59. Zrada
Nejraději bych začala panikařit, ale ve chvíli, kdy Džos vyslovil Leviatanovo jméno, Vanessa sáhla pod stůl, za kterým seděla a vytáhla zpod něj pistoli. Švihla jsem připraveným nožem a zasáhla její druhou ruku stále spočívající na stole. Vanessa zařvala, upustila pistoli a vrhla se na nůž, který jí přišpendlil dlaň k desce stolu. Snažila se ho vypáčit, ale vystřelila jsem, těsně vedle ní, aby si svoje počínání dobře rozmyslela.
„Jestli okamžitě nezačneš mluvit, rozkrájím tě na kousíčky a postarám se o to, abys při tom ještě hodně dlouho žila," zavrčela jsem. Nemohla jsem uvěřit tomu, co se právě stalo. Vanessa dvojčata prodala, ale důvod jsem pořád neznala.
„Byl to Kain, jasný? Přišel za mnou. Věděl, že se tady jednou zastavíš. Kdo bude s tebou i co po mně budeš chtít. Řekl mi, co mám s těma dvěma udělat a já to udělala. Stačí?" chrlila ze sebe skrz zaťaté zuby. Po tváři se jí koulely slzy bolesti. Jiným by nad ní puklo srdce. Já ji ale sotva vnímala, protože mi hlavou rezonovalo Kainovo jméno jako velké znamení zrady.
„Cože? Proč by něco takovýho dělal?" zeptal se Džos, který se tvářil přesně tak, jak jsem se já cítila. Vyděšeně.
Snažila jsem se soustředit. Džos se ptal dobře. Proč by něco takovýho dělal? Protože nechtěl konec světa. Respektive Záhrobí. Ale co s tím měli ti dva společnýho? Vždyť přece... před očima mi začala poletovat jednotlivá slova ze čtyř svitků, které jsem vlastně vůbec nepochopila.
„Nebylo to jenom o tom ty svitky přeložit," zamumlala jsem a oči se mi zalily slzami. Poslala jsem je na smrt.
„Cože?" nechápal Džos tok mých myšlenek.
„Pravý poselství je obsažený v samotným příběhu. Pořád dokola se tam mluví o Samaelovi a jeho sporech s otcem. O čistý, láskyplný energii, ve který se probudila nenávist a zlost a díky tomu se stal Satanem."
„Fajn, ale pořád to nechápu."
„Jezdcem Apokalypsy se nemusíš narodit. Můžeš se jím stát. Za předpokladu, že ti v žilách koluje krev nebešťanů," zavrtěla jsem hlavou. Tak moc jsem se soustředila na překlad, že jsem opomněla na samotný kontext. Poslušně jsem odpapouškovala to, co jsem přeložila a ani mě nenapadlo se nad tím zamyslet.
„No do prdele. Gabe a Eros," vyhrkl Džos.
„Jo. Gabe bývala velká zvěstovatelka světů a přesto v sobě dokázala probudit dostatek nenávisti, aby se mě pokusila zabít. A z Erose, boha lásky, se stala chodící deprese nacucaná chlastem. Oba bývali čistou esencí a oba pocítili něco, co by jako nebešťani cítit neměli. To oni jsou klíčem ke konci světa."
Pánbíček tohle všechno kdysi viděl. Ještě před tím, než ho Satan svrhl a zabil, podnikl opatření, jak dokončit to, co Kalev s Coltonem a jejich bratry začali. Přenechal Kainovi vodítka k tomu, aby vše došlo zdárnému konci. Jenomže nepočítal s tím, že Kain (i po všech těch letech) pořád pojede svou revoltu vůči němu a rozhodne se to všechno poslat do kytek. Ale pořád jsem tu byla já.
„Sorayo... my je odtamtud nedostaneme," upozornil mě Džoser.
„Ne, vy ne," povzdechla jsem si a prostřelila Vanesse hlavu.
„Chci, aby tam dole trpěla, jasný?" Džoser na mě třeštil oči a jen naprázdno otevíral pusu. A to ještě chudák nevěděl, co za šílený plán se mi honil hlavou.
***
Čekala jsem na okraji pevniny a zírala do žhnoucí lávy, ze které už mě pálily oči. Jakmile jsem se přes nadávky návštěvníků autem probourala až k Vanessinu stanu a dostala na zadní sedačky bezvládná těla dvojčat i se všemi těmi hadičkami, zavolala jsem Gabe a řekla jí, kde nás najde.
V mysli jsem si procházela následující kroky a snažila se vypořádat s obrovským pocitem viny. Neměla jsem Kainovi věřit. Měla jsem si na něj dát větší pozor ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že by spolu se světem zaniklo i Záhrobí. Do prdele... měla jsem udělat spoustu věcí jinak, ale škoda už byla napáchána a já teď mohla jedině vymyslet geniální plán, jak to všechno odčinit. A Gabe do něj skvěle zapadala.
„Fajn, jsem tu. Co je tak děsně vážnýho, že voláš zrovna mně?" ozvalo se za mnou prásknutí dveří.
„Nastaly komplikace," otočila jsem se k ní a ukázala na auto, kde odpočívala těla dvojčat.
Když je tam Gabe našla, začala samozřejmě vyšilovat a trvalo vážně dlouhou dobu, než byla schopná mě poslouchat.
„Dostanu je odtamtud. Slibuju. Ale musíš pro mě něco udělat," řekla jsem, jakmile jsem jí vše vysvětlila. Gabe jenom se zamračením přikývla.
„Nikdy jim neřekneš pravdu. Ať už se ze Záhrobí vrátí s čímkoliv, nech je v tom. My dvě jsme se tady nikdy nesetkaly."
„Vůbec nerozumim, co to tady hraješ za hry. Ale pokud je dokážeš přivést zpátky, udělám cokoliv, co budeš chtít."
„Odvez je domů a drž je v bezpečí a teple. Až se vrátí budou... naštvaný, zlomený a zklamaný. Nech je v tom. Dej jim čas. Nic jim nevysvětluj. Až budou připravený, pověz jim, co jsem ti řekla o svitcích. Stůj si za tím, že jsi na to přišla ty. A pak zničte tenhle svět," pronesla jsem pevným hlasem, ačkoliv jsem se uvnitř hroutila. Gabe vše potvrdila dalším přikývnutím. Pak si sedla do auta, naposledy se na mě podívala a rozjela se pryč.
Dlouho jsem se dívala za mizejícím autem, které odváželo to jediné, na čem mi kdy záleželo. To jediné, co jsem kdy milovala. A příšerně to bolelo. Protože jsem jim tohle nikdy neřekla. Pořád jsem si myslela, že na to bude času dost. A teď už se tu pravdu nikdy nedozví.
„Bojím se zeptat, co teď hodláš dělat," zafuněl vedle mě Džos. Nový příval slz opět započal. Už jsem se ho ani nesnažila potlačit.
„Měl si ženu, Džosi? Nikdy jsem se tě na to nezeptala."
„Začínáš mě vážně děsit. Ale ne, neměl."
„Kdyby si ji měl a miloval ji víc než vlastní život, co bys obětoval proto, abys ji zachránil?" zeptala jsem se a vzala do ruky pistoli. Džosovi začalo svítat.
„Tak jo. Pojďme to probrat. Vím, co chceš udělat a zakazuju ti to. Máš poslední život. Poslední. Umřeš a konec. Už žádný návrat na zemi. Prostě konec a budeš patřit Leviatanovi," apeloval na mě, ale už jsem se rozhodla. Život bez nich tady stejně neměl cenu.
„A v tom je právě to kouzlo. S tímhle se totiž dá pracovat," věnovala jsem mu smutný úsměv, přiložila si hlaveň pistole k hlavě a vystřelila. Upřímně jsem doufala, že moje tělo dopadne do lávy a shoří na prach. Stejně už nebyla žádná možnost, jak se do něj vrátit.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top