Kantýna - 18:21

Když Jayden zmizel, parta se rozhodla, že se půjdou zařadit do kolektivu. „No, dámy," začal jediný chlapec ve skupince nováčku. „začíná seznamování... Ne seznamka, tak na to myslete!" zasmál se a popadl taky jeden tác aby si zašel do fronty.

„To je idiot" pronesla Sarah. Nicméně všichni ho následovali, každá dívka si vzala ten trochu omlácený šedý tác a šla do fronty.

Christopher vyšel z fronty, na tácu měl talíř s něčím co prý mělo být rizoto a vedle toho měl kelímek s vodou a příbor. Rozhlížel se kolem, jestli někde uvidí nějakou známou tvář. Najednou ale zezadu uslyšel známý hlas a to mu stačilo. „Tak kam jdeme?" Byla to Zoe

„no tak to nevím... kde jsou ostatní?"

„No Sora byla kousek za mnou a Sarah..." začala se dívat okolo, ale nikoho neviděla.

„To nevadí, Jayden to vysvětlil docela dobře, navíc si můžou sednout vlastně kamkoli, určitě s jim nic nestane, vždyť jsme v kantýně." Chris se jí snažil dát trochu utěšující úsměv. „maximálně se přiotráví jídlem, tak pojď, támhle vidím Jaydena, sedneme si k němu?"

Zoe se nad jeho vtipem o jídle musela zasmát, asi měl pravdu. Kývnula mu na souhlas a šli jejich směrem. „Nebude vadit když si přisedneme?" zeptala se jich, když došli ke stolu kde seděl Jayden a dva další muži.

„Ale jistě, rád vás zase vidím, zelenáči! Ehm jo, takže tohle je Lousky, náš pilot, Andrew je dobrý na rychlé taktiky a vyzná se v robotech." ukáže rukou na vysokého mladíka s krátkými zrzavými vlasy. Ten k těm dvoum kývne hlavou s lehkým úsměvem na tváři a dál se věnuje jídlu. „A tady je Sasaki, jsem jeho kopilot." ukáže na druhého mládence u stolu. Jayden z nich všech vypadá nejstarší. Sasaki se na ně přátelsky usměje a podá jim ruku. On nevypadá o moc starší než Chris. „dva roky zpátky jsme spolu objevili jednu obří díru pod vodou, která mohla být hnízdo a málem jsme tam zapadli. Naštěstí nás Sas zachránil, zachytil se a vztáhl nás ven."

„Moc nás těší" usmála se na ně Zoe a přisedla si spolu s Chrisem. „Já jsem Kristein Lopass a tohle je Chris. Občas má divný kecy, ale toho bych si nevšímala" řekla a u toho se ušklíbla na Chrise, který dělal jak se ho to dotklo.

„No teda, takhle mě podrazit... to je nehoráznost. Chlapy, já bych jí vůbec neposlouchal, ona to vlastně nemá po tom výpadku v hlavě v pořádku takže- au!" Dostal loktem do žeber. Ostatní si toho všimli a zasmáli se. „Dobře, omlouvám se." Chris na to jen protočil oči. „A co že ty sis nedala tuhle lahodnou... věc, kterou se opovažují nazývat rizotem?"

„No když pomineme ty tvoje lákavé kecy okolo, tak se mi dneska zrovna trefili do chutí... rizoto je jedna z mála věcí, které nesnáším, takže já si mile ráda sním salát."

„A kde jste nechali zbytek?" zeptal se blonďák, Katsu

Kristein se zase podívala okolo. Zahlédla Soru jak jsi jde sednout k nějakému stolu kde už seděli tři lidi... „Hele, Chrisi. Támhle je Sora." oddechla si a pak se podívala na Sasakiho. „No vypadá to, že jsme se tady tak trochu rozdělili, ale Soru jsem teď zahlédla." Potom si uvědomila, že tady jména lidi moc neznají, možná jen těch co jsou spolu na pokojích, a tak mu udělal tu radost a přidala i příjmení. „Sora Asayama a naše druhá společnice, Piper, možná tam budou spolu."

„Oh, Piper mám já." ozval se Lousky a Sasaki přikývl, že on dostal na starost Soru.

--------

Sarah dostala svojí porci, vzala si kelímek s vodou a příbor a šla najít místo kam by si mohla sednout. Nikoho z jejího pokoje neviděla, ale to jí nějak moc nevadilo, rozhodla si přisednout ke stolu, kde byli dva docela dobře vypadající muži. Nějaká společnost ji první den nezabije, že? „mohu?" zeptala se jako slušná dívenka, ale už teď přemýšlela, jestli by jim nešlo něco sebrat. Že by si mohla přilepšit...

„Jistě. Ty jsi jedna z těch nováčků, že?"

„Ano, Piper, Sarah. A vy jste?"

A začalo představování. První se zvedl světlovlasý, ale dost elegantně vypadající muž. Světlé oči, tmavá uniforma. Podal jí ruku se slovy: „Kopilot Fuko, pokoj 583." Řekl to chladným hlasem, ale stejně to znělo docela lákavě a sebevědomě. Potom jí představení nabídl druhý muž u stolu. Koukal na ni svýma hnědýma očima skrz jeho kaštanové vlasy, které mu sem tam padaly do obličeje. „Arcadia, Liam. Dělám mu pilota... on z toho moc nadšený není i po tolika letech" zasmál se. I když měl na obličeji jizvu a z dálky by se možná on zdál jako ten co bude chladný, tak nebyl. On byl ten co k tomu stolu přinesl trochu života.

„Ale aspoň neříkám, že jsi špatný pilot"

„Ale notak, to bylo jen jednou, nemusíš to tady pořád vytahovat."

Sarah se tomu musela trošku ušklíbnout, přeci jen to vypadalo docela vtipně...

„Nuže dobrá, Piper..." začal Liam, „už víte co budete zítra dělat? Myslím tím jestli jste se už rozřadili na piloty a kopiloty."

„Ne, ještě ne. To až zítra ráno... nejspíš..." odpověděla mu a pustila se do jídla. Najednou se u stolu objevila další dívka, Sora.

„Sarah... Ahoj" usmála se na ni „Zdravím..." usmála se i na ostatní. „můžu si se taky sednout?"

„Ale jistě! A čí jsi ty?" zeptal se Liam... on byl ten víc kontaktní... „to znělo trochu... Jak se jmenuješ."

„Já jsem Sora Asayama, pane...?"

„Asayama... tak ty asi nebudeš patřit k nám, nevadí. Posaď se. Já jsem Arcadia a tohle je Fuko..." oba si s ní potřásli rukou.

--------

Pokoj 108 - Pokoj slečny R. J. Blout a kapitána Blouta 18:18

V té době tu nikdo nebyl... jen jedna osoba sem zabloudila, nutno říci, že to nebyl omyl.

Dveře se otevřely a postava vkročila dovnitř. Světlo zapnuté jen zlehka, tak aby nevzbudilo pozornost a zároveň aby bylo dostatečně vidět... Posvata vkročila dál do pokoje, jasně něco hledajíc. Šuplíky dokořán, stejně tak i skříň, ale nic a nic nenajít. Počítač pak otvírajíc a heslo vkládajíc... malý úsměv se i objevil na rtech té postavy, když se jí počítač podvolil a ukázal svá tajemství.

Zbývá už jen pár chvil a tak postava si krátí čas, vrací věci tam, kde byly dřív. Nikdo nikdy nepoznat, že on tam byl a co si vzal. V tom klidném úklidu i našel malou krabičku, flash disk, který zdá se cenný býti. Poslední procento se v počítači načetlo a postava tak odchází, pokoj téměř v stavu nedotčeném se nachází...

A/N: krátká kapitola po dlouhé době, vím a omlouvám se za to... doufám že to bude lepší