Ryan

Nejednou v životě jsem se ocitl v podělaný situaci, ale jen málokdy to bylo kvůli mé kariéře, kvůli závodům nebo čemukoliv ohledně Emmersonovi společnosti. Dante byl tím, kdo se téhle role ujal a pravidelně hrál na Aaronovi nervy. Pro mě byla tahle role nová. Skoro jsem se odmítal v polstrování sedaček pohnout, protože Aaron mě z druhé strany propaloval očima. Nikdy v životě jsem víc neděkoval za limuzínu. 

Místa zbývalo ještě spousta. Marcus právě telefonicky mluvil s ochrankou a pokud jsem mohl soudit z volby jeho slov a tónu, tak bych nechtěl být na jejich místě. Auto stálo, všichni už byli připraveni, vlastně skoro všichni.... rozhlédl jsem se po ostatních místech. Emma chyběla. 

Ucítil jsem nezaměnitelný pocit vibrací mobilu v mé kapse a alespoň na chvíli tak zapomněl na Aarona i Marcuse. Mel poslala zprávu. Dělala to pokaždé, když věděla, že mám závod a nebo jakoukoli jinou akci. Přečtení její zprávy, kdy mi svým roztomilým způsobem přála štěstí patřilo k mému rituálu. Nezabránil jsem úsměvu při čtení. 

„Doufám, že jsi se na rozhovor dobře připravil."

Odtrhl jsem zrak od mobilu a plynulým pohybem jej vložil do náprsní kapsy. Aaron si právě naléval skotskou, což bylo zvláštní, obvykle nepil. Věděl jsem, že pro dobro všech musím urovnat napětí vznášející se ve vzduchu.  Nabral jsem vzduch do plic a předklonil se, opírajíc se lokty o kolena. 

„Hele, Aarona měl bys vědět, že...," nedokončil jsem jedinou větu. Dveře se otevřely a do vyhřáté limuzíny zavál chladný vzduch. Byla jen jedna osoba, která měla jet tímto vozem a mně došlo, že zadržuji dech. Jeden člen ochranky, tuším, že se jmenoval Adam, držel dveře otevřené a nabízel příchozímu ruku. Emma nastoupila. 

Vypadalo to, že si dává záležet na tom, aby s nikým nenavázala oční kontakt. Celé její tělo bylo zahaleno v dlouhém černém plášti. Na nohou měla své oblíbené tenisky a v její ruce se houpal pár stříbrných sandálů. Jak typické pro Emmu Emmersonovou... Mlčel jsem a dokázal jen vyčkávat. Štvala mě ledová vyrovnanost, kterou ukazovala. 

Tlumená rána zavření dveří zapůsobila efektem výbuchu bomby. Marcus spěšně ukončil hovor a věnoval Emmě plnou pozornost. 

„Vypadáš skvěle. Kathrina odvedla dobrou práci."

Emma obrátila hlavu k Marcusovi. Dostal jsem šanci prohlédnout si ji z profilu. Vypadala jinak. Mohlo za to množství make-upu a nebo jsem byl prostě překvapen tím, co vidím. Stranila se mi od návratu z naší společné návštěvy mé rodiny. Uhnul jsem pohledem, když se rty třpytící se vrstvou lesku oddělily v úsměvu. 

„Děkuji, strýčku," odvětila Emma lehce v okamžiku, kdy Marcus stiskl tlačítko na opěrce.

„Viktore, jsme všichni. Můžeme jet."

Ze zabudovaného reproduktoru se ozvalo typické cvaknutí a teprve poté naplnil prostor zvuk postaršího Viktora, Aaronova osobního řidiče a také jeho dobrého přítele. 

„Bez problému. Slečno, Emmo, dnes doopravdy záříte."

Emma si přitáhla plášť ještě více k tělu a teplo se jí vehnalo do tváří. Zamumlala tiché „Děkuji za poklonu, Viktore," předtím, než se celá limuzína dala do pohybu. Opřel jsem své ztuhlé tělo do kožených potahů a povzdechl si, když jsem ucítil bolavé svaly. Tehdy ke mně Emma zvedla pohled. Poprvé od chvíle, kdy nastoupila, poprvé po několika dnech. 

Myslím, že jsem odhadl přesně moment, kdy se jí zadrhl dech. Pootevřela rty a na dlouhé dvě vteřiny všechno kolem zmizelo. Cítil jsem její oči na sobě, jako kdyby to byly její ruce. Auto vjelo do zatáčky a moment okouzlení zmizel. 

Emma sevřela rty do pevné linie a mírně zúžila oči. Naštvala se, poznal jsem to. Čekal jsem, že svojí náladu obrátí na mně, ale byl to Aaron komu bylo rozhořčení určeno. 

„To je tvá práce?"

Zamrkal jsem a sledoval tu výměnu. Aaron hleděl z okna. Působil uvolněně, ale bylo jasné, že to tak není. Možná proto pil. On byl Emmě oddaný, ochranitelský a málokdy udělal cokoliv proti její vůli. 

„O čem mluvíš, beruško?"

Emma svraštila čelo a pohnula rukou. Ozvalo se drobné cinkání díky stříbrným kruhům, co měla na ruce a její ukazováček obkroužil celou moji postavu. O co šlo?...

„Neříkej mi tak, tati. Mluvím o tomhle! To je tvá práce?"

Emmin hlas nabíral pomalu na intenzitě a já tomu jen přihlížel. Shlédnul jsem dolů na svůj úbor, ale nepřišlo mi na něm nic zvláštního. Dokonce i Marcus mlčel a snažil se působit nenápadně. 

„Volala jsem ti. Mluvili jsme o tom!"

„Ano, mluvili, ale tady jde o vyšší věc, než..."

„Vypadáme jako pár, tati!"

Každý v limuzíně strnul, když Emma vykřikla. Škubnul jsem sebou stejně jako Marcus a to jsem seděl na opačném konci.  Tentokrát jsem i já obrátil na Aarona svoji plnou pozornost. Koutkem oka jsem viděl Emmu svírající ruce v pěst a to, jak si přehodila nohu přes nohu. Ten kabát ji stále zakrýval, ale začínal jsem chápat. Aaron si protáhl krk s hlasitým odkašláním. 

„Ano, vy dva vypadáte jako pár a dnes večer se také budete chovat jako pár."

„Cože?!" zavřískla Emma a k mému údivu byla zpražena stejně přísným pohledem, co mi Aaron věnoval za poslední hodiny několikrát. 

„Slyšela jsi mě dobře. Před veřejností jste se ukázali jako dokonalý pár a i když to jako tvůj otec neschvaluji, tak by pro tebe samotnou, i pro vás oba, i Emmerson Industries  byl jakýkoli skandál katastrofou."

Aaronův hlas utichl a nastalo mlčenlivé ticho přerušované jen hladkým chodem motoru. Podruhé jsem se s Emmou setkal očima a přál si vědět, co se jí odehrává v hlavě. Upřímně, jsem netušil, jak reagovat. Necítil jsem žádné nadšení, protože ona nás odepsala jako pár. Já se nikdy o nic nikoho neprosil, nikdy. 

„Pokusím se hovořit jako nestranný účastník. To, co se Aaron snaží vysvětlit je důležitost dnešního večera. Je to největší událost roku, kde zapůsobit. Vy vidíte předvádění na rudém koberci. My, navazování obchodních vztahů, spojenců a utvrzení svého místa v téhle branži."

Marcus dokončil svou řeč jako profesionál, stejně jako když vyjednával ve své práci. Emma přemýšlela bylo jí to vidět ve tváři a musela dojít ke stejnému závěru jako já. Marcus měl pravdu. 

„Chápu to, ale měl jsi nám to oznámit."

„Pokud bych to udělal, tak bys ani nenastoupila, znám tě," odvětil Aaron a odložil sklenici s karamelovou tekutinou stranou. 

„S Marcusem jsme vše promysleli. Budete se na akci vzájemně míjet, tak aby to nevypadalo nápadně. Vaše interview jsou rozdělené. Stačí, když společně vystoupíte z téhle limuzíny a dostanete se do budovy."

„Jde o šarádu jen pro fotografy a kamery. Později se postaráme o zbytek. Držení za ruce, úsměvy, polibky..."

„Marcusi, je to má dcera a jsem tady," zamumlal s dostatečnou dávkou podráždění Aaron. 

Emma ve tváři zbledla a zavřela oči. Podle toho, jak se jí zvedal hrudník a hýbala rty mi došlo, že praktikuje jedno ze svých uklidňovacích cvičení. Možná šlo o ironii osudu, ale v tu samou chvíli se můj mobil probral k životu znovu. Mel odeslala fotku. Široce se usmívala do kamery a na klíně držela velkou mísu popkornu. Seděla v obýváku a máma musela tuhle fotku pořídit. Čekaly na záběry z přímého vysílání. Brzo to vypukne...

„Pět minut k cíli," ozval se Viktor z interkomu a napětí vzrostlo. Marcus mluvil střídavě s Emmou a pak se mnou. Šlo o běžné záležitosti, které jsem znal. Držet se ochranky, příjemně vystupovat a neztropit skandál. Za okny se míhaly světla velkoměsta a první davy fanoušků. Lhal bych, pokud bych tvrdil, že jsem byl slávou unavený. Dřel jsem, abych byl tady a fanoušci krmili mé ego. Byli zde kvůli mě a já to miloval. S atmosférou závodů se to nedalo srovnat. Formální akce mě nezajímaly, ale dneska... Aaron mě postavil před výzvu. 

Možná za to mohla potlačovaná frustrace z posledních dní, možná adrenalin, který mi začal proudit v krvi, když auto zastavilo, ale věděl jsem, že dnes nehodlám odejít s prázdnou. 

Podle plánu jsem vystoupil jako první. Okamžitě mě oslepila světla fotoaparátů a výkřiky mého jména. Byl to zatraceně skvělý pocit. Užil jsem si svou chvíli slávy a posunkem odehnal bodyguarda čekajícího na Emmu. Sám jsem nastavil svou dlaň. 

Cítil jsem ten váhavý stisk a třes v její ruce, ale já držel pevně. Lidé začali křičet její jméno, což donutilo Emmersonovou skoro k útěku, pokud bych ji pustil. Na červený koberec vkročila ve stříbrných sandálech, žádné tenisky. Pousmál jsem se a ucítil, jak mi úsměv tuhne na tváři. Tohle Emma myslela, když mluvila na Aarona. Někdo sladil naše oblečení. Ona měla šaty sahající do poloviny jejích stehen a bundu s logem Emmerson Industries stejnou jako ta moje. Aaron byl buď šílenec a nebo génius... 

Emma stále konečně vzpřímeně a snažila se usmívat. Stále mě držela za ruku a nemotorně se přivinula k mému boku. 

„Připravena ukázat jim show, Emmersonová?" zašeptal jsem do jejího ucha v dobrém momentu a dal si sakra záležet, aby to vypadalo jako flirt pro blízkého fotografa. 

„Jen dnešní večer, Reede. Nic, co se tu stane nic neznamená," procedila Emma mezi zuby a nehty mi zaryla do předloktí tak silně, že jsem to mohl cítit i přes bundu. Usmál jsem se, znovu. V mojí hlavě se zrodil dokonalý plán na dnešní noc, kterou si vychutnám plnými doušky. 

Lidi, já vás opravdu miluju za minulé odezvy. To bylo něco naprosto neuvěřitelného, co se dokázalo za 24hodin. Některé komentáře mě i dojaly. ♥