Violet:

Přešla jsem ke svojí nové lavici, tašku hodila na zem a zhroutila jsem se na židli. „ Téda. Na to, že jsi tady první den, vypadáš dost ztrápeně." snažil se konverzaci navázat Justin. Já ho však pouhým „ hmm" umlčela a dál se zabývala urputným zíráním do stropu.

Konečně zazvonilo. Vyřítila jsem se na chodbu jako vystřelená raketa a nechala za sebou Justina, který se se mnou snažil zase bavit.

Ale to bych nebyla já, kdyby se mi při mém štěstí nepodařilo do někoho narazit. „ Kdo si myslíš, že jsi ty krávo blbá?!" zařvala na mě ta gorila, do které jsem měla to potěšení vrazit. „ Hele. Já si teda naprosto upřímně myslím, že ty tvoje železný záda nic necítí. Tak se uklidni ty gorilo." odpověděla jsem mu s ledovým klidem. On mě na oplatku chytil pod krkem. „ Kdo si myslíš, že jsi?!" vypálil na mě otázku. Jen jsem mu prostě odpověděla:,, Dej mi pokoj." Pak už jsem měla černo před očima, buď z nedostatku kyslíku nebo mě opět začal ovládat vztek.