Užijte si poklidnou patnáctou kapitolu. Protože ta sedmnáctá... Řekněme, že tam dojde ke změně, která se našim postavám nebude moc líbit.

Samou úlevou bych se málem zhroutila. Jediné štěstí bylo, že jsem ležela. Vydechla jsem vzduch, o němž jsem nevěděla, že jej zadržuji, a pak se usmála na čtyři vlčata hrající si kousek ode mě.

Uplynula snad věčnost od doby, co Shewel zavyl, že s ostatními překračují hranice smečky kvůli hledání Dairy. Za tu dobu již zbývající lovci společně s několika hlídkaři stihli vyrazit na lov a vrátit se i s úlovkem.

Teď k nám však dolehlo Fangovo vytí o nálezu mladé vlčice. Tak moc se mi ulevilo.

A tak moc jsem byla překvapená – vlastně všichni byli překvapení –, když s pěticí očekávaných vlků do tábora přiběhl ještě jeden, mladý a dobře stavěný.

V tu chvíli Sharow radostně vyštěkla, hlas se jí dostal do výšin a ona okamžitě vyrazila vlkovi naproti. Snap překvapeně zavrtěla ocasem.

„Daighte!" zajásala Beta a olízla vlkovi čumák. „Tak ráda tě vidím."

„Já tebe taky, mami," zasmál se vlk.

Počkat, počkat! Mami?! Střelila jsem pohledem k Fangovi, který se jenom zazubil.

„Našel jsi sestru?" zajímala se Sharow.

„Našel," přiznal. „Žije daleko ve smečce. Sunset se daří dobře – a když jsem ji viděl naposledy, měla nápadníka."

Spring si odkašlala. „Prosím... Jsme ráda za rodinné shledání, ale mohli bychom se, prosím, přesunout do kruhu? Nejlépe blízko Missile. Zdá se, že je toho spousta, co musíme probrat."

~~~

Pozorně jsme naslouchali vyprávění, jež nám Daira s Daightem poskytli. Vlk, jenž vyrůstal v bývalé Fangově smečce, se nezdál až tolik překvapený, když viděl, v jakém stavu se nachází Missile.

Tři vlčata pokojně spala, jen Hnědka neklidně ťapkala sem a tam. Daira seděla mezi mnou a Fangem a střídala se ve vyprávění s potomkem Beta vlků.

Pověděla nám, jak se probudila uprostřed lesa, jak ji někdo neznámý nesl a hodil do vody a jak ztratila vědomí. V tu chvíli se slova ujal vlk, jenž popsal, jak uviděl malé vlče plout v řece na jeho území, jak Dairu vylovil, zachránil a zahříval, až dokud se neprobudila. Řekl, jak díky několika složkám pachu Altiry, které předala své dceři, poznal právě bílou vlčici.

Vlastně to byla obrovská náhoda a neskutečné štěstí. Dairu nemusel najít vůbec nikdo, také jí tam mohl někdo nechat plavat, případně vylovit a zardousit, ne-li odnést ještě dál a už se jí nikdy nevzdat. Nechtěla jsem si představovat, co by se dělo, kdyby na ni narazil někdo nepřátelský, kdyby na tom území žili lišky nebo kojoti...

Daighta snad museli poslat samotní Vlčí bohové. A třeba to tak i bylo – kvůli Tečce. Ale ať to bylo jakkoli, já tomuto vlkovi byla neskonale vděčná.

Daira možná není má a Fangova, co se týče rodičů, možná nás nikdy nebude oslovovat ‚mami a tati' a já bych to po ní nikdy nechtěla, ne když zná pravdu, ale to nic nemění na tom, že s mým druhem ji bereme jako naše vlče. Přijali jsme ji za své. A Altira s Daitorem by to tak chtěli, tím jsem si byla jistá.

„Ale pořád je tady jedna otázka," řekl zamyšleně Painir. „Kdo Dairu unesl a jak se dostal až do tábora?"

Nastalo chvilkové ticho. Fang zavrčel a já proti své vůli střelila pohledem k Topaz. Jestli mezi sebou máme zrádce, ona je vhodný kandidát. Na druhou stranu, za hranicemi se nachází jehličnaté stromy. Nestalo se, že by se v táboře objevilo jehličí – a když Missile tehdy v noci napadli, ona byla v táboře. Nebo ne? Nevšimla jsem si, že by se nějak angažovala, ale její pach nechyběl... Leda by musela mít komplice mimo smečku.

„Já to vím," hlesl Clever.

„Cože? Jak?" vyhrkla Sheyla.

„Chci říct, nevím, kdo Dairu unesl," poopravil se vlk a přikrčil pod náporem všech pohledů. „Ale vím, jak."

Aasan přimhouřil oči. „Opravdu, Clevere?"

Bílý vlk s šedým pruhem na zádech vypadal, že by se nejradši propadl do země. „Ano. Já... měl jsem noční hlídku," přiznal potichu. „Ale namísto pravidelné obchůzky jsem se... zdržel u místa, kde napadli Missile. Hledal jsem, jestli něco nenajdu. Ten útočník nemusel být vlk, vezmeme-li v potaz toho kojotovlka, navíc z toho směru přiběhli kojoti... Chtěl jsem vědět, kdo ji tak zřídil, možná zjistit, jestli spolu ty dvě věci souvisí či se jedná jen o náhodu. Je mi to líto." Stáhl uši i ocas a přitiskl se víc k zemi. „Je více než možné, že mi někdo proklouzl z jiné strany a já měl potom hlavu tak plnou kojotů, že jsem to ani nepostřehl, nebo útočník využil právě oněch mnohých pachů. Nevím, já nevím, ale je mi to strašně líto. Omlouvám se, Dairo. Omlouvám se všem a přijmu jakýkoli trest, jaký za mé nerozvážné chování a ohrožení smečky padne."

Znova bylo ticho, všichni přemítali nad Cleverovými slovy a jejich významem. Fang utichl, já na vlka jen koukala, Daira se oklepala a Hnědka to všechno završila vypísknutím, když sama sobě šlápla na tlapku.

Shewel se nadechl. „Clevere, svým jednáním jsi ohrozil zdraví smečky a jeden člen na to také doplatil," pronesl vážně. „Na druhou stranu tě ctí tvůj úmysl. Trest dostaneš, ještě však musíme promyslet, jaký."

„Jistě, Alfo," přikývl Clever, smířen s čímkoli, co jej čeká.

„Ale objevil si něco?" zeptala se Omega.

„Moc ne," přiznal bílý vlk. „Na hranicích je nadměrný výskyt jehličí, překvapivě. Kojotí pach se v určitém rozhraní drží všude, ale co taky čekat, když jich bylo patnáct. Já – myslím, že na nás ty kojoty někdo poslal."

Witter naklonil hlavu na stranu. „A na to jsi přišel jak?"

Clever neklidně zahrabal tlapkou do země a krátce pohlédl na Missile. „Patnáctičlenná skupina kojotů nemá proti šestnáctičlenné smečce vlků šanci. Byla to sebevražedná mise, a jakkoli jsou kojoti vypočítaví a lstiví, do tohohle by nešli. Rozhodně ne bez nějakého zisku. A jaký by měli? Snad území? To si nemyslím, dřív nebo později by se porvali mezi sebou. Kvůli naší kořisti by neútočili. Tak proč?"

„Jestli je pravda, co říkáš..." ozval se zamyšleně Daight. „Tak kdo kojoty poslal?"

„Správná otázka zní, proč," opravila ho Ruby.

„A ještě lepší je, jak je přesvědčil, aby na nás zaútočili," usoudila jsem.

„To nevím," přiznal Clever. „Ačkoli mi něco říká, že to brzy zjistíme."

Ticho tentokrát nestihlo nastat, protože si Daight odkašlal a obrátil se na Shewela a Spring. „Dlouho jsem přemýšlel nad tím, že bych se vrátil... Chtěl bych vás požádat o přijetí do smečky."

Sharow s Arrowem se na sebe překvapeně, ale radostně podívali, načež vrhli prosebné pohledy k Alfa vlkům. Ti si taktéž vyměnili pohledy. „Myslím, že v tom nevidíme problém, Daighte," rozhodla Spring. „Už ses prokázal jako schopný vlk se srdcem na správném místě."

Vlci ze smečky se podívali na Daighta a pak krátce zavyli na přivítání (někteří na znovupřivítání) do smečky. Sotva jejich hlasy utichly, něco na kraji seskupeného kruhu sebou cuklo.

Všechny pohledy se stočili k ležící Missile, jejíž víčka se zachvěla. Clever vyskočil na tlapky a jemně do ní strčil čumákem. Vlčice zasténala a pak otevřela oči. Z hrdla se jí vydralo tiché zakňučení a při pohledu na shromážděnou smečku a Daighta se jí rozšířily oči. „Co jsem prošvihla?"