,,Co tu chceš?" bylo to první, co ze sebe pan Harrison vydal, tedy spíše vyplivl.

,,No já...chci si promluvit," vysoukal ze sebe Dominic ostýchavě.

Na to se jeho otec ironicky uchechtl.

,,Promluvit jo?"

Nechápavě jsem těkala pohledem od jednoho k druhému. Absolutně jsem nechápala, proč byl Dominicův otec z naší návštěvy tolik naštvaný. Myslela jsem si, že Dominica pěkných pár let neviděl.

,,A tohle je kdo?" vytrhl mě z přemýšlení hlas pana Harrisona.

,,Kamarádka," odpověděl mu na to Dominic.

Oba dva se najednou dívali na mě, což ve mně vyvolávalo nejistotu.

,,Stella, těší mě," natáhla jsem k Dominicovu otci dlaň a snažila se na své tváři vyloudit alespoň malý úsměv.

Pan Harrison však mojí ruku úplně ignoroval.

,,Tak o čem chceš mluvit?" tázal se netrpělivě, přičemž svůj pohled přesměroval ze mě opět na Dominica.

Podívala jsem se taktéž na Dominica a ihned si všimla, že jeho počáteční nervozitu vystřídal vztek.

,,To mě ani nepustíš dovnitř? Mám mluvit tady mezi dveřmi?" prskl na svého otce.

Tohle by nemuselo dopadnout vůbec dobře, a proto jsem se do toho raději vložila.

,,Věnujte svému synovi chvíli času, prosím," promluvila jsem k panu Harrisonovi prosebně a doufala, že ho můj tón alespoň trochu obměkčí. Moc se to však nepovedlo.

,,Dobře, ale pak hned vypadnete," vydal ze sebe pan Harrison vytočeně a ustoupil ze dveří.

,,Děkujeme," hlesla jsem, i když se nás svým souhlasem vlastně jenom snažil zbavit.

Ani nás nepustil dál než do předsíně, kde se zastavil a rázně si s pohledem upřeným na Dominicovi založil ruce v bok. Napadlo mě, že bych je asi měla nechat chvíli o samotě. Sice hrozilo, že se nepěkně pohádají, ale měli by mít i tak prostor na to si popovídat pouze mezi čtyřma očima.

,,Ehm...můžu si u vás dojít na záchod?" prolomila jsem ticho, které se mezi námi rozhostilo.

,,Jo, jsou to tamty dveře," odpověděl mi Dominicův táta.

,,Děkuju," kývla jsem na něho hlavou a ve chvilce zmizela za dveřmi, na které při své odpovědi ukázal.

Jakmile jsem za sebou zaklapla dveře, úlevně jsem vydechla vzduch z plic. Tohle tedy rozhodně neprobíhalo dobře. Tohle probíhalo velice špatně. Nějakou chvíli jsem strávila zavřená v malé místnosti a bloumala nad naštváním pana Harrisona. Když mi přišlo, že už jsem jim dala dostatek času, vrátila jsem se k nim.

Hned jakmile jsem otevřela dveře, se ke mně dostal hlas Dominicova táty.

,,Jestli chceš další prachy tak to řekni hned!"

Další prachy? Zopakovala jsem si nechápavě v duchu.

,,Minule jsem ti půjčil dost, to si je už všechny prochlastal?"

Vůbec nic jsem nechápala. O čem to pan Harrison mluvil? Půjčoval snad Dominicovi peníze? Vídali se? Snažila jsem se být potichu a vyčkávat, co si budou říkat dál, ale omylem jsem zabouchla dveře od záchodu s větší vervou, než bylo potřeba, což mělo za následek hlasitou ránu.

Oba dva na mě namířili své pohledy. V tom Dominicově se zrcadlilo zděšení.

,,Co? Ona o tom neví?" ukončil nastalé ticho pan Harrison.

Zřejmě mu Dominicův výraz neunikl.

,,O čem bych měla vědět?" zeptala jsem se zmateně.

Než mi však pan Harrison stihl cokoli odpovědět, ujal se slova Dominic.

,,Nic," vyhrkl ze sebe, ,,už bychom měli jít!"

Neubránila jsem se a lehce se na něho zamračila. Nelíbilo se mi, že mi něco tajil. Jeho otec s ním však bohužel souhlasil.

,,Dveře víte, kde jsou," řekl a rázně se rozešel někam dál do domu.

Dominic na nic nečekal a vydal se pryč. I když jsem vážně chtěla vědět, co to všechno mělo znamenat, od pana Harrisona jsem to zjišťovat nechtěla. Upřímně mi nepřišel moc sympatický. Nezbývalo mi nic jiného než se vydat za Dominicem a doufat, že mi vše vysvětlí on.