a co chvíli zatínal pěsti, aby do něčeho nepraštil. Colton se snažil pozorně poslouchat, ale v hlavě mu rezonovala jediná myšlenka. Nechali ji tam. Přesně jak si Soraya naplánovala.

„Do prdele!" zavrčel Kalev, když Gabe skončila a převrátil na ruby stůl, protože i jemu došlo, co se doopravdy stalo. Nejhorší na tom bylo to vědomí, že pro ni mohli udělat jedinou věc. Zničit svět a s ním i Záhrobí, aby v Leviatanově područí netrpěla moc dlouho. Dopřát jí odchod, zajistit věčný pokoj a už nikdy ji nespatřit.

„Je mi to velice líto. Ale věřte mi, když jsem říkal, že ta ženská má plán. Vždycky má plán," zvedl se Kain a zamířil k odchodu.

„Jsi svině, Kaine. Jenom sis přišel ulevit vlastnímu svědomí," procedil Kalev skrz zaťaté zuby. Kain se zastavil a pomalu se otočil zpět na rozlíceného jezdce apokalypsy.

„Nezradila nás ona, ale ty. To ty si nařídil tý vědmě, ať nás pošle přímo k tomu zmrdovi. My jsme ti byli u prdele. Ale nejspíš si nepočítal s tím, že se Soraya obětuje. Jí bys nikdy neublížil. Protože to byla tvoje hvězdná holka. Která ale nakonec očividně přehrála i vlastního mistra. A proto nám tady teď tak ochotně bliješ její příběh, aby si alespoň trochu ulevil svýmu špatnýmu svědomí."

Kain se smutně pousmál a přikývl. Kalev vytáhl pistoli a vystřelil. Kain roztáhl ruce a přivítal výstřel s otevřenou náručí. Byl ve správný čas a správném místě.

Konec?