Ryan

Aaron přijel do Chicaga. Jak se po krátkém rozhovoru ukázalo, jakmile Aaron zjistil, že je Emma se mnou, udělal to, co by udělal každý správný otec s jeho možnostmi. V tomto případě zaktivoval GPS zařízení vbudované kamsi do těla mé motorky, na které jsem přijel. Očividně jsem musel přehlédnout nějaký odstavec ve své smlouvě, který by pojednával o něčem, jako bylo sledovací zařízení, ale také jsem dobře věděl, jak si Aaron potrpí na své unikátní kousky nejnovějších prototypů jednotlivých strojů.

Uznávám, že jsem byl nesmírně vděčný, když za to, když se holky konečně rozloučili a všichni nastoupili, ne do limuzíny, ale do Aaronova luxusního SUV. Zatímco Aaron sedl za volant, Emma na místo spolujezdce, a já se rád spokojil s místem vzadu. Měl jsem tak možnost projít všechny emaily, a poslat i zprávu matce.

Zatímco se tedy Emma pustila do konverzace se svým otcem, cesta pomalu a dost mizerně ubíhala.

„Říkala jsem ti, že potřebuju pryč."

„Mohla bys jet kamkoliv jsi chtěla, stačilo by jen říct Marcusovi, a on by všechno zařídil."

„Nechápeš pointu, potřebovala jsem odtamtud, aniž bych měla v zádech Stevena nebo George."

„Najal jsem ti ochranku z bezpečnostních důvodů."

Nebyl jsem zrovna v náladě, abych dál poslouchal ty dva, takže jsem si protřel kořen nosu a předklonil se, abych si udělal více místa pro nohy. Bohužel, nám zbývalo ještě spousta mil na trase. Konečně i Emma zmlkla a pohlédla do zpětného zrcátka. Cítil jsem, jak se na mě dívá. Odkašlala si a změnila téma.

„Takže... řekneš nám, jak to bylo s Melanií?"

Nezvolila zrovna nejlepší téma. Aaron plynule zastavil na stopce a sejmul sluneční brýle, které musely stát několik tisíc stejně jako zbytek jeho oblečení. Aaron Emmerson si potrpěl na pohodlí i styl zároveň.

„Jak jsem řekl, byla to až ta poslední možnost, o které jsem uvažoval, ale nešlo to jinak."

I Aaronův pohled zabloudil do zpětného zrcátka, a mě napadlo, že bych mu měl poděkovat, pak mi ale došlo, že tohle není konec, a že na mou sestru uvalil velkou tíhu, kterou nevím, zda zvládne. Smířil jsem se s tím, že se Aaron zachoval jako podnikatel, a udělal to nejlepší pro jeho firmu, ale už jsem mu nesežral, že neexistovalo jiné řešení, protože to byla lež. Mel by mohla klidně žít v anonymitě, odmaturovat, později jít třeba na vysokou a to vše bez toho, aniž by na ní na pozemku školního kampusu vyfotil nějaký idiot, co jí pak znemožní v ranním čísle svého bulvárního plátku.

„Víme, že jsi Melanii i Eleanor ubytoval v našem domě – chytré," zamumlala Emma a přitom si nanášela lesk na rty.

„Jak o tom víš?" ptal se Aaron a vybral ostrou zatáčku.

„Quinton mi to řekl," pokrčila Emma rameny a já si vlastně docela užil zmatený výraz na Aaronově tváři, který byl velmi vzácný. „Nechápu, co s tím má ta zrzavá koule společného, ale ano máš pravdu. Naše sídlo je to nejbezpečnější místo, alespoň na nějakou dobu, dokud nenajdeme nové bydlení pro Melanii a její matku."

I tohle bylo naprosto jasné. Fakt, že se má matka s Melanií budou muset odstěhovat z domu, kde jsme vyrůstali, našeho domu. Už by to nebyl ten samý domov, kdyby trávník okupovali novináři. Emma věděla, že mi celá ta situace ohledně mé sestry dělala starosti. Připadal jsem si jako idiot, co mučí sám sebe, když jsem jen procházel všechny ty články, v kterých figurovalo její jméno. Strávil jsem hodiny zíráním do mobilu, zatímco se z předních sedadel ozývala konverzace mezi otcem a dcerou, a ta nepřestala, dokud jsme nedorazili na místo.

Před námi se tyčila vila Aaron Emmersona, a jak jsem předpokládal. Při příjezdu auta k hlavní bráně se ukázali novináři. Člověk by mohl říct, že se vynořili odnikud. Nakonec jsme se však ocitli za nejtěžším úsekem, a všichni ti lidé prahnoucí po tiskové senzaci, zůstali na druhé straně kovových mříží.

„Nikdy nepochopím, jak může někdo dělat tuhle práci," zamumlala Emma, zatímco vystupovala, a kývla směrem k davu, který křičel jednu otázku za druhou, „dovedeš si představit, že bys trávil hodiny a hodiny v autě jen proto, abys mohl vyfotit celebritu, která není dokonale upravená při cestě pro svoje denní noviny, abys za to dostal pár dolarů, a přežil další den?"

Neobtěžoval jsem se ani ohlížet, protože jsem měl pocit, že ohluchnu z křiku, který ještě zintenzivnil, když jsme s Emmou zcela vystoupili z vozu. Měl jsem trochu špatný pocit z toho, že jsem kvůli své mrzuté náladě ignoroval i Victora, který byl stálým zaměstnancem Aarona už několik let předtím, než jsem sám objel první okruh na dráze, ale udělal jsem si imaginární poznámku, abych mu to později vynahradil. Zrovna teď jsem potřeboval mluvit se svou rodinou, se svou matkou a malou sestrou. Vzhlédl jsem k majestátní budově a snažil se v některém okně zahlédnout náznak postavy, jelikož jsem předpokládal, že mě bude Mel vyhlížet předem, ale nic jsem neviděl. K mému boku se postavila Emma a zavěsila se mi paží na loket.

„Pamatuj si, že Mel jednala i v tvém zájmu, nebuď na ní přísný. Navíc už to nemůžeš vrátit."

Věděl jsem, že to Emma myslí v dobrém, ale i tak jsem si byl zatraceně jistý, že zvládnu jednat se svojí mladší sestrou. Měl jsem dostatek času, abych si srovnal v hlavě několik věcí, a prvotní šok z toho, že se Mel objevila v přímém přenosu, také opadnul.

„A já si myslel, že hledáš mojí blízkost, protože ti chybím, a jak vidím, tak mi chceš jen věnovat přednášku."

V následující vteřině jsem zalitoval svých slov, protože se mi Emminy nehty silně zaryly do bicepsu.

„Už aby to bylo za námi, jsi neuvěřitelně protivný, víš to?" řekla rázně Emma, a posunula si sluneční brýle navrch hlavy, „chtěla jsem se ujistit, že nevtrhneš dovnitř jako nějaký zmagořený Hulk!"

Chtěl jsem protestovat za to přirovnání k Hulkovi, ale nechal jsem to plavat, když jsme vstoupili do haly přepychového sídla, a přivítala nás Greta, po boku s mojí matkou. Beze slov jsem svoji matku objal a všiml si, že její kruhy pod očima jsou o něco světlejší, a i ona sama vypadala méně unaveně než obvykle. To bylo dobré znamení. A jelikož šlo o moji matku, přesně viděla, koho se letmými pohledy do všech stran, snažím najít.

„Bojí se toho, jak budeš reagovat."

Věděl jsem, že se Emma objímá s Gretou, a přesto se jí podařilo falešně zakašlat a zamumlat slovo „hulk", které jsem moc dobře slyšel.

„Eleanor, moc ráda tě znovu vidím," řekla na uvítanou Emma mé matce. Ty dvě si spolu docela dobře rozuměly. Měl jsem pocit, že má matka předává Emmě možná alespoň náznak toho, co Emma nikdy neměla – matku, a dělalo jí to zatraceně šťastnou. I přes její snahu jsem si však byl jistý, že ani mámin elán a trpělivost nenaučí Emmu vařit. Emma Emmersonová nebyla typ, co by patřil do kuchyně.

I Aaron se připojil k rodinné sešlosti a vstoupil do haly, když se z horního patra ozvaly zvuky. Na milisekundu jsem doufal, že je to má sestra, ale hlasité mňoukání, které se mísilo s cinkotem, mělo s mojí sestrou společného velmi málo.

Všichni jsme sledovali, jak se schodiště otřásá, ani ne kvůli kocourovi, který jako zběsilý seběhl všechny schody, a přistál v Emmině náruči, nýbrž kvůli dusotu, který jej pronásledoval. „Quintone, počkej!" volala má sestra, a napůl vrávorala o francouzských berlích, což musel být fyzicky náročný výkon, zvlášť když se pustila i po schodech, a tehdy moje reflexy zafungovaly. Vyběhl jsem schodiště a zachytil svoji sestru předtím, než mohlo dojít k pádu ze schodů.

„Ryane!" vypískla Mel, když jsem ji popadl za ramena a stabilizoval na místě.

„Jsi v pořádku?" zeptal jsem se a hledal nějaké známky zranění. Vypadala v pořádku, jen trochu nejistě.

„Běžela jsem za Quintonem," dokončila a nechala se ode mě zvednout, i když protestovala, když jsem ji nesl dolů ze schodiště. Matka jí věnovala poněkud vyčítavý pohled, a Mel sklopila hlavu.

„Polož mě na zem, už nejsem dítě, abys mě musel nosit." Vzhledem k situaci jsem se rozhodl Mel neposlechnout. Cítil jsem se možná o něco líp. Navíc na to rychle zapomněla, protože se soustředila na Emmu, která Quintonovi sundala ten příšerný obojek. Toho kocoura jsem litoval, protože musel z toho zvuku šílet.

„Omlouvám se. Ten obojek jsem našla ve věcech s jeho hračkami, tak jsem si myslela, že mu ho dám, a on se pak úplně zbláznil, a já ho nemohla chytit." Melanin hlas postupně zanikal, jak se pravděpodobně cítila trapně za to, co udělala. Emma podrbala Quintona na hlavě, a postavila ho na zem. Okamžitě odběhnul pryč, ale už ho nepronásledoval otravný zvuk rolniček. Snad se z toho dostane, a nebude mít žádné trauma.

„To nic, měla jsem tu věc dávno vyhodit, nesnáší ji," doplnila Emma, a já jí byl vděčný, že se rozhodla zlehčit celou situaci. Mel se mi v náruči zavrtěla a znovu požadovala, abych jí položil dolů.

„Asi si s kočkama moc nerozumím, mám raději psy." To jsem o své sestře už věděl. Od malička si přála mít psa. Jednou mě zpracovávala svými prosbami tak dlouho, že mě skoro zlomila, a já byl prakticky připravený nasednout do auta a dojet pro to nejroztomilejší štěně, co najdu. Jediné, co mě od toho zastavilo, byla mámina alergie. Nebylo správné, abych domů pořídil psa, a ona pak musela snášet ještě další zátěž navíc.

„No, vážení... přesuňme se někam, kde bude pohodlněji, abychom mohli probrat, co nás všechny čeká v následujících měsících," zavelel Aaron a tehdy jsme se všichni odebrali do rozlehlého obývacího pokoje, kde však čekal i celý tým Aaronových poradců, včetně jeho asistentky, a tak se stalo, že jsem následujících několik hodin poslouchal podrobný plán toho, co teď bude následovat, a jak dlouho to asi bude trvat, než ten chaos kolem Emmerson Industries utichne. Počítali snad se všemi variantami, jako třeba s tou, kdy je jen otázkou času, než se stane něco, co předčí náš skandál, a novináři se tak vrhnou po větší rybě. Nicméně to vypadalo, že pokud půjde všechno podle plánu, Mel by se mohla postupně vyprostit ze spárů novinářů, pokud se nebude skrývat jako doposud. Mel se tedy bude na veřejných akcích objevovat po mém boku, a nakonec se vrátí ke svému životu a studiu. Doufal jsem, že je na to psychicky připravená.

Stres, co mě celou dobu užíral, opadnul a zbyla únava. Alespoň to bylo to jediné, co jsem cítil, když jsem ležel na posteli v Emmině pokoji, Quinton mi ležel na břiše, a Emma zrovna vyšla ze sprchy.

„Jsem hotová, teď jsi na řadě," oznámila, zatímco jí následoval oblak páry z přilehlé koupelny a na hlavě si uvazovala turban.

„Vysprchuju se u sebe v bytě," odvětil jsem s polozavřenými víčky.

„Ty tu nezůstaneš?" Kdybych se necítil tolik unavený, využil bych toho zklamaného tónu v Emmině hlase, abych jí poškádlil. Nebyla pro to však vhodná příležitost, takže jsem se pokusil, co nejlépe, napodobit Aaronův hlas a prohlásil: „Vlastnoručně se postarám o to, aby ses držel dál od pokoje mojí dcery." Nepochyboval jsem o tom, že to Aaron dodrží. Už jen tím, že jsem se tu na chvíli natáhnul, jsem riskoval.

„No," protáhla Emma, a matrace vedle mého pravého boku se prohnula. I skrz zavřené oči jsem vnímal tiché kočičí zamručení, a to, jak pár rukou uchopil živý hřejivý polštář z mého hrudníku a odsunul ho stranou, „v tom případě nevidím žádný problém v tom, abychom se přesunuli do jedné z ložnic pro hosty."

Pokušení bylo veliké, ale nebyl jsem si jistý, zda je nejlepší nápad takto Aarona dráždit. Bylo celkem obtížné najít balanc mezi zaměstnavatelem a šéfem a otcem mé přítelkyně. Byl jsem si naprosto jistý, že jsem na několik minut usnul, možná i na delší dobu, což bylo tak trochu trapné, protože který chlap usne poté, co mu přítelkyně nabídne možnost sexu? Ale stalo se. Muselo uplynout pár hodin, vzhledem k tomu, že byla hluboká noc, a Emma se choulila pod dekou vedle mého boku. Má paže byla naprosto necitlivá od toho, jak na ní ležela. Zamžoural jsem, abych zjistil, co mě probudilo, abych zaostřil na dva zářící displeje mobilů, ležících na nočním stolku. Natáhl jsem se, abych zjistil, co se stalo, když se probrala i Emma.

„Urghh, co se děje?" zamumlala ospale do polštáře a otevřela jedno oko. Tvář měla ozářenou namodralým světlem telefonu. Přečetl jsem si příchozí zprávu a zamračil se, protože jsem nemohl uvěřit vlastním očím.

„Proč se tak tváříš?" Na Emminu otázku jsem v odpověď vzal i její mobil, a nebyl až tolik překvapen, když jsem našel úplně stejnou zprávu. Ztlumil jsem jas, podal jí brýle, které taktéž ležely na stolku, a čekal, dokud se neprobere natolik, že bude schopná si brýle nasadit, aniž by si vypíchla oko, a zprávu přečíst. Nějakou chvílí jí to trvalo, a očividně musela onu zprávu přečíst několikrát, než sama pochopí, co říká. Nakonec vzhlédla, displej mobilu se odrážel v čočkách brýlí, když mluvila.

„Teď jsme přijeli a najednou máme jet obratem do Las Vegas?! Zbláznili se?!"

„Máme pár dní na přípravu, ne?" Ještě jednou jsem zkontroloval datum, který zpráva uváděla, a zjistil, že máme přesně tři dny na to, abychom nastoupili do letadla do Las Vegas. Rozespalá Emma mě však úplně ignorovala, a odhodila mobilní telefon kamsi do tmy, pak strhla brýle, a během pár minut se uvelebila na stejném místě, kde předtím, a jen s tichým zamumláním: „Jsou to blázni," usnula. Naposledy jsem mrknul na displej mobilu, a musel uznat, že Emma měla zase jednou pravdu. Nakonec jsem přeci jen pro jistotu vylezl z postele, abych zkontroloval stabilnost zámku na dveřích, než jsem se vrátil k Emmě do postele. Chtěl jsem mít jistotu, že rozzuřený Aaron Emmerson nebude to první, co ráno uvidím. 

A příště se zase vrátíme za Suzannah a Dantem ;)