Pokoj číslo 639 - pokoj nováčků, 16:38 - po zavedení do pokoje

… dodala a odešla, dveře se za ní zavřeli
„No, teď už tak mile nepůsobila,“
Ozvala se malá dívka s hnědými kudrnatými vlasy.
„To musím souhlasit!“
Ozval se další z nováčků, jediný kluk v místnosti.
„Takže nás tady jen tak zavřela a teď máme najít nějaký návod?“
Zeptala se ta samá dívka, která se ze zkupinky nových členy, odvážila promluvit první, mezitím už ale jiná dívka, a to tmavomodrovlasá, vytahovala kroužkovou vazbu a třímajíc jí v ruce, rozhodnutě jde ke dveřím,
„Jestli máš v plánu ty dveře vykopnout, tak hodně štěstí se zlomeninu, ty dveře vypadají jako od sejfu, takže to asi nedáš.“
Prohlásil mladík s úsměvem na tváři, jenže ona dívka ho ignorovala, přisunula si židli, posadila se a otevřela vazbu s návodem.
„Když to budu číst nahlas, bude nám stačit jeden? Ušetříme tím čas.“
Odsekla a když chtěla začít číst, někdo ji přerušil,
„Nechtěla by ses uhnout? Mám dojem, že když budeš sedět u tý desky, tak se tam ostatní nedostanou a myslím, že nebudeme používat ruku jenom jednoho z nás,“
Řekla s úsměvem dívka s dlouhými, hnědými vlasy, dívka s návodem v ruce se i se židlí posunula, nevypadala dvakrát nadšeně, Jako promiň, snažím se bejt k sakru milá, buď ráda, že ti jednu hnedka nefláknu. proběhlo jí hlavou a začala číst návod
...

„Jo, to nezní složitě, vlastně jen stačí tam dát ruku, až se ozve zvuk říct jméno, který pak budeme používat pořád a to je všechno?“
Zeptal se mladík jestli tomu správně rozumí
„Ano, zní to vážně jednoduše, po týdnu služby nám tam ještě přidají foto, což taky nezní zle. Navíc se u toho trochu poznáme, vlastně si spíš jenom řekneme jména... Tak já bych začala, pokud nevadí.“
Oznámila, odložila návod a položila ruku na destičku, na které bylo vyznačené místo pro oskenování ruky, ozval se zvuk, dívka začala svoje jméno, jenže jí překřičel mladík stojící za ní, proto vzniklo Okurka Asayama, trojice, až na dívku která byla obětí žertu, se začala smát, naštěstí pro dívku se ozvalo "prosím, mluvte jednotlivě".
„Kruciš, kdo tomu dal rozpoznávání hlasu, to nestačí ta ruka? No nic, ale měla si vidět svůj obličej...“

„Kdyby to bylo aspoň trochu vtipné, jestli s tebou mám být na pokoji, tak to asi nedám, jak tě sakra napadlo okurka!?“
Dívka naštvaně zmáčkla tlačítko pro opakování nahrání jména, po zvuku konečně řekla své jméno,
„Sora Asayama“
Potom se opět ozval mladík.
„Já ani nevím, bylo to to první co mě napadlo, ale teď já.“
Tento proces se zopakoval.
„Christopher Washington, alias Chris“
Chris si prohrábl vlasy, otočil se a jen tak dodal,
„Jako jo, mohl jsem to říct rovnou ve zkrácené formě, nebo jsem mohl říct nějakou blbost, kterou bych se představoval, byla by sranda, ale takhle to taky jde.“
Jen se nad těmi slovy usmál.
„Tak hoky, prosím...“
Se smíchem se uklonil a uvolnil jim místo, opět se opakovalo totéž...

„Sarah Piper“

„Kristein Z. Lopass“
Poslední jméno zaznělo.

„Fajn, tak jsme se hezky poznali, ale mě teď momentálně láká, jít si vybralit ty věci, nikdo z vás si nevšiml, že nám sem hodili věci?“
Řekla Sora a už mířila ke svým zavazadlům.
„Taky by jsme se měli domluvit kde kdo bude spát a já rovnou říkám, že spím dole!“

„Skvělé, takže Okurka spí dole, já jsem gentleman, takže co si vyberete vy, holky? Máte jedinečnou příležitost, jindy se nejspíš nebudu zajímat o váš názor.“
Pronese směrem k holkám Chris a usmál se když slyšel jak mu Sora říká, aby jí neříkal tou ohavnou přezdívkou, když to nemá ani význam. Co si o sobě sakra myslí!? Okurka? Proč sakra okurka? Kdyby to mělo nějaký důvod, proč mi říká okurka tak bych se možná tolik nenaštvala. Mluvila si v hlavě naštvaná dívka a začala si vybalovat svoje věci.
„Já bych klidně spala nahoře,“
Řekla Kristein a během chvilky si vylezla nahoru na postel, která se jí zamlouvala.
„Já taky, i když mi to je vlastně jedno.“
Odpověděla Sarah na Chrisovu otázku a šla si pro svoje věci
„Tak to vypadá, že jsem skončil dost přizemi, no nic, asi si taky začnu vybalovat, chceš to podat nahoru K. Z. L.?“
Usmál se Chris a šel rovněž tak si šel pro svoje zavazadla,
„To mi připomíná, co je to "Z" ve tvém jméně?“
Vyšetřoval. Kristein seskočila z postele.
„Ne, děkuji. Vezmu si to sama, celým jménem jsem Kristein Zoe Lopass, ale stačí jedno jméno, jsem zvyklá na obě, a kdyby ne, tak si zvyknu, nikdo jiný tohle jméno nemá, takže fajn, navíc to vypadá, že ta milá osoba nás stejně bude nazývat příjmením,“
Prohlásila a vzala si své věci
„Jo to bude asi pravda, hlavně na konci nevypadala, že umírá radostí, že tu jsme.“
Ozvala se Sarah, aby trochu přispěla konverzaci.
„Jo a řeknu vám to narovimu, teď je tady nuda, takže jestli má někdo návrh co dělat, klidně i ty největší šílenosti, mluvte, jen ať se tady ksakru něco děje.“
Sarah už měla stejně jako Sora vybaleno, opřela se o roh postele a čekala co z koho vypadne. Sora odnášela stoličku zpět ke stolu, kde ji našla, u toho odpovídala Sarah,
„No můžeme zkusit vymyslet něco při čem se víc poznáme? Jestli tady spolu máme být na pokoji, tak by se hodilo, abychom měli třeba společný zájem, o kterém bychom si mohli povídat nebo tak.“

„Vážně? Hele nejsme malý děcka, teda nevím co vy, ale já tohle dělat rozhodně nebudu, sice jsem říkala i ty největší šílenosti, ale tohle ne!“
Sarah pohodila rukama do vzduchu, na Soře bylo vidět, že jí tahle odpověď netešila, Chris se radši ujal slova, nechtěl prvních pár minut na pokoji hádky.
„Hej! Hej, klid! Tak se dá vymyslet něco jiného, děsí mě jen to že jsem v tomhle pokoji jediný kluk a opravdu nechci během první chvíle hádky na pokoji, jo? Takže, šílený návrh? Žádný problém, co jít zkusit...“
Chris udělal dramatickou pauzu a hledal něco ve svém nočním stolku, už během tak krátké chvíle tam nebylo čisto, pohledy všech tří dívek mířily na něj, Chris ze stolku konečně vytáhl to co hledal, mapu. Pevně ji sevřel v ruce a zamával s ní nadšeně nad hlavou, rozešel se k jednomu ze stolů a mapu tam položil.
„Co takhle jít prozkoumat tenhle sklad? Teď by tam nikdo neměl chodit a my k němu nemáme mít normálně přístup, takže, trochu šílené a nebude to nuda, kdo se bojí může zůstat tady, takže?“
Přednesl svůj návrh nadšeně Chris,
„To nezní tak nudně, to bych i brala.“
Řekla Sarah, konečně s něčím spokojená, tenhle pokoj, lde by se nic nemělo dít pro ní nebyl dobrým místem.
„Ale za mě nebyl ani nápad od okurky špatný, ale tohle zní možná víc akčně, ale já s váma dvěma nejdu.“
Ozvala se Kristein z postele nahoře, Sora se na ní zamračila,
„Ale tohle není vtipný! Nechcete s tím přestat? Já nejsem okurka! Moje jméno má čtyři písmena, začíná na S a končí na A.“

„Soda? No myslím, že okurka je lepší, navíc se to už uchytilo u dalšího člena pokoje, takže není důvod měnit, Okurko.“
Usmál se Chris, bavilo ho to. Sora se ale cítila trochu dotčeně
„Takže Kristein nejde, Sarah se to líbí, takže jde a ty?“
Zeptal se Chris a otočil se na Soru.
„Ne, já nikam nejdu, rozhodně si nechci zařídit vyhazov hned první den, po tom, jakým výcvikem jsme si prošli a vy byste to zahodili? Já ne, tohle fakt ne!“

„Fajn, to je... Dobrý argument, takže bys nešla ani kdybych ti přestal říkat Okurko?“

„To je opravdu lákavá nabídka, ale ne, jsem ráda, že jsem ten výcvik a všechno to okolo zvládla, radši zůstanu tady i kdybych se měla nudit.“

„No tak, dost kecání, už jdeme, takže, Christophere, dělej!“
Pronesla už trochu naštvaně Sarah a vydala se ke dveřím, na destičku položila ruku, Chris ji tedy následoval a u dveří se s ní zastavil, Zoe z postele sledovala celou tu situaci, Sarah řekla své jméno, přesně tak, jak ho zadala na začátku, stiskla tlačítko, které má otevřít dveře a... A nic, dveře se ani nehnuly, přístroj jen řekl: „přístup není povolen,“. Zarazili se, všichni, celá čtveřice protože všichni si byli jistí, že přesně takhle to při skenování ruky říkala, Chris jí odtlačil vedle a zkusil to on sám, jenže se opět ozvalo to, co nikdo slyšet nechtěl, „přístup není povolen,“ Zoe seskočila z postele a došla ke dveřím společně i se Sorou, obě zkusily ty dveře otevřít, jenže opět marně.
„Všichni tu jsme zavřeni, v jednom pokoji s někým kdo mi říká Okurka? Ne! Ty dveře se musí otevřít, jste si jistí že jste jako první nezmáčkly něco jiného? Víte co, podívám se do návodu.“
Sora odběhla pro návod, sedla si a začala listovat, doufala, že najde něco co by jim pomohlo, ale opět nic nenašly...
„Takže jsme definitivně zavřeni v jednom pokoji...“
Řekl Chris a zoufale praštil do dveří.

- Pokoj číslo 639 - pokoj nováčků, 17:05 - všichni spolu nuceně zavřeni