Pokoj číslo 108 - pokoj slečny R. J. Blout a kapitána Blouta, 16:42 - po zavedení nováčků do pokoje

Jane přijde dojde do pokoje a naštvaně si sedne na svou postel na konci pokoje. Díky bohu sama... Usmála se a natáhla se na posteli ke spánku, jenže svými myšlenkami přivolala své neštěstí, dveře se otevřeli a v nich stál její otec.
„Ah, ahoj tati" znepokojeně si opětovně sedla na posteli, kapitán nechal zavřít dveře, vzal si židli a dotáhl ji až k posteli na které ležela Rebecca Jane.
„Neříkáš to zrovna s radostí," posadil se na židli a pokračoval dál.
„Copak tě tíží? Co máš na srdci a ráda bys mi za to jistojistě řekla pár, ne zrovna milých slov?"

„Ale to ne, takhle to přece nikdy není, navíc jsi se dnes zmílil, jsem se vším zpokojená." Pokusila se o milí a pravdivě vypadající úsměv Rebecca, jenže Calvin to na své nevlastní dceři, kterou tak dlouho vychovával, zvládl poznat.
„Jistě mi nechceš kazit krásný večer že? Tak tedy dobrá, můžeš to v sobě dusit a budeme mít tichý večer, ten jsme nezažili už jak dlouho..."
Zakroutil hlavou se smíchem, na což Rebecca nic neřekla a znovu si lehla, tentokrát zády k otci, on na to zareagoval jen tím, že si židli odsunul k pracovnímu stolu a vytáhl nějaké papíry.
„Tak co nováčci, jsou ve svém pokoji? Řekla si jim všechny důležité informace? Provedla si je po budově?"

„Jestli ti to vážně nedošlo, tak se s tebou momentálně bavit nechci."

„Takže tady je dnešní bod tvé nálady, tak se na mě pěkně zase otoč a řekni to, je to lepší než být na sebe naštvaní a nemluvit spolu, ne?"
Otočil se k Rebecce a snažil se jí otočit jeho směrem, jí se však moc nechtělo
„Rebecco Jane Blout! Mluv se svým otcem"
Snažil se Calvin trochu rozveselit Rebeccu, ale marně, ta se na něj naštvala ještě víc než byla předtím, posadila se k němu čelem, z jejího výrazu byla ta zlost jasně vidět,
„Nevlastním! Vzal sis mě z bitevního pole a taky ses neptal jestli o to stojím," zvedla se z postele a pokračovala v nenávistném projevu k otci...
„nikdy se mě neptáš!"

„Ale ano!"

„Ne! Neptáš! A navíc ti asi úplně hrabe! Bereš sem samé trosky kdoví odkud! Jen se na náš tým podívej, pilot Lousky, když se mu nechce, tak s ním nehneš a kašle na tebe, udělá si to jak chce on! Sasaki by si s ním jistojistě mohl podat ruku, taky vypadá jako nádhera co se nechce umazat a jedeme dál! Poslední pilot, Wolf. Fetka! Závislák na drogách, kolik že už za ně utratil? Okradl i svého vlastního otce, viděls někdy kolik si vezme za den cigaret? Nehodlám tady všude kvůli němu desetkrát za den všechno odvětrat a pak tam zase nahrnout čistý vzduch, navíc je to věcně protivný samotář, co nikomu nevěří, kde je jistota, že ostatní zachrání? Kopiloti, to je taky troska vedle druhé! Hill, možná je dobrý, ale kolik nám už zničil robotů? Boje bere jako nějakou videohru, kde na ničem nezáleží a je to sobec! A ty plechovky co má všude, to se nedá vydržet! Arcadia, jednou nás to jeho riskování bude stát život, nejen nás, ale i lidi okolo! Je hrozně impulzivní, ačkoli tu agresi potlačuje, já to na něm vidím, beztak jsi ho přijal kvůli tomu, že po tomhle vždycky tolik toužil. Fuko, další kterého nechápu jak tady můžeš mít! Se všemi manipuluje jak se mu zlíbí, je neuvěřitelně drzý a kdybych ho hnala k soudu, klidně si tam všechny podplatí, dokonce má svoje vlastní střelné zbraně, nikdy nevíš kdy mu přeskočí a všechny nás tady pozabíjí protože se tady vyzná! A těmhle magorům a troskám říkáš záchrana lidstva!"

„Vytahovat špínu na ostatní ti jde, hlavně pokud se jedná o mě nebo o to, o čem jsem rozhodl já. Ano, když to řekneš takhle, tak nejsou nejlepší sestava, ale tady každý dostává šanci být někým lepším, tahle práce je od armády velmi odlišná a i když pracujeme převážně tak, aby všichni zůstali v utajení, pro dobro jejich i jejich rodiny, jednou budou v historii známí jako ti, co zachraňovali svět."
Chvíli se oba odmlčeli a pak Calvin pokračoval
„Chápu že teď naši piloti vypadají jako banda obyčejných lidí co udělala špatné rozhodnutí, ale nechápu co máš proti budoucím pilotům? Na základně jsou tak krátkou dobu, že ti nemohli stihnout neco udělat, navíc přirozeně budíš respekt. "
Usmál se a snažil se přeci jen trochu odlehčit situaci.
„Tak já ti teď predstavím z mého pohledu tu tvou "novou generaci, co jednou zachrání svět", jako první tu máme slečnu Lopass, je to ještě dítě i když jí už bude osmnáct, bude mít svou hlavu a zajisté si nebude chtít nechat od tebe dávat rozkazy, Asayama, už při prohlídce dala znát, že jí rozhodí a naštve každá maličkost, jak z ní chceš udělat třeba elitního vojáka do robota nevím, Piper, další drzá troska, ani nedodělala střední školu, neustále dělá problémy a vyvolává spory, bitky jsou její, krade, lže, jak si ji mohl přijmout, to že prošla výcvikem mě nezajímá, koukáš se vůbec do jejich soupisů? Washington, taky pěkný ptáček, hysterka, a možná i spíš strašpytel než hrdina. Mají celý život před sebou a i tak se ho rozhodnout promarnit tady, Washington by už mohl začít plánovat rodinu, cokoli, a ty ho tady necháš hnít u strojů. Teď si to přeber v hlavě, klidně ti to řeknu znovu, takhle totiž vypadá ten tvůj tým co má zachránit svět... Je to tu blbec vedle druhého, pár maniaků a taky jeden co ujíždí na drogách. "
Zakroutí hlavou a podívá se na papíry co má Calvin na stole.
„A ty si tady něco papíruješ místo toho, abys tady něco dělal."

„Ty papíry se musí vyplnit a poslat, navíc potom proberu poštu, víš že dopisy od příbuzných všechny povzbudí."

„Ah! Tohle je fakt hrozný! Tady nebudu, "
Rozejde se k destičce u dveří a otevře je
„Počkej, Jane, kam jdeš, co jdeš dělat?"

„užij si tady ten večer s papíry a tím úžasným týmem co zachrání svět!"
Dveře se zabouchnou ještě dřív než by je Rebecca zavřela, ale to už byla na druhé straně, jenže jí to ve vzteku nedojde a pokračuje pryč.
„Tak moment, Rebecco!"
Kapitánovi dojde, že se dveře zavřely samy, rozběhne se ke dveřím, pokusí se je otevřít a nic, začne do nich bušit,
„Rebecco Jane Blout! Rebecco! Sakra je tam někdo?!"

Pokoj číslo 639 - pokoj nováčků, 17:10 - stále čekajíc na vysvobození

„Dost, tohle není v pohodě, nemá někdo páčidlo?"
Ozve se Sarah, když už Chrisovo bušení na dveře a Zoe přestala doufat v to, že se už konečně její otisk ruky načte a pustí je to ven.
„Ne, já teda ne, doslova tady mají hned několik skladů zbraní, několik obřích robotů, který můžou snad cokoliv zničit, nečekal jsem, že budu potřebovat páčit nějaký pitomý dveře!"
Odpoví s relativně naštvaným tónem v hlase.
„Promiň, jen jsem se zeptala,"

„Ne, já promiň, už mi tady z toho hrabe... Myslíte, že nás zavřeli, protože nás odposlouchávají? A slyšeli, že se chceme... Cože jsme chtěli? Vloupalt se někam do skladu?"

„To je absurdní, teda snad, já si myslím, že by nás neodposlouchávali. "
Řekla docela klidným hlasem Kristein, zvedla se ze židle, na které celou dobu seděla a šla ke svému batohu,
„Má tady někdo z vás něco k jídlu, tam vedle jsme zjistili, že je teda jen koupelna a jak jsem si všimla, žádná lednice s jídlem tu není, takže..."
Vytáhla z batohu malou zamražovací krabici, termosku a tři sušenky
„Já něco málo s sebou mám, ale nevím na jak dlouho pro nás čtyři"
V tom se zvedl Chris s lehce úsměvavjejším pohledem a šel ke svým věcem, chvíli hledal a pak taky vytáhl své občerstvení, které s sebou měl.
„Jo, má přítelkyně asi myslela na všechno, já sice čekal nějakou dlouhou chvíli, ale nečekal jsem, že bude takováhle dlouhá chvíle... Takže myslím, že se ruší výprava do skladu nebo kam a jdeme si udělat menší piknik u kterého se třeba trochu poznáme! "
Snažil se Chris trochu vylepšit náladu téhle atmosféry, která vznikla a očividně se mu to povedlo
„Nojo, můj nápad se lépe seznámit se prostě musel uskutečnit"
Zahihňala se Sora a vzala deku z jedné z postelí
„Neroztáhneme si tady na zemi deku? Nebo jako můžeme být v postelích, jen se ptám"
Pokračovala dál a Chris začal hlasováním
„Já klidně budu na zemi a pokud tady pak bude zima, tak bychom mohli zalíst, každý do své postele a můžeme dál kecat, elektřina zatím funguje, takže světlo je... Takže kdo hlasuje pro?"
Všichni zvedli ruku a bylo rozhodnuto, nikomu ze čtveřice nezbývalo nic víc, než se snažit o milou atmosféru a sblížit se s ostatními, se kterými tady bude muset být ještě kdo ví jak dlouho.
Všechno už měli připravené, deky složené na podlaze, každý si vzal svůj polštář a doprostřed dali jídlo a pití co našli.

„Navrhuji třeba pravda nebo úkol, nebo něco podobného, jsou to sice hodně pitomý hry pro puberťáky, ale pro tenhle účel by to stačit mohlo ne?"
S Kristen nakonec všichni souhlasili a tak začala zábava

Pokoj číslo 639 - pokoj nováčků, 17:15 - pokojový piknik zahájen

Tato kapitola není myšlena, že si skrze Rebeccu Jane stěžuji na vaše postavy, ani to neberte jako útok na vaše postavy, děkuji XD
Caspet