Violet:

 Ráno mě vzbudilo šimrání slunečních paprsků. Odlepila jsem od sebe víčka a spatřila snědé ruce objímající můj trup. Zavrtěla jsem se a snažila se z cizího objetí vymanit. „ Violet." zavrčel mi cizí hlas do ucha a já si uvědomila, že jsem cizinci zavrtěla na rozkroku. Téměř lusknutím prstů jsem zčervenala. Pomalu jsem se otočila a cizinec už cizincem nebyl.

Takže ten tajemný anděl byl celou doby Racy. Při vzpomínce jeho teplých rtů přitisknutých na mých jsem musela být rudá jako rajče. Okamžitě jsem si sedla a zakryla hlavu peřinou ve snaze se před trapností této situace schovat. Peřina se z mé hlavy pomalu sesunula. Místo peřiny jsem viděla Racyho vysmátý obličej. „ Jsi nádherná, tak se nemusíš schovávat." Tohle mi Justin nikdy neřekl. Usmála jsem se na Racyho. „ Děkuji" „ Zavři oči." řekl Racy a já tak učinila. Najednou chladný vzduch vystřídaly jeho teplé rty na těch mých. Položil mě na postel a sjel polibky z mých rtů na můj krk, kde zanechal své znaménko lásky. „ Teď už mi tě nikdo nevezme. Konečně." zašeptal a znovu mě políbil s takovou něhou jakou jsem u Justina nezažila.

Přišli jsme do jídelny ruku v ruce. Ze všech stran se začalo ozývat hvízdání a věty jako „ Chlape konečně někdo, kdo si jí zaslouží" nebo „ Tak už sis jí i označkoval" a taky „ Sluší vám to spolu". Tohle jsem nečekala. Někdo vrazil do jídelny. „ Proč jsi na ní sahal?! Říkal jsem, že je moje!" zařval Justin. „ Nezasloužíš si ji. Vím moc dobře co jsi jí udělal. Všichni věděli, že to tak dopadne" odpověděl mu s ledovým klidem, který mu číšil z jeho nádherných smaragdů. „ Tohle jsi neměl." vyprskl Justin a vrhl se na Race. Cam mě chytil kolem pasu a konejšivě mě hladil po zádech.