Na plátně se v rozích objeví nákresy robotů a uprostřed se začne otáčet celý hotový robot. „Zdravím, nováčci!“ začal mluvit muž před platném.
„Jsem rád, že jste se dostali přes celý výcvik. Jmenuji se Calvin Blout. Jak nejspíš víte, řídím tuto společnost společně s mou adoptivní dcerou Rebeccou Jane Blout,“
všichni nováčci odvrátili pohled od platná a zadívali se nejdřív na jednoho a pak na druhého.
„po vaší levici máte piloty a kopiloty, keří vás tu budou vaše první tři dny se vším důležitým ještě lépe seznamovat. Rebecca vás za chvíli provede po stanici, jakékoli dotazy jí budete moci položit.“
Pan Blout se snažil udělat dobrý první dojem, aby nové, mladé piloty neodradil.
„

Ale teď se vráťme zpět sem. Vy jste budoucí záchrana světa, sice nebudete bojovat proti zločincům, nebudete nosit super neblejskaný obleky, ale spousta lidí, pokud neselžete, vám budou děkovat za své životy. Prošli jste těžkým a namáhavým výcvikem, který vás měl připravit na vše co budete v robotovi potřebovat, jediné na co vás nepřipravil je spojení myšlenek s vaším partákem. Za mnou vidíte jeden z již hotových robotů, v rozích si můžete všimnout modelů cvičných robotů na kterých se momentálně pracuje. Další tu máme“ v tom ovšem Calvina přerušila Rebecca
„Ano, tady pan Blout by dokázal o něčem mluvit celé týdny, jenže tolik času nemáme!“ Rebecca se na Calvina trochu zamračila, poté se opět otočila na vás,
„Navíc vidím jak by jste po chvíli už usnuli, takže to jdeme rozchodit, je čas na prohlídku! Vstát a za mnou!“
...
Procházeli jste spoustu míst, bylo toho tolik, spoustu chodeb, spoustu důležitých místností, díky bohu že jste měli v pokojích, tedy aspoň Rebecca to tvrdila, mapy.
„Tak a teď už je to vše, tady jsou pokoje, máte velký společný pokoj, dvě koupelny, a máte dvoupatrové postele. Naproti vám mají pokoj piloti a kopiloti co s vámi byli v zasedačce, piloti Wolf, Sasaki a kopilot Hill, v chodbě napravo, třetí dveře zleva je poslední pilot, co byl v zaeedačce, pilot Lousky, na pokoji je s kopiloty Arcadia a Fuko. To by mělo být vše, mě a pana Blouta hledat nemusíte, když to bude naléhavé, řeknete to pilotovi, nebo můžete zkusit doktora Alveye“
Usmála se položila levou ruku na skenovací desku vedle zakulacených dveří, které připomínaly dveře jako do nějakého sejfu z filmu. Přístroj rozpoznal její ruku a dveře se stisknutím jednoho tlačítka otevřeli,
„R. J. Blout, uděluji přístup do pokoje čtyřem novým osobám, aktivace bude provedena z vnitřku pokoje bez mého dozoru.“
otočila se zpět na udivené výrazy nováčků, pokynula jim, aby vešly, sama Rebecca přes práh nepřešla, počkala až vejdete do vašeho pokoje.
„Postele si rozdělte jak chcete, je mi to fuk, v nočním stolku máte návod, myslím že návody umíte používat,“
dodala a odešla, dveře se za ní zavřeli

…

Tak prolog máme hotový a můžeme se vrhnout na samotné psaní. Ještě jednou chci moc poděkovat za vytvoření postav za tak krátký čas, děkuji EmilieCZmilujuvse.