P I R Á T I

Když je to jen pár hodin cesty, James nechá Turnera přivést do své kanceláře. Ví, že si s ním musí promluvit, i když se mu hnusí takový rozhovor vést. Nikdy nebyl nijak zvlášť zběhlý v přiznávání svých citů, zvláště když jsou zraněné, a rozhodně není cvičený v jejich rozebírání. A co víc, začíná si uvědomovat, že jeho snaha změnit svůj vlastní život mohla mít znepokojivý důsledek, o kterém dosud nevěděl.

James je opřený o přední část stolu, ruce zkřížené, když Willa uvedou do místnosti. Okovy jsou pryč, ale Turner se stále pohybuje, jako by byl v řetězech, šoupá nohama a má skloněnou hlavu. Velmi se podobá tomu, jak se choval, když ho James poprvé potkal. Gillette odchází s kývnutím a zavírá za sebou dveře.

Nemá nic připraveného, a tak čeká. James slyší praskání plachet Neohrožené, tikání hodin na bočním stolku, tlumené hlasy na velitelské palubě. Nehýbe se, jen se pravidelně nadechuje a beze slova si Turnera prohlíží.

Jeho trpělivost je nakonec odměněna.

,,Já vím... vím, že žádná omluva na to nikdy nebude stačit." To říká podlahovým prknům, Willův hlas je tak žalostný, že James zatne zuby. ,,Pro to, co jsem udělal, neexistuje omluva. Vám... poručíku Grovesovi... všem. Já -"

,,Přestaň."

Willovy oči vyletí vzhůru. James jej drží svým vlastním, přísným pohledem. ,,Chápu, proč jsi to udělal. A kdybys to neudělal, slečna Swannová by byla pravděpodobně mrtvá."

Kovářova tvář zůstává při přiznání záměrně prázdná a James se v odpověď naježí. Je to obranný mechanismus, už teď ví, že Turner ho nasazuje pokaždé, když čelí potenciálnímu střetu, snahu udělat se co nejméně ohrožujícím, co nejméně nápadným. Jamesovi je z toho zle, je mu zle z toho, jak chodí po špičkách kolem propasti mezi nimi. Ale než se do toho pustí, musí si být jistý.

,,Miluješ ji, viď?" Doufá, že odpověď je ne, ví, že není.

Willova bezvýrazná maska se ve zpomaleném záběru drolí a odhaluje upřímné trápení, s nímž se James může důvěrně ztotožnit.

,,Ano." To slovo se poměrně odráží od stěn, i když je to sotva víc než kňučení. ,,Ano. Vždycky jsem ji miloval." Usměje se, zkroutí rty bez veselí. ,,Ale ona mě nemiluje. Jak by mohla, když má někoho, jako jste vy?"

Jamesovo odhodlání na chvíli ochabne, ale nedovolí si odvrátit zrak, i když po tom urputně touží. Vidět, jak se v Turnerovi zrcadlí jeho dřívější zármutek, je naprosto zneklidňující. Zaráží ho nespravedlnost reality, krutá pravda, že jeden nebo druhý musí být bez ní. Najednou se jeho úsilí v posledních letech, všechny revize, které udělal, opatření, která přijal, aby si zajistil vlastní štěstí, zdají být... sobecké. Kdyby jen šel dál, poskytnul svůj čas a energii nějakému jinému místu, možná by mohli oba...

Ale neudělal to. A protože život bez Elizabeth byl neobyvatelný, James ji ukradl jinému muži. Mrazí ho z toho až na kost.

,,Nikdy jsem si nezasloužil být vaším přítelem," pokračuje Will a znovu sklopí oči. ,,A nezasloužím si, aby mi bylo odpuštěno. Ale i tak... vy... ty jsi to nejbližší, co mám k rodině."

Něco se v Jamesovi pohne, usadí se mu to v krku, ledové ruce mu obemknou srdce. ,,Předtím jsem se mýlil, Turnere. Nejsi můj přítel." Odsune se od stolu a třemi dlouhými kroky překročí prostor mezi nimi. Willa jeho náhlý příchod překvapí, ucukne, když James zvedne ruku, jako by očekával ránu.

Místo toho mu James položí ruku na rameno.

,,Jsi můj bratr."

Ticho. Willovy oči jsou rozšířené jako talíře, plné... nevíry? James se v této chvíli cítí příliš syrový na to, aby ztrácel čas a snažil se to rozebrat. Dovolí si toužebný úsměv. ,,Není to koneckonců rodina, kdo má moc nám nejvíc ublížit?"

,,To jsem nikdy nechtěl," odpoví Turner příliš rychle a nepatrně zavrtí hlavou.

,,Já vím." Nikdy to neudělal. V tomhle životě ne. Ani v tom posledním. Will byl vždycky jen muž milující ženu. Milující Elizabeth. V jeho jednání nikdy nebyl žádný zlý úmysl, žádná lstivost nebo arogance. Byl čestný, skromný a statečný. Elizabeth ho za to milovala. A tak ho James nenáviděl.

Co je to za člověka?

,,Omlouvám se," prosí Will. „Jamesi, je mi to líto."

Ačkoliv je v současné době v bouři pochybností a sebenenávisti, odstrkuje James svůj vnitřní zmatek stranou. ,,Odpouštím ti."

Pak se stane něco nečekaného. Will sevře Jamese v zoufalém objetí. A co je ještě nečekanější, James zjišťuje, že mu jej vrací se stejnou intenzitou, zmaten tím, že Turner se pro něj stal tak důležitým, dojat jeho otevřenou upřímností.

,,Díky," zamumlá Will, a když se rozejdou, skoro se usmívá.

,,Mám jednu podmínku," potvrdí James a nakrčí obočí. ,,Musíš odpustit i sám sobě."

Turner přikývne, i když váhavě.

,,Dobře." James se otočí a zamíří zpátky ke svému stolu, ruce sepjaté za zády, aby se viditelně netřásly. „Guvernér Swann ti nabídl úplnou milost." Klesne do křesla, náhle vyčerpaný. ,,Až se vrátíme do Port Royal, bude to, jako by se nic z toho nestalo."

Ví, že je to lež. A Will to ví taky.

,,A Jack?"

James vzhlédne, otřesen tou otázkou. Sparrow. Oběšení. Téměř zapomněl na rozhodující okamžik svého předchozího života. ,,Pan Sparrow," začíná opatrně, ,,má za svítání schůzku se šibenicí."

Nastane odmlka, kdy Will vážně o něčem přemýšlí a přitom se šťourá v nehtech. ,,Samozřejmě," odpoví po chvíli. „Pro piráta příhodný konec." To slovo je kletba na jeho rtech, výrok je pokárání.

Stejně to udělá, uvědomí si James s úlekem. Turner bude stále riskovat vše, aby zachránil Jacka před popravou. Vrhá se na něj starý strach, panika zaplavuje jeho tělo adrenalinem. Bez vyhlídky na ztrátu Elizabeth má Will ještě méně co ztratit.

...bez Elizabeth.

Jak nesnesitelné pro Jamese bylo ji ztratit? Jak dlouho ho pronásledovala ve snech? Jak často svíral prázdnou láhev, když ji zahlédl v každém tmavém koutě každé místnosti? A to bylo v Tortuze. O kolik horší by bylo zůstat v Port Royal a vidět ji šťastnou a zamilovanou do jiného muže?

Will to nehodlá snášet o nic víc než James. Má v úmyslu odejít.

Tak či onak.

James se upne na zlomek vteřiny k rozhodnutí, které by ho mohlo stát život, který znovu vybudoval. Začne předstírat, že se probírá papíry na stole.

,,Vlastně mám v úmyslu odložit popravu na pátek. Port Royal se stále zotavuje z útoku. Navíc ani jeden ze Swannových není zvyklý na boj. Myslím, že by bylo nejlepší dát jim pár dní, aby se vzchopili."

Vykoukne zpod obočí a vidí, jak ho Will vypočítavě pozoruje.

,,Sparrow bude držen ve vězení v pevnosti ve třetí cele. V té, co je nejblíž ke schodům. Pod doprovodem dvou ozbrojených stráží, které budou každých šest hodin střídány." Nic z toho ještě nebylo nařízeno, ale James se o to postará.

,,Pro případ, že by ses potřeboval rozloučit."

To ale není důvod, proč mu informace hlásí dobrovolně, a oba to vědí. James si je zcela vědom toho, že Turner tyto cely postavil, tři dny jsou víc než dost času na to, aby pro dva zajistil cestu z města. Nabízí Sparrowa na stříbrném podnose ve snaze vyhnout se opakování katastrofických událostí z minulosti.

Dárek na rozloučenou muži, který mohl být jeho bratrem.

Will pomalu přikyvuje, zřejmě pochopil Jamesův nevyslovený význam.

,,Děkuji," řekne prostě.

James kývne na pozdrav a mávne rukou. ,,Tak běž."

Kovář se otočí k odchodu, a když dojde ke dveřím, James významně dodá: „A Turnere?"

,,Ano?"

,,Nezapomeň se rozloučit."

Willovi svítí v očích vděčné pochopení. ,,Nezapomenu."

Když se za ním zavřou dveře, James složí hlavu do dlaní. To by se mu mohlo docela dobře vymstít, ale ví, že není jediný, kdo si zaslouží rozloučení.

---

Středa večer zastihne Willa Turnera v areálu guvernérova domu. Měsíc je jasný a vysoko, což mu dává dostatek světla, aby si našel cestu po straně panství. Když dorazí na místo určení, zastaví se a ohmatává si kamínky v kapse. Nikdy se sem neodvážil bez pozvání a už vůbec ne tak pozdě. Přes průsvitné záclony v okně druhého poschodí však proniká světlo, takže ví, že musí být ještě vzhůru.

Hodí první projektil a ten dutě cinkne o nově vyměněné sklo. Teď už není cesty zpět.

Stačí jeden pokus, než se objeví obličej a okno se otevře. Když ho vidí, vytřeští oči. ,,Wille?"

Přesouvá se z jedné nohy na druhou, je mu nepříjemné, jak je v měsíčním světle omračující. ,,Elizabeth."

Zdá se, že cítí závažnost jeho poslání, protože tiše volá: ,,Hned jsem dole."

Minuty, za které se k němu dostane, jsou jako věčnost. Když se konečně vynoří, oblékne si roucho, které si přitáhne k tělu, nohy v trepkách šeptají po trávě. Obavy se jí vryjí do tváře. ,,Co se stalo? Jsi v pořádku?"

Will jí oznámí, že odchází, a ona je viditelně otřesená.

,,Kdy? Proč?"

Mlčí a odvádí ji od domu dál do zahrad. ,,Dnes večer. Já jdu zachránit Jacka. Už máme plány."

Elizabeth je zděšená. ,,Je to příliš nebezpečné, Wille! Co když tě chytí? Prostě dáš katovi dva páry bot místo jednoho!"

,,Možná. Ale aspoň budu mít čisté svědomí."

Uvažuje o tom, a pak stručně a rezolutně dodá: ,,Mohu pomoci."

,,Ne."

,,Ale můžu! Mohla bych... vytvořit rozptýlení nebo -"

,,Ne," přeruší ji tiše. ,,Musíš být od toho co nejdál, aby ses do toho v žádném případě nezapletla. Máš tady svůj život, Elizabeth."

Uzavře vzdálenost mezi nimi a oči se jí zalijí slzami. ,,Ty taky."

Will se smutně usmívá a ukazuje na její ruku s drahokamem. ,,Ne. Ani ne. Už ne."

Elizabeth teď vážně pláče a na tvářích se jí lesknou velké slzy. ,,To není pravda!"

Je dojat jejími pokusy ho přemluvit. Možná ho svým způsobem opravdu miluje. Přítele z dětství. Možná dokonce jako rodinu. Ale i to by vedlo ke skandálu. A tak ji musí nechat jít.

Will natáhne ruku a palcem setře jednu z jejích lesklých slz. ,,Budeš mi chybět."

Pak ho obejme, obličej mu zaboří do ramene, zatímco ji hladí po vlasech. ,,Omlouvám se."

,,To nemusí," opáčí jemně. ,,Přeji ti hodně štěstí. Vám oběma."

Elizabeth se na něj bezútěšně podívá a zraněnou rukou mu sevře tvář. Pak ho políbí, slaný dotek jejích rtů na jeho, který mu ve své vážnosti zlomí srdce. Dárek na rozloučenou od ní. Dovoluje si dopřát si upřímnou intimitu jen na okamžik, než to ukončí.

,,Nezapomeň na mě, Wille Turnere."

Dokonce se tomu směje. ,,Jako kdybych to někdy dokázal." Nutí se k úsměvu. ,,Sbohem, Elizabeth."

Když pomalu couvá, natahují se mezi nimi sevřené ruce, až mu prsty konečně vyklouznou z jejích. Will se od ní naposledy odvrátí a odplíží se do noci, duch jejího doteku ho stále pálí na kůži. Nikdy to nebude stačit, a přesto to tak musí být.

Will vdechuje hlubokou vůni ibišku a čerstvé půdy a hvězdné oblohy. Voní po změně.

Je čas zachránit Jacka. Je čas jít dál.

Yo ho, yo ho, pirátskej život mám rád.