Seděla jsem zrovna na posteli a se zavřenýma očima plula svou myslí, abych si vybavila moment, kdy se někdy někdo někde zmínil o Dodatku. Od návštěvy Lavara uběhly dva dny a já pořád neměla žádné vodítko, které by mě zavedlo alespoň na správnou cestu. Najednou se dveře pokoje rozletěly a v nich stanuli dva ozbrojenci, kteří se běžně potulovali kolem a na které už jsem se neobtěžovala brát zřetel.

„Půjdete s námi," oznámil mi jeden a pokynul mi rukou, abych vstala. Bez řečí jsem je následovala až do pracovny dvojčat, kde na mě čekal zasmušilý Colton a vítězoslavně se tvářící Gabe svírající jednu z mých bot v ruce. Počkat. Proč má v ruce mojí botu?

„Víš, co to je?" zeptala se Gabe přeslazeně.

„Jo. Moje bota. Máš na mě nějakej zvrácenej fetiš nebo prostě jenom kradeš boty všem?" rozhodila jsem rukama, abych zastínila narůstající paniku.

„Proč máš na botě krev?" zavrčel Colton. Aniž by ze mě spustil oči ukázal na podrážku, kde se jako důkaz mé neopatrnosti skvěla rudá skvrna. Do prdele. Musela jsem šlápnout do kaluže krve při Lavarově nezřízeném krmení.

„Nevim," řekla jsem a doufala, že zním přesvědčivě. Kurva, kurva, kurva. Koukej něco vymyslet, Sorayo, protože jinak jsi v prdeli.

„Sorayo, máš na botě krev. KREV. A já chci vědět, jak se tam dostala. Na tvém místě bych začal mluvit," pronesl Colton chladně. Pryč bylo jeho vstřícné vystupování, úsměvy i neustálá potřeba chránit mě. Nyní tu stál Colton Dahaar v celé své nebezpečnosti, na kterou jsem občas ráda zapomínala. Nestal se legendou mezi všiváky pro svoje hezké oči.

„Já to nevím," hlesla jsem a objala se kolem ramen, abych působila jako jeden velký, ubohý uzlíček, co zahraje na jeho city. Ale Colton byl nasraný a Gabe se culila pořád víc a víc. Neměla jsem žádnou rychlou výmluvu ani připravenou lež. Nezbývalo mi nic jiného, než zarytě mlčet, zatímco Colton pořád dotíral.

„Co se to tu děje?" vytrhl nás z výslechu Kalev. Nejspíš byl zase běhat, protože se neobtěžoval s tričkem a stál v pracovně jenom v teplácích, zpocený a k sežrání.

„Jenom bychom moc rádi věděli, kde se Soraya pohybuje, když se zrovna nikdo nedívá," zavrněla Gabe a ukázala na předmět doličný.

„Ptám se naposledy. Kde se na tvojí botě vzala krev," zopakoval Colton snad už posté. Kalev vedle mě ztuhl a já odpověděla stejně, jako stokrát předtím. Kalev se na mě úkosem podíval a zatnul čelist. Slyšela jsem, jak skřípe zuby.

„Fajn. Třeba si vzpomeneš ve vězení," svěsil Colton zklamaně hlavu a nejspíš se chystal zavolat eskortu, když tíživou atmosféru proťal Kal.

„Ta krev je nejspíš její." Všichni tři jsme na něj udiveně pohlédli, já nejspíš šokovaněji, než ti dva.

„Jak jako její," vyprskla Gabe.

„Protože pro to, aby dostala ty svitky, pro nás krvácela a ne jednou. Nechtěl jsem ji pustit samotnou. Nevěřil jsem jí. Tak jsem ji sledoval a společně jsme jeli jak na východ, tak na jih. Kdybych to neudělal, nejspíš bychom byli mrtví oba dva," řekl Kalev znuděně. Už jsem na něm ale dokázala poznat, kdy krále chladnosti hraje a kdy ne. Většinou ho prozradily oči, které se lehce přimhouřily a kolem nichž se vytvořil vějířek vrásek. Taky soustavně zatínal a povoloval čelist, jako by něco žvýkal. A celé jeho tělo působilo dojmem, že je připraveno k útoku.

„Takže ty jí nemůžeš přijít na jméno a teď si tady budeš vymýšlet? Holka, musíš mít kundu ze zlata, když už blbne i Kalev," uchechtla se Gabe, protože tomu nevěřila. Nebo nechtěla věřit.

„Prosím?" zavrčel Kalev.

„Mám snad věřit tomu, že tě tahle čubka zachránila?" rozječela se Gabe, ale Colton ji zarazil a zadíval se na mě pohledem, který se mi ani trochu nezamlouval. Nevadilo mi, že má jedno oko nevidomé. Přidávalo mu to na jistém tajemnu. Ale občas jsem měla pocit, že tím okem vidí víc, než by mělo být možné.

„Můžeš to nějak dokázat?"

„Pardón?" vyhrkla jsem nevěřícně. To mu jako vážně nestačilo Kalovo slovo?

„Máš nějaký důkaz pro Kalova tvrzení?" zopakoval a jo, myslel to smrtelně vážně.

„Tohle není nutný," začal Kalev, ale mávla jsem na něj rukou, ať se nenamáhá a přetáhla si přes hlavu triko. Ano, chytili mě při činu. Ano, Kalev mi nabídl skvělou výmluvu pro moje vlastní pochybení, aniž by si to vůbec uvědomoval. Ale tohle bylo trapný.

„Všichni jste paranoidní hovada. Tohle mám jako dárek od Mephista," ukázala jsem na škrábanec přes hrudník.

„Tohle jsou stopy po třískách, když jsme se snažili přežít střet s kanibalem," pokračovala jsem ránami u žeber.

„A tohle mám od psychopatky Ehran, která se nás snažila usmažit elektřinou," otočila jsem se a ukázala na vypálené mříže.

„Mám si sehnat lékařský posudek, jak jsou tyhle rány starý nebo to takhle stačí? Omlouvám se, že jsem si při tom nevšimla pár skvrn na botě. Jestli jsem někde něco umazala, uklidím si to," neodpustila jsem si malé rýpnutí. Nastala dlouhá, vážně dlouhá odmlka, při které na mě Gabe cenila zuby. Netuším, co ji štvalo víc. Fakt, že se mě Kalev zastal nebo to, že mě konečně málem dostala. Chybělo fakt málo, to jsem jí musela nechat.

„Proč si mi nic neřekl?" vypadlo nakonec z Coltona. Zněl... ublíženě. Kalev zhluboka oddychoval, aniž by se chystal k odpovědi. Bylo mi jich líto. A byla to moje vina.

„Už to přece řekl. Nevěřil mi. Myslel si, že zdrhnu. Chtěl mě jenom kontrolovat. Nezlob se na něj. Vlastně to byl můj nápad, aby ti nic neříkal. Nechtěla jsem před tebou vypadat neschopně. Bála jsem se, že když zjistíš, že jsem to nezvládla sama, už mi nikdy nic nesvěříš," přispěchala jsem na pomoc s přijatelnou lží. Nechtěla jsem, aby se ti dva rozhádali. Obzvlášť ne kvůli tomuhle. Mohla jsem si za to sama, a kdyby se Kalev neobjevil, byla bych v prdeli. Díky němu jsem teď vypadala jako docela důvěryhodná osoba, protože jsem zarytě mlčela, abych udržela naše tajemství. Co na tom, že jsem mlčela, protože jsem byla vina ve všech bodech obžaloby a nemohla přijít s lepší odpovědí, než nevím.

Gabe něco nesrozumitelného zamumlala a mrštila po mně botou.

„Omlouvám se. Sorayo... měli jste mi to říct. Proč sis u všech pekel myslela, že bych za to byl naštvaný?" zeptal se Colton, zatímco mi Kalev vracel triko.

„Nevím... prostě... východ měl být hračka. Ale už od začátku to byla katastrofa," svěsila jsem hlavu. Už jsem to musela jen dohrát do zdárného konce.

„Nejsem naštvaný na tebe, ale na sebe. Že jsem tě v tom nechal samotnou a nevzal v potaz všechny možný komplikace," vzal mě za bradu a přinutil se na něj podívat.

„Omlouvám se," zašeptal. Chvíli jsem na něj zírala, neschopná se nadechnout. Colton se ke mně nahnul a věnoval mi letmý polibek do koutku úst. Mimoděk jsem se podívala vedle sebe, ale Kalev už tam nestál. U Luciferových cecků, ti dva mě zabijou.