Pokoj číslo 639 – pokoj nováčků 17:54

„Pozor!" ozval se ten neznámý.

Nováčci nastoupili do pozoru, tak jak je bylo naučeno, neznámý voják také stál v pozoru, dokud ho Calvin neodvolal. Slova se chopila Jane: „Zdravím, přišli jsme si vás zkontrolovat po menším výpadku našeho systému, nic se nestalo, vše se opravilo a chyba by už neměla nastat..." přešla pomalým krokem až na konec pokoje a poté se otočila zpět směrem ke dveřím a pokračovala: „Pohov! Zítra s některými z vás začnou trénovat piloti, se zbytkem budu já a pan Blout." většina nováčků si nemohla pomoct a na tváři se jim vyskytl výraz, který se rozhodně nemohl přirovnat ke šťastnému výrazu. Jane to ovšem taktně ignorovala a pokračovala ve své řeči: „Vezmeme vás na jednu schůzi a na trénink kopilotů"

„Budete muset vstát velmi brzy, nehledě na to, v jaké skupině budete, ale z tréninků jste, alespoň v to doufám, zvyklí" ozval se pan Blout

„Ráno se všichni dostavíte do kantýny, všichni tam budete před pátou hodinou ranní, tam se dostaví jak piloti tak já, rozdělíme vás a potom si každá skupina půjde svou cestou."

„Nějaké dotazy?" zeptal se pan Blout

Ruku zvedla Sarah, když měla dovoleno mluvit, ruku vrátila zpět podél těla „Kolik času budeme mít na snídani?" Jane po ní hodila pohled, který jí jasně pohrdal, Jane tahle otázka připadala hloupá myslí snad jen jak se tady bude přecpávat jídlem? Proběhlo jí hlavou a poté odpověděla na otázku „Čím dřív přijdete, tím víc času mít budete. Pokud přijdete až v pět, nejspíš budete mít necelých deset minut, další otázky?"

Přihlásil se Chris a po vyvolání promluvil: „Co budeme dělat na té schůzi my? Myslím to tak, jestli tam budeme jen abychom tady někde nepobíhali a nechodili dělat blbosti ve skladech a nebo tam budeme něco dělat?" nováčci si snažili zachovat chladný pohled a zkoušeli se zadržet smích

„Budeme chtít slyšet i vaše návrhy a taky byste měli vědět, jak takové schůze vypadají, jako piloti a kopiloti se jich budete účastnit také. Tato schůze sice nebude na tolik závažná témata, jako některé napadení kaiju nebo když před několika lety od nás unikaly některé plány ohledně jeagerů, ale pro ukázku by vám to mělo stačit." odpověděl Blout „Taky doufám, že zmíněné blbosti ve skladech byly zmíněné pouze pro příklad."

„Samozřejmě pane."

poté už nikdo neměl žádné otázky a tak Calvin a onen voják odešli, Rebecca ovšem zůstala. Počkala až se dveře zavřou a poté se s vážným výrazem otočila zpět k nováčkům. Všichni po sobě rychle hodili pohledy, zda jsou i všichni ostatní stejně zmateni.

„Dobře mě teď poslouchejte! Chyba v našem systému nebyla už roky, jelikož se o vše stará pan Alvey, až teď, když jste sem přišli vy se něco pokazilo. Takže chci abyste se přiznali, co jste dělali, když jsem vám řekla, abyste se jen přihlásili do systému?"

„Řídili jsme se podle návodu, nedělali jsme nic jiného s tím zařízením. Pak jsme se jen snažili otevřít ty dveře a nešlo to, my za to nemůžeme, věřte mi." obhajovala celou skupinu Zoe.

„Jistě, vy za nic nemůžete. Pane Washingtone, co jste chtěli dělat ve skladech?"

„Nic, o-opravdu mě to jen tak napadlo,"

„Věřte mi, že si na vás všechny budu dávat velký pozor a taky vám rozhodně nevěřím! Takže jestli se něco stane, něco se pokazí, ztratí a cokoliv dalšího, první obvinění míří k vám, tak dávejte pozor co děláte, ještě nejste plně ve službě a domů vás můžeme poslat velmi rychle, což se mimochodem může stát i když budete plnohodnotní piloti a kopiloti, tak si dávejte pozor, abyste si nemuseli zase balit věci." Jane si naposledy všechny projela svým oblíbeným podezřívavým pohledem a potom odešla.

„No páni, ta je vostrá..." nadhodil Chris „Kdo jde se mnou do toho skladu?" pomalu to ani nestihl doříct a už na něm přistál polštář „Hej, jen sranda ne? Kdo to byl, ať mu to můžu vrátit!" na svou otázku ovšem odpověď nedostal.

„Říkám si jestli to tu vede Blout a nebo ta jeho dcera... Agh já ji asi brzo něčím vypálím oči!" ozvala se Sora

„Chápu tě, ale ona má vlastně taky pravdu... opravdu nás můžou vyhodit jak rychle budou chtít, když se jim nebude líbit co děláme, možná je přeci jen lepší, že se ty dveře neotevřeli, kdyby nás našli v tom skladu, tak tady nejspíš balíme to co jsme si stihli vybalit. Mají tu přísný pravidla a taky se mi to nelíbí, ale nejsme tady kvůli pohodlí, ale abychom mohli zachránit lidi, kteří se před kaiju nemají jak bránit, teda aspoň kvůli tomu jsem tu já, nevím jak vy." řekla Kristein a sebrala ze země polštář a vrátila ho do postele.

„To je pravda, ani ten přípravný výcvik a zkoušky nebyli v klidu a nějaký měkký, jasně že tu mají tvrdá pravidla... Myslíte že v kantýně dávaj i večeře? Mám celkem hlad a pak bych si šel asi lehnout, když máme zítra nástup tak brzo... Jde se mnou někdo zeptat našich milých kolegů kudy do kantýny?"

„Nemáme náhodou tu mapu, Chrisi?"

„Ahh, Okurko, jak si můžeš povšimnout, ta mapa nám tu ukazuje jen jedno patro a kantýna tam očividně není, navíc jestli nás tu mají na starosti nějací piloti, tak by asi nebylo od věci s nimi navázat nějaký víc přátelský vztah, že?"

„Dobře, na tom něco je, ale mohl bys mi prosím přestat říkat okurka? Jméno Sora fakt není tak těžký na zapamatování"

„Jasně, jednou se určitě dočkáš, takže, kdo jde se mnou do kantýny?"

všichni se dohodli, že Chrisův nápad má pointu a tak se všichni rozhodli jít za jejich patrony před dveřmi se ale celá skupina zastavila a vzájemně se na sebe podívali „Rozhodně tu zase nechci zůstat zavřená... držte mi palce okej?" ozvala se Sarah a položila ruku na skenovací plošinku. Pronesla své jméno a zmáčkla tlačítko na otevření dveří... dveře se vzkutku otevřeli a všichni si mohli oddechnout. „Tak jo, ví někdo jak se jmenuje ten co u vás stál, protože já jsem jeho jméno buďto přeslechl a nebo nám ho naše milá Rebecca neřekla?" zeptal se mladý Washington „Ne? Nikdo?"

„Můžeme jít prostě prvně všichni k jedněm a zbytek se stejně může přidat ne? Do kantýny můžem jít i jen s jedním dospělým, kterej nás tam dovede"

„Dobrej nápad Broskvičko!"

„Tak to už si ale děláš prdel ne? Co je zas tohle?"

„To je narážka na Dobu ledovou, neznáš? Neva, můžu zůstat u Okurky, tak jdeme."

Před dveřmi se opět zastavili „Myslíte, že nám zablokovala přístup do místností? Já jen jestli se tam vůbec dostanem... nebo můžem zkusit zaklepat?"

Pokoj číslo 621 – pokoj kopilotů Hilla a Wolfa a pilota Sasakiho 18:11

Po oznámení od Bescetta si Katsu zašel do konečně do kantýny, Jayden a Mike zůstali v pokoji sami, Jayden seděl u stolu a zrovna sepisoval odpověď na dopisy, které obdržel. Mike si v tichosti četl knihu, seděl s ní nahoře na palandě. Do pozadí jim potichu hrálo rádio, které čas od času zašumělo, kvůli špatnému signálu.

Najednou se otevřeli dveře od pokoje, Mike tomu moc nevěnoval pozornost, myslel si, že se vrátil Katsu a tak na to nebyl nějak moc nucen reagovat, zato Jayden si všiml, že za dveřmi nestojí jejich spolubydlící a zároveň kolega Katsu, nýbrž nováčci, zvláště jeden obličej mu byl povědomý, „Co chcete? Ztratili jste se?" zvedl se ze židle a vypnul rádio. Nováčci vypadali tak trochu udiveně, přišel k nim blíž, Mike založil knihu na stránce kde skončil a sledoval je ze shora

„Ne, teda, trochu jo. My... my jsme se chtěli jít zeptat kudy máme jít do kantýny, chtěli jsme si dát něco k jídlu," Začala Kristein vysvětlovat

„Jasně, ty seš čí?"

„Já? Um, já jsem Lopass"

„Tak jsem to nemyslel, ke komu patříš, já mám nějakýho Washingtona, to seš ty?" ukázal prstem na jediného chlapce ve skupině

„Ano," odpověděl

„Měli byste totiž chodit za tím kdo vás má na starost." pak se otočil na svého spolubydlícího „Napadá mě, neměls Lopass ty?" Mike mu na to kývnul na souhlas „Dobrý, tak ještě jednou, cože chcete?"

slova se ujal Chris, přeci jen, zjistil, že k Jaydenovi patří on, a když je upozornil, že mají chodit jenom za tím, ke komu patří, tak uznal za vhodné, když převezme iniciativu on „Do kantýny, pane. Ještě se tu nevyznáme, tak bychom potřebovali poradit"

„Dobře, taky jsem přemýšlel, že si zajdu na jídlo, Miku?" rozešel se ke stolu a vzal si z šuplíku pásek s brašnou, ten si zapnul a vrátil se ke dveřím

„Jo, proč ne," slezl z postele a ze židle si vzal měšec, který strčil do kapsy. Všichni vylezli, Jayden nechal dveře zavřít, potom položil ruku na sken a nechal dveře zamknout „To bych vám pak taky doporučoval dělat, tak jdeme!" skupinka šla přes chodbu a dorazili k výtahu, Jayden zmáčkl tlačítko na přivolání výtahu.

„My jsme tu celou dobu měli výtah a ona nás tu nechala tolik hodin chodit pěšky?!" zavrčela Sarah, čemuž se oba kopiloti zasmáli. Po chvilce k nim přijel prázdný výtah, všichni do něj nastoupili a jeli dolu do kantýny „Vylosovali jste fajnový pokoje nahoře, takže do kantýny to máte po schodech fajn rozcvičku, bohužel pro vás, se výtahem od čtyř do šesti ráno nedá moc jezdit, to tu jsou celkem zmatky, takže po schodech až dolu do třetího patra." Vysvětloval Jayden, zbytek cesty bylo ticho.

...

Výtah zastavil a všichni si zase vystoupili a všichni následovali Jaydena. Byli ve třetím patře, to vypadalo úplně jinak, než jejich horní patro. Tady to vypadalo víc jako domov, bylo to tu víc barevné a útulné, všechno nebylo jen kov. Dalo se poznat, že třetí patro je hlavně k odpočinku, když se vyšlo z výtahu, byli jste na vyvýšené plošině, kde se chodilo, z ní to vedlo do leva i do prava jen jako cesta někam dál, kousek od výtahu byly schody dolů, kudy jste se dostali ke křeslům u stolů a okolo byli i květináče s květinami. Všechna sedadla tady byla plná, dál se šlo do jako kdyby budově, protože jako pokoj by to byl jeden z největších pokojů, který existuje. To byla kantýna.

Pokoj číslo 78 – kantýna 18:18

Do ní naše skupinka zaplula, byla to v podstatě obří školní jídelna, venku to vypadalo o dost líp, všem dávalo smysl, proč jsou venku všechna volná místa zabraná. Tady to už zase všechno vypadalo tak trochu... bídně. Mike se rozešel napřed a Jayden s nováčky zůstal kousek od vchodu. „Kantýna má taky svá pravidla, takže dobře poslouchejte. Tady si vezmete tác a jdete támhle, kde si naskenujete ruku, aby ste se jim zařadili do systému, dělá se to průběžně každou druhou sobotu, ale vy tu jse nový, takže vy dneska. Pak si můžete vzít porci jída a támhle dál jsou zákusky a saláty, teda co zrovna mají. Jinak tady jsou tři automaty, jeden tady a další dva tam, tam jak jsou ty větší skupinky lidí, a nebo si můžete zajít támhle k baru, tam vám za žetony dají cokoliv, maj tam i nějaký další drobnosti k jídlu." Jayden jim vše ukazoval rukama

„Jaký žetony?"

„Takovýma žlutýma, těma dostaneš věci z automatu a u baru se tím platí, je to místo peněz, ale jen když chytnete na baru dobrou hodinu a nebo dobrou obsluhu, jinak po vás chtěj prachy, nebo když vám dojdou žetony, ale vám bude stačit, když tam nahlásíte, že jste nováčci, to vám bude platit tak tejden."

„Aha" zarazili se

„Co se pravidel sezení týče, tam uplně vzadu sedí Bloutovi, vědci a nějaký návštěvy, těhle pět stolů máme my, piloti a kopiloti, takže vy si tam sedejte klidně taky, pak ještě máme támhle ty tři dál a těch zbylých osm stolů mají strojíři a mechanici, ale k nim není žádní problém si sednout, většina z nich jsou v pohodě. Tak já mizím!" oznámil Jayden, popadl tác a rozešel se do fronty

Pokoj číslo 78 – kantýna 18:21