Do not look here
Race:
Každý z nás má nějakou schopnost. Justin čte v lidech. Já je umím najít. Zaměřil jsem se na Vi a viděl ji sedět u řeky kousek od zámeckého parku. S černou koženkou a černými jeans jsem se za ní vydal. „ Takhle sama a v noci." sám pro sebe jsem se usmál. Okamžitě se postavila a skenovala očima okolí. Nemohla mě vidět. K další mojí schopnosti patří splynutí se stíny. „ K-kdo jsi?" Tahle hra mě začala bavit. Lovec a kořist. „ Tak malá a bezbranná Vi. Co kdybych ti třeba ublížil?" začal jsem se pohybovat. Větvičky mi praskaly pod nohama a ona se mě marně snažila zaměřit. Podle hlasu mě poznat nemohla. Napětím mi zhrubl. „ Tak bys mi ublížil. Ale rozhodně ne tak moc jako někdo jiný." neurčitě se podívala do země a já si začal všímat její krásy.
Najednou vzduchem zasvištěla kulka a jen těsně minula Violetinu hlavu. Postavil jsem se před ní a ucítil bolest v mých zádech. Otočil jsem se na útočníka a podíval se na něj svýma červenýma očima. „ A já myslel že ti to stačilo Christiane." Křivě jsem se usmál a zasadil mu pořádnou ránu. Utekl pryč s křikem malého dítěte. Otočil jsem se zpátky na Vi. Její nádherné očka se upíraly na má křídla. „ Co-co jsi zač?" vykoktala ze sebe otázku. Ukázal jsem na hrad. „ Bydlím tam s tebou. Znáš mě neboj, ale teď mě nepoznáš." usmál jsem se na ni. „ A-a tohle?" ukázala na má křídla. „ Jsem dítě anděla a filis." vzal jsem její obličej do dlaní. Měl jsem jistotu, že mě nepozná. Udělal jsem to, co jsem chtěl udělat už od té doby, co jsem jí viděl poprvé.
Přitiskl jsem své rty na ty její a pomalu jimi začal hýbat. Zpočátku nespolupracovala, ale pak začala mé pohyby opakovat. Dal jsem do toho polibku vše, co jsem cítil. Nejsem jako Justin a nechci ať si to myslí. Opřel jsem své čelo o její a stále držel její obličej. „ Justinovi ani muk." řekl jsem těsně před tím než jsem znovu zašel do bezpečí stínů.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top