Několik následujících hodin jsem přemýšlela, co dál. Kain měl pravdu v tom, že jsem si v Záhrobí vybudovala druhý domov, na kterém jsem se dost nadřela. A jedním jediným překladem jsem se o to mohla připravit. Na druhou stranu měl překlad svitků cenu hned dvou světů. Kdybych znala tajemství konce světa, mohla bych se s ním vykoupit u Leviatana a ještě si diktovat podmínky. Naprosto dokonalý plán. Teda byl by, kdyby mi v hlavě okamžitě nevytanul Kalův zdrcený výraz. Přesně proto se člověk nemá poddávat citům. Hatí dokonalá řešení. Musela jsem si ale připustit, že tohle nebylo jen o Kalovi. Džos, Kenzo, Dong i Hais si zasloužili dojít věčného pokoje. Jenomže já se ještě na věčný pokoj necítila.

***

Nakonec jsem se nechala ovládnout zvědavostí a pustila se do luštění. Po dobu několika týdnů se mi podařilo přeložit další dva svitky, přičemž smysl dával jenom jeden. Ten druhý jsem sice přeložila (a vážně jsem věřila, že správně), ale dohromady ty věty nedávaly smysl. No a poslední svitek byl problém sám o sobě. Dle mého soudu se jednalo o evropské jazyky, ve kterých jsem celkem slušně plavala. I s Kainovými slovníky to byl oser. Co jsem tak vypozorovala, jednalo se o polštinu, češtinu, ruštinu a němčinu, ale všechny tyhle jazyky mi přišly stejný.

„A jsi si jistá, že to máš přeložený správně?" zeptal se mě Eros válející se mi v posteli. Poslední dobou v mém pokoji trávil značné množství času. Trochu jsem podezřívala Kala, že ho používá jako nárazník pro případný střet s Coltonem, ale zdálo se, že padlý řecký bůh se mnou prostě jen rád tráví čas.

„Jo," zaúpěla jsem a svezla se na zem. Opřela jsem se o postel, na které se Eros převalil blíž ke mně a začal mi masírovat hlavu. Cítila jsem se frustrovaně. Svitek z jihu jsem zvládla poskládat dohromady na základě fotek ze stropu. Jeden by čekal, že se zadrhne právě na tom. Ne, já musím ztroskotat na latině.

„To bude dobrý, minojsky mluvící holko," zašišlal Eros a stále mi projížděl prsty skrz vlasy.

„Nebude, pokud na to nepřijdu," zavrčela jsem podrážděně.

Kolem nás se rozprostíral totální chaos. Všude se povalovaly papíry s poznámkami, otevřené slovníky, pera i tužky a my se nacházeli uprostřed toho zmatku. A naproti na zdi vylepené čtyři svitky, z nichž jeden se mi úspěšně vysmíval do ksichtu.

„Co je to vlastně za klikyháky," odvedl mou pozornost jinam a poklepal na jeden z ukradených slovníků. Byl to čínský slovník a Eros zrovna ukazoval na jeden delší text.

„To je čínština," usmála jsem se. Ani nevím, proč jsem ho sebrala.

„A není tam těch písmen nějak málo?" podivil se nad obsahem textu.

„Není. Čínské texty se čtou odshora dolů. Ne zleva doprava," vysvětlila jsem a znovu se zadívala na protější stěnu. A v tom mi to došlo.

„Tak počkat," postavila jsem se a přešla ke stěně.

„Je to šifra," zamumlala jsem. Mozek mi okamžitě začal vyhazovat všechny známé šifry, kterými se kdysi kódovala korespondence. Dost často se dávaly mezery tam, kam nepatřily nebo se odstraňovaly úplně. Hodně se pracovalo také s interpunkcí. Číselné šifry byly proslulé, ale ty jsem mohla vyloučit. V úvahu ještě mohla připadat metoda pila, had nebo šnek. Na ty jsem sázela nejvíc. Musela jsem jenom najít střed textu a zjistit jeho tvar.

Zaúkolovala jsem Erose. Trvalo nám skoro hodinu, než jsme vypátrali, o jakou šifru jde. A musela jsem uznat, že jsem začínala mít jisté pochybnosti. Jestli v těch svitcích mělo být zaznamenáno, jak zničit svět, tak se někdo hodně sekl. Nebo jsem já úplně blbá. Protože to byla pořád jedna a ta samá písnička o sporech Samaela s jeho taťkou. Jako by někdo vyňal příběh z Bible. Možná si z nás prostě jenom velký Pán Bůh udělal prdel.

„Tebe tohle baví? Vždyť je to děsná nuda," zívl Eros a opět se svalil do peřin.

„Lepší než se hádat s Coltonem. Nebo chlastat," pokrčila jsem rameny a složila se vedle něj.

„Přejde ho to někdy?" zeptala jsem se po chvíli. Měla jsem Kaleva a mělo by mi to stačit. Jenomže nestačilo. Colton mi chyběl. Chybělo mi to, jak se mnou o všem mluvil. Jak se se mnou radil a věřil mi. Chyběla mi i ta jeho podělaná spisovná řeč. Dokud jsem je měla oba, přišlo mi to tak správný, a cítila jsem se úplná. Bez něj jsem měla pocit, jako by mi chyběla jedna končetina. Kolikrát mi na mysli vytanula slova, která mi tehdy řekla Gabe. Nemůžeš milovat jenom jednoho.

„Mno... možná. On má tak staromódně nastavený hodnoty. Nesnáší lži a tajnosti, při tom jich má sám víc než dost. Ale s tebou má prostě pocit, že se spletl a zklamal. A Colton se většinou neplete," pronesl Eros.

„Takže co ho přesně sere? Že do světa nevykřikuju, že jsem cvičený zabiják?" nechápala jsem. Jako vážně, tohle jsem fakt nepobírala. Snažila jsem se vžít do jeho situace. Jak bych se asi zachovala já, kdybych se dozvěděla, že je něco jinýho. A hádejte co? Takovouhle scénu bych neudělala.

„To asi ne. Spíš ho sere, že si tuhle možnost nikdy nepřipustil. Prostě viděl hezkou holku plnou modřin, který se i přes veškerý výprask nenechala zlomit a navíc jí to neskutečně pálilo."

„Nechci si fandit, ale není to tak trochu pravda? Co na tom, že je to díky Kainově škole?" rozhodila jsem rukama. Z mýho pohledu jsem neudělala nic, co by vedlo k týhle jeho nekončící nasranosti. Ostatní to tak nehrotili, tak proč on? Proč to prostě nepřešel jako Kalev a nenašel v tom jisté výhody? Proč?

„Pupí, právě jsme si lámali naše fešný hlavinky nad tímhle hlavolamem. Nebudeme si je lámat ještě nad Coltonovýma myšlenkovýma pochodama. Zvu tě na dlabanec," zazubil se Eros. Vlastně to bylo to nejrozumnější, co jsem za posledních pár dní slyšela.

***

Jako každou noc jsem čekala na příchod Kaleva. Noci byly tím jediným časem, kdy jsme mohli být jen my dva a předstírat, že neexistují žádné starosti. Kalev neměl stanovenou dobu příchodů a odchodů a já si čekání na něj většinou zkracovala s Haisem, který chodil s pravidelnými hlášeními. Většinou to byly nudný historky ze Záhrobí. Tentokrát ale přišel s něčím opravdu zajímavým.

„Našel jsem toho magora s Dodatkem," zazubil se pyšně, když se zjevil v pokoji.

„No luxuska. Kdepak se nám schovával?"

„V bažinách zapomnění. A předem upozorňuju, že je to fakt cvok." To už o něm vypovídal fakt, že se sám a dobrovolně nastěhoval na takový místo. Bažiny zapomnění byly Haisovým teritoriem, protože jedině tady se dalo zbavit duše a poslat ji do nicoty. Utopit ji v neproniknutelných bažinách a nechat v zapomnění. Jako mohlo to být dobrý místo pro úkryt, ale tam jste prostě žít nechtěli.

„Pojď do mě," mávla jsem na něj, aby spustil.

„Dost blekotal. Pořád dokola opakoval, že je to tajemství všech tajemství. Jediná rozumná věta, která z něj vypadla je, že prvotní Smlouvu podepsal nějakej týpek jménem Michael. Prej se obětoval ve jménu všech ostatních, protože po jeho duši Satan nesmírně toužil. A díky tý oběti se na tu Smlouvu dají párovat Dodatky," shrnul Hais.

„Michale... jak dál?" pokrčil rameny.

„Čí život měl pro Satana takový význam?" zamyslela jsem se nahlas. Michael, Michael... v křesťanství se objevoval jeden Michael, kterým Lucifer opovrhoval natolik, že mohl toužit po jeho duši. Kterého nesnášel natolik, že podpis prvotní Smlouvy pro něj mohla být určitá satisfakce.

„Archanděl Michael," hlesla jsem.

„Jo. To ten blázen říkal taky, ale fakt jsem tomu nepřikládal žádnou váhu. Jak by zrovna dvojčata mohli o Dodatku vědět? Musí to mít přece nějakou spojitost," vrtěl hlavou Hais. Začala jsem přecházet po pokoji sem a tam, protože tak se mi nejlíp přemýšlelo. Otevírala jsem všechny šuplíky i skříňky vlastního mozku a snažila se z nich vydolovat nějaké rozumně vysvětlení toho všeho. Eros byl padlý řecký bůh, ale od něj by tohle určitě nevěděli. Nezdálo se, že by ho zajímalo jakékoliv jiné náboženství než to jeho. Vzpomněla jsem si na ten nápis lemující vchod do domu, který mě tehdy usvědčil ze znalosti jazyků. Najednou mi na mysli vytanulo první setkání s Gabe. Přišla mi tehdy tak strašně podobná Erosovi a přesto jiná.

„Gabe," řekla jsem, abych to jméno slyšela nahlas.

„Co s ní?" nechápal Hais. Ta holka byla zahořklá, nenávistná a pomstychtivá. Ale taky se bála. Bála se vyjít ven, mimo tenhle dům. Ona a Eros nesměli za hranice severního kraje. Ona a Eros.

„Gabe je zkratka jména Gabriel. Jestli tady žije padlý řecký bůh, může tu žít i padlý archanděl Gabriel," pronesla jsem svoji domněnku.

„Jak... chceš říct, že tady schovávají další nebeskou bytost?"

„Ptáš se špatně. Jestli je Eros padlý řecký bůh a Gabe padlý archanděl, co jsou kurva zač dvojčata?" Tenhle barák měl víc tajemství, než jsem já stihla za život posbírat. A ten hajzl Colton si myslí, že má právo být na mě naštvanej? To si snad dělá prdel.