Justin:

Po tom, co jsem Violet doprovodil domů, jsem se vydal do nejbližšího klubu. S tím nejobyčejnějším oblečením jsem měl jistotu, že po mě žádná dneska ani okem nezavadí. Sice nevím, jak to mezi mnou a Violet je, ale vím, že ona vrátila mému životu smysl.

Sedl jsem si na barovou stoličku a objednal si dvojitou whiskey. Jen tak jsem se rozhlížel po klubu, když jsem zahlédl člověka, kterého jsem tady rozhodně potkat nechtěl a o nic víc jsem nebyl nadšený z toho, že si to šmatlal přímo ke mně. „ Á podívejme se koho to tady máme." křivě se usmál Christian. „ Náš hrdina." vyplivl slova s tím nejupřímnější odporem.

„ Věř mi. Já si Violet najdu a pak jí zabiju. A pro tebe mám jako bonus lístek do první řady." fanaticky mi sděloval své plány, které doprovázel smíchem opravdového psychopata. Celou dobu jsem se snažil být klidný, ale po tom co mě ujistil o tom, že chce Violet ublížit, jsem si ním jednoduše ztratil nervy.

Ruce už jsem měl od mlácení toho debila celé od krve. Zasadil jsem poslední ránu. Dopadl jsem celkem dobře. Jen roztržený ret a obočí a odřené klouby na prstech. To se však nedalo říct o Christianovi. Asi jsem mu jednou ze svých ran zlomil nos, což taky dokazoval červený potůček u jeho nosu. S tímhle asi nikoho nesbalí. Hold si chlapec dneska neužije no.

„ Na Violet už ani nesáhneš. Je ti to jasné?!" zařval jsem na něj. „ A co když jo?" zeptal se s uchetnutím. „ Tak tě zabiju. Problém mi to nedělá." prostě jsem mu odpověděl. „ Už stejně nikoho nemáš Christiane Moone. Všichni jsou se mnou. Jen slaboch ublíží holce." Naposledy jsem se na něj koukl a odešel domů.