Justin:

Celou hodinu jsem se s tou novou, s Violet, snažil bavit, ale ona mě vždycky odpálkovala s tím, že nemá čas. No co jsem jí na to měl říct?

Po zvonění vyletěla ze třídy takovou rychlostí, že by se za ni nemusela stydět žádná sportovní hvězda. Při své šikovnosti však narazila do školní mlátičky Christiana. „ Kdo si myslíš, že jsi ty krávo blbá?!" zařval na Violet. Viděl jsem, jak se snaží být klidná, ale já poznal, že má co dělat, aby po něm nevyjela. „ Hele. Já si teda naprosto upřímně myslím, že ty tvoje železný záda nic necítí. Tak se uklidni ty gorilo." odpověděla mu klidným hlasem, ale její jindy ledově modré oči nyní přímo hořely vztekem. Christian ji chytil pod krkem a s pobavením v hlase se jí zeptal:,, Kdo si myslíš, že jsi?" Její přidušený hlas ve mně vzbuzoval pocit pro mě nový. Lítost smíchanou se strachem. „ Dej mi pokoj."

To co pak udělala, překvapilo nejen mě ale i celou chodbu s mými spolužáky. Její modré oči se červeně zaleskly. Jeden dobře zasazený úder a Christian se zhroutil na zem. Po chvíli se zvedl a rozběhl se proti Violet. Ta ho však svou bílou teniskou opět poslala k zemi. „ Co jsi sakra zač?" zeptal se jí roztřeseným hlasem s neskrývaným strachem. Postavil se a chtěl ji uštědřit ránu, ona se mu opět vyhla a on narazil do zdi, která byla za ní. Tentokrát ho Violet chytla pod krkem. ,, Ten kdo ti přišel ukázat, že nemůžeš lidem ubližovat." řekla hlasem tak chladným a klidným zároveň, až mě z něj zamrazilo.