Violet:

Vzbudila jsem se a rozhlédla se kolem sebe. Takže to opravdu nebyl sen. Nevím kde jsem a nevím co jsem. Lepší už to být nemohlo.

Spustila jsem nohy z postele a koukla na své oblečení. Měla jsem pohodlné legíny a Justinovo tričko, které jsem poznala podle typické vůně jeho kolínské. Obula jsem si papuče, které byly nachystané u postele a vydala se přivřenými dveřmi na chodbu, ze které se ozývaly hlasy.

„ Ale co když je to opravdu ona? Přece víte, že představení mají teď svého krále a tím to pro ně hasne." „ To je pravda. Jestli jí tam přivedeme, zabijou jí za to, že ji prohlásí za podvodnici." Překřikovali se hlasy v jedné místnosti. Nakoukla jsem dovnitř škvírou ve dveřích a uviděla sál, v němž se nacházelo asi dvacet kluků v Justinově věku.

„ To není zrovna slušné poslouchat za zavřenými dveřmi." ozvalo se za mnou. Leknutím jsem nadskočila a otočila se na vlastníka této věty. Stál tam Cam opřený o stěnu s úsměvem od ucha k uchu. „ Ježíš klid, to měla být sranda." řekl vyděšeným hlasem a couvl o pár kroků. „ Co se stalo?" zmateně jsem se ho po chvíli zeptala. „ Začaly ti červeně svítit oči." odpověděl mi Cam ještě pořád vyklepaně. S pouhým „ aha" jsem se otočila.

Hluboký výdech opustil mé plíce ve chvíli, kdy jsem otevřela dveře. „ Říkám vás, že ona..." Justin se zarazil uprostřed věty, když si mě všiml. Oči všech přítomný se upřely na mě a já okamžitě začala litovat toho, že jsem vůbec opustila postel.

„ Vi, pojď jsem prosím." ukázal na místo vedle sebe. Jako poslušný pejsek jsem se za ním vydala. „ Podej mi ruku." jemně mi přikázal a ještě jemněji si vzal mou ruku. Vyhrnul mi rukáv a ukázal na to, co jsem považovala za znamínko. Také si vyhrnul rukáv a ukázal na své znamínko. „ Vidíte?Je jedna z nás."