Pokoj číslo 639 – pokoj nováčků 17:16 – zahájení zábavy

Všichni nováčci se spolu smáli, užívali si zábavu a poznávali se víc, než se doteď znali.

„Já jsem byl prvně hrozně vyklepanej, když jsem mi přišel ten balíček s dopisem, s přítelkyní se snažíme se usadit, pomalu mít třeba rodinu a najednou zjistím, že jsem prošel, takže jsem musel přijet a nechat ji tam. Navíc mám pořád pocit, že se nevrátím... ale na druhou stranu, děláme to přeci pro dobrou věc, můžeme tím zachránit spoustu životů, můžu jí tím ochránit.'' rozpovídal se teď trochu vážně Chris,

„No jo, taky se bojím, že se nevrátím domů za rodinou, rodiče mě sem málem nepustili. Doma byli úplně mimo, když zjistili, že jsem se přidala k výcviku a tak, navíc jsem doma nechala svého malého brášku, slíbila jsem mu, že se vrátím, tak se budu snažit to dodržet, pokud budeme vůbec dělat něco mimo tuhle celu'' přidala se Kristein.

„Kolik mu je?'' optala se Sora. „Dvanáct'' Usmála se, když si na něj vzpomněla. „A co ta tvá přítelkyně, provokatére? Jak se jmenuje?" Přidala se ke konverzace i Sarah

„Jmenuje se Megan, poznali jsme se ve škole." Odvětil Chris

„Sladké... hele nedal by si někdo čaj? Vidím tady konvici, voda tady napustit půjde a čaj tady taky mám, co na to říkáte?" všichni s Kristein souhlasili, a tak se domluvili, jaký čaj si dají

Chodby – 17:20

„Sakra! Jak to že tady nic nefunguje? Celou dobu jsem si myslela, že jsme jedna z nejvíc modernizovaných budov a všechno tady má být v bezpečí, ale asi ne. Člověk tady má místo zástupce, dělá tady snad víc než Calvin a oni ho vyškrtnou ze seznamu a ani ty debilní dveře si neotevře?" Začala proklínat Jane, když se snažila otevřít dveře od jednoho ze skladů, ulízly jí nervy a dveře se pokusila vykopnout i když moc dobře věděla, že jí to nepomůže. Toho si už ovšem všiml jeden mladík, který zde pracuje, Pan Bescett. „Slečno R. J. Blout, mohu Vám s něčím pomoci?"

„Oh, Pane Bescette, neurazte se, ale myslím si, že to Vy nevyřešíte. Mám tu malý zádrhel se dveřmi."

„Smím to zkusit?" Rebecca s úšklebkem kývla hlavou na souhlas a odstoupila ode dveří, Bescett přiloží svou ruku na sken a pronesl své jméno, chtěl se trochu před zástupkyní vytáhnout, jenže marně, ani jeho dveře ne, a ne pustit dál, v jednu chvíli se pokusil dveře otevřít pouhou silou, to už ho Rebecca musela zastavit „Dobře, dobře, nechte toho, ano? Zkusíme jiné dveře, tyhle třeba jen potřebují nějakou menší opravu." Šli tedy k jiným dveřím, ale stále marně. „Tohle rozhodně není dobré, pojďte se mnou Pane Bescette," Jane se rozběhla, pro Bescetta bůh ví kam, ale na její rozkaz běžel s ní, měl co dělat, aby udržel krok.

17:34

Konečně doběhli na místo, kam se Jane rozhodla běžet, byla to laboratoř Ethama, on už stál poblíž a vyčkával, jak je viděl, dveře do své laboratoře otevřel. Pan Bescette vypadal dost zmateně, když viděl, že jeho dveře se dají normálně otevřít. „Už jsem na Vás čekal, Jane."

„Pro Vás žádné výjimky, Pane Alvey." Upozornila ho Jane. „Vezmete nás do Vaší laboratoře?"

„Samozřejmě, račte dál, vy oba.", Pan Etham Alvey tady dělá veškeré věci ohledně technologie, pracuje se strojaři, i když to tak nikdy nazývat nechtěl, taky se zajímá o Kaiju, ale hlavně to je vědec, kterého si tu musí vážit. „Někdy přemýšlím, jestli jsou větší ty dveře nebo Vaše laboratoř, Ethame" pronesl Pan Bescett, když s Rebeccou a Ethamem procházeli obřími dveřmi. „Proč jsou vlastně tak obří?" zeptal se Bescett, ale odpovědi se mu nedočkalo, Etham ho ignoroval, ale zároveň na něj dával pozor, aby na nic nešahal a nikam nic nepřemístil. „Víte jaká je příčina toho, že nejdou otvírat všechny dveře? Tedy zřejmě kromě těch Vašich." Zeptala se Rebecca, nebude v žádném případě ztrácet čas. „Ah, jistě, povšiml jsem si toho, ale ještě jsem nestihl přijít na příčinu, co se mých dveří týče jsou propojeny přes jiný server, takže nejspíš bude chyba v serveru."

„Takže problém s vaším serverem, jistě, tak byste mohl začít pracovat, více než polovina lidí je teď zavřena v pokojích. Kdybychom je potřebovali, tak je nemáme."

„Jistě, slečno Blout, už si sedám k počítači." Jak řekl, tak i Etham udělal. „Klidně se tu porozhlédněte, slečno, pracuji na novém prototypu jeageru, vedle na tabuli mám nějaké nákresy a návrhy, tak tam se můžete podívat, strojařům dám nejspíš ještě dnes vědět."

„Dobře," slečna Blout se prohlédla ony návrhy „vypadá zajímavě, komu ho navrhujete a co dovede?" optala se

„No tenhle model by měl být mnohem lehčí na ovládaní a měl by být ohebnější. Taky jsem mu přidal vylepšené zbraně a přidám nějaké aktualizace ke starším modelům"

„To zní dobře" souhlasil Pan Bescett

„Tenhle model plánuji pro ty nováčky"

„Cože‽" Vyhrkla Rebecca „Já si nejsem zrovna moc jistá, že by zvládli spolu pracovat, a navíc bojovat v jeageru... Tak moment! Oni jsou taky zavřený v pokoji? Pane Alveyi, podívejte se prosím na pokoj 639"

„Jistě Rebecco, tedy slečno Blout" zasmál se Etham „Pokoj 639, je zamknutý, neutečou"

„Zamčený super, ale jsou vůbec vevnitř? A přihlásili se ti?"

„To je dost otázek, tak se podíváme... ano, jsou tam všichni a pokud jde o to přihlašování, tak jsem tady měl čtyři nová jména a nebojte, proběhlo to v pořádku. Já bych se o ně tolik nebál." Řekl Etham. „Já se nebojím o ně, já se bojím, že něco provedou, vůbec jim nevěřím, Calvin v poslední době nedělá dobrá rozhodnutí a ty piloty co vybral? Vůbec se mi nelíbí, jsou to socky, jako by je bral jen z lítosti..." povzdechla si Jane a pak jí došlo, že s sebou brala i Pana Bescetta, „Ou, omlouvám se, samozřejmě nemyslím Vás Pane Bescette."

„To je dobrý"

„Máte problém s důvěrou slečno... já bych jim věřil. I Vašemu otci." Řekl Etham a zase se věnoval odblokovávání systému. „No nevím... jak je na tom server?"

„Dobře, vypadá to, že jen něco vypadlo a potřebuje to nahodit, zajistím, aby se to už nedělo, nebojte." odpověděl na Jane s úsměvem Alvey a znovu se věnoval počítači, „Dobře, tak my už s Panem Bescettem půjdeme, děkuji za vaše rychlé vyřešení problému Pane Alveyi."

„Rádo se stalo, od příchodu těch nových se tu aspoň něco děje, navíc je to má práce"...

17:50 chodby

„Dobře, Pane Bescette, můžete jít prosím zkontrolovat ostatní, hlavně piloty a říct, že se to vyřešilo, co se stalo a tak, děkuji" řekla, vlastně spíš rozkázala Jane, Pan Bescett na to ani moc nestihl říct, protože Jane se ihned rozešla pryč.

...

Pokoj číslo 639 – pokoj nováčků 17:53

Budoucí piloti a kopiloti se mezi sebou velmi dobře baví, stali se z nich přátelé za velmi krátkou dobu. Mají skvělou zábavu, pijí čaj a mluví mezi sebou, jako by se znali dlouhá léta. Najednou se dveře od jejich pokoje otevřou, všichni se udiveně postaví, odloží to, co mají zrovna v rukou, ať už to je hrnek od čaje, fotky nebo karty. Do jejich pokoje vejde Rebecca a Calvin a jeden další člověk oblečený v jako kdyby vojenském. „Pozor!" ozval se ten neznámý

...

SLOVNÍKOVÁ CHVILKA :D

jeager [jégr] stroje/roboti/¨obleky¨ ve kterých bojují piloti a kopiloti.