Byla vážně dobrá. Fantastická. Kalev slyšel vyprávět o Soraye Farkas tisíce příběhů, ve kterých ji Colton doslova vynášel do nebes. Kalev si ale myslel, že si ji jen idealizuje. Podle něj se do té ženy z historek zamiloval.

Po tom, co jim Arkan Farkas začal šlapat na paty a kazit jim jejich obchody, začali o něm shánět všechny informace, kterými by ho zase vrátili tam, kam patří. Jenomže čím více ho sledovali, tím víc jim bylo jasné, že za jeho nenadálými úspěchy nemůže stát on, ani jeho zbabělý syn. Stálo je to hodně uplácení i výhružek, ale nakonec je těch několik málo tajemství dovedlo až k záhadné a popírané dceři. Někteří se báli její jméno vyslovit. Jiní jí zase dávali jména, která jí ani nepatřila. Stala se pro Coltona záhadou, kterou chtěl rozluštit. Pro Kaleva byla... znepokojující. Jinak ji zatím nedokázal popsat. Pohybovala se po prostoru jako duch a vynořila se vždy, když bylo třeba. Obratně se vyhýbala démonům jednotlivých kvadrantů a sbírala informace z úst ostatních.

„Mohl byste se alespoň tvářit, že se bavíte?" zjevila se tiše vedle něj, aniž by ji postřehl přicházet, což by ani nemělo být možné.

„Nebudu se tvářit, že se bavím, když mě to tu naprosto ubíjí," zavrčel a přihnul si z ukořistěné sklenky šampaňského.

„Takže nehodláte předstírat nějakou hlubší náklonnost vůči vaší nastávajcí?" zamrkala na něj hustými, nalepenými řasami a přejela mu rukou přes hruď. Měl pocit, že tam, kde spočinula její ruka, začíná jeho kůže hořet.

„Mohl bych tě ohnout na jednom z těch stolů, ale to by sis na sebe nesměla vzít tenhle nesmysl," sjel pohledem k jejímu přiléhavému overalu, který nechával velký prostor pro fantazii. Ale Kalev věděl, co by pod ním našel. Spoustu modřin i oděrek, které ale nijak neumenšovaly její temperament. Viděl spoustu lidí, které k tomu dovedlo mnohem méně ran.

„Hm... tak to asi budu muset místnímu obecenstvu tu náklonnost předvést já," roztáhla rty do širokého úsměvu a pomalu sjížděla rukou přes jeho hrudník až k pásku u kalhot, zatímco rty se přibližovala k jeho krku. Hlavou mu konečně projelo to slovo, kterým by ji popsal. Nebezpečná. Soraya představovala nebezpečí i zakázané pokušení. To, jak se plížila. Jak chodila, mluvila. I to, jak se dívala. Tím vším mu připomínala nebezpečného predátora měřícího si svoji kořist.

Kalev se přistihl, jak z podvědomí vytěsňuje všechny okolní vjemy a soustředí se jen na její ruce a rty, zanechávající po sobě vlhkou stopu, ale dávající si dobrý pozor, aby se nestřetly s těmi jeho. Chtěl ji odstrčit. Měl ji odstrčit. Ale sám si moc dobře uvědomoval, že to nedokáže.

„Ehm... ehm," ozvalo se zdáli a katapultovalo ho to zpátky do reality, až od Sorayi málem odskočil.

„Ups. Pardón. Nechali jsme se trochu unést," zahihňala se Soraya přihlouple, zatímco Kalev se musel hodně soustředit na muže stojícího před nimi, protože ji pořád cítil na sobě.

Cole Lionel patřil mezi smetánku jižního kvadrantu, kterého se Colton s Kalevem snažili přimět ke spolupráci. Cole ale trval na tom, že s Dahaarem bude obchodovat jedině tehdy, když si vezme jeho dceru. Té holce ještě nebylo ani osmnáct, ale nadržená byla víc než stepní koza a vyhlídka na sňatek s Rhettem Dahaarem se jí více než zamlouvala. Vlastně mnohem víc než jejímu otci.

„Už chápu, proč si tak dlouho odmítal mojí dceru. Musím uznat, že tady lady Cavanah je výborná volba," řekl Cole a políbil Soraye ruku.

„Drahý pane Lioneli. Netušíte, jak nás těší vaše požehnání. Doufám, že to nijak nenaruší vaší případnou spolupráci s mým nastávajícím. Opravdu by mě mrzelo, kdybych zapříčinila vzájemné neshody," zatrylkovala Soraya a lehce přejela Colovi rukou přes paži v jakémsi útěšujícím gestu.

„Přiznám se, že jsem chtěl být uražený, ale nakonec by to mohla být velice zajímavá spolupráce. Ještě se ozvu Rhette," podal mu Cole ruku a zmizel.

„Na tom chlapovi děláme několik let," zamručel si Kalev sám pro sebe a zavrtěl hlavou. Ta ženská byla nejenom nebezpečná, ale do budoucna mohla představovat obrovský problém.

„Možná jste si mě měli najmout dřív. Ušetřila bych vám spoustu práce," zazubila se na něj a nechala se pohltit davem. Očividně ji tahle hra na kočku a na myš bavila. Kalev do konce plesu přemýšlel, kdo je tou myší.

***

Vlastně to byla docela sranda. Předstírat potencionální manželku Rhettu Dahaarovi mě bavilo. Dobře jsem se napila, najedla, zjistila spoustu užitečných i neužitečných drbů a celý večer mohla trápit Kaleva, který trpěl jako zvíře.

„Kdo by to byl řekl, že tvé romantické srdíčko zahoří láskou k Rhettu Dahaarovi," ozval se za mnou hluboký hlas, který syčel koncovky jako had.

„Kdo by to byl řekl, že zrovna tohle tě bude zajímat z celýho večera nejvíc," zasmála jsem se. Stála jsem na jednom z mnoha balkónů, které lemovaly prostorný sál, a shlížela na dav lidí, který si vyměňoval zdvořilostní fráze i komplimenty, ačkoliv by si všichni nejraději zakroutili krkem.

Otočila jsem se a v přítmí chodby vedoucí na balkón jsem spatřila Luciona v jeho démonské podobě, která děsila až do morku kostí. Jeho tělo nehalilo žádné maso, mohli jste vidět pouze kosti obalené tenkou kůží. Pohyboval se na všech čtyřech stejně kostnatých končetinách pokrytých ostny. Nejimpozantnější na něm ovšem byla jeho lebka, ve které se nacházela dvě zapadlá očka a ze které vyrůstaly hned čtyři obrovské rohy, které hrozily, že mu hlavu strhnout z krku. Z tlamy mu vyčuhovala dvě kusadla, kterými drtil nepřátele na prach. Lucion se vyžíval v týrání lidí i vlastního druhu. Možná proto ve mně našel jisté zalíbení. Uměla jsem svou oběť trýznit dlouhé hodiny a nehnout u toho ani brvou. Společně jsme se znali dlouhá léta a pojila nás společná minulost i tajemství. Ale neblbněte lidi, kámoši fakt nejsme. Zatím jsme si vzájemně prospěšní a nelezeme si do zelí. Obávám se dne, kdy se situace změní.

„Co se stane, když se Sofie Cavanah vdá za Rhetta Dahaara?" zeptal se Lucion a postavil se vedle mě.

„Nemám nejmenší ponětí. Tohle není moje hra, zlato. Tady jsem jenom podělanej pěšec," odfrkla jsem si.

„Tak z toho svojí hru udělej." Několik lidí zvedlo hlavy naším směrem, ale Lucionovo nebezpečné hrdlení vrčení je zase hodně rychle odvrátilo.

„Chceš něco konkrétního nebo sis zašel jenom na přátelský pokec?" usmála jsem se na něj přeslazeně. Kéž bych si pamatovala doby, kdy jsem z něj měla strach a tělem mi ještě proudil pud sebezáchovy. Ale v mém životě se odehrálo tolik věcí, setkala jsem se s tolika podobami zla, že už mě Lucionovo démonické vzezření ani přítomnost nedokázali přinutit, abych stáhla ocas a koktala jednu poklonu za druhou.

„Chtěl bych o něm vědět víc. Dahaar je jako mýtické stvoření opředené tajemstvím. Ani samo peklo neví, co je doopravdy zač, kde se tady vzal. Nejsou o něm žádné záznamy," sykl démon podrážděně. Směřovala jsem pohled Kalevovým směrem, který si zabral pro sebe prostor u jednoho z barových stolů a neochvějně do sebe rval jednu skleničku alkoholu za druhou nehledě na to, jestli se jednalo o šampaňské, whisky nebo pivo. Musela jsem uznat, že i mě oba bratři zajímali. Udržet tak obrovské tajemství před celým světem i peklem samotným vyžadovalo celou řadu těch nejlepších kontaktů a ani poté nebyl úspěch zaručen. Něco na nich mě nenechávalo klidnou.

„Takže ti mám dělat donašečku?" uchechtla jsem se pobaveně.

„Plýtvat takovým talentem na něco tak banálního? Na to by tě byla škoda, drahoušku. Co takhle donést mi jeho hlavu na zlatém podnose?" navrhl Lucion.

„Co z toho budu mít já?" zeptala jsem se. Z nějakého hloupého důvodu jsem se hodlala přidat k loajálním zaměstnancům obou bratrů a střežit jejich tajemství, dokud to půjde. Sama pro sebe jsem si tento krok obhajovala tím, že mi nijak neprospěje, když Kaleva s Coltonem položím a s nimi i celé jejich impérium.

„Hm... mojí nekonečnou přízeň?" navrhl Lucion.

„Ale tu já už přece mám," zavrněla jsem a poplácala démona po kostnatých pažích.

„Byl by z tebe skvělý démon. Ta nabídka pořád platí, má nejdražší," naklonil se ke mně. Jeho dech mi přejel přes krk a na tom kousku odhalené kůže zanechal lehkou spáleninu.

„A já o ní denně přemýšlím. Pozdravuj starouše," mrkla jsem na něj a opustila balkón. Lucion svého otce z podstaty své duše nenáviděl. Záviděl mu jeho postavení i moc a dělal všechno proto, aby se mu stal rovnocenným soupeřem. Osobně jsem se s Mephistem viděla pouze jednou a rozhodně jsem si netoužila ten zážitek v blízké době znovu zopakovat. Ale bavilo mě štvát Luciona narážkami na něj.

Když jsem se vrátila zpět do sálu, měla jsem pozornost všech přítomných. Strávila jsem několik chvil o samotě se samotným Lucionem a přežila bez sebemenší újmy na zdraví. Neslýchané. Rhett si skutečně vybral rovnocennou partnerku.