Od toho dne uběhlo pár týdnů. Dominic se k mému překvapení choval zcela ukázkově. Vídali jsme se pravidelně každý pátek na naší lavičce a vždy si příjemně popovídali. Dokonce mě po terapii začal doprovázet k mému domu. Přidal si mě i do přátel na sociálních sítích a občas mi psal zprávu s přáním pěkného dne, která mě vždy moc potěšila. Začal se zkrátka chovat jako úplně jiný Dominic – přátelský a milý.

Co mě potěšilo také, byla zpráva o tom, že si našel brigádu v jedné pizzerii. Ani jednou jsem ho neviděla s alkoholem v ruce, což znamenalo, že slib, který mi dal, dodržoval. Byla jsem za něho šťastná a doufala, že mu to vydrží co nejdříve, nejlépe už napořád.

Jeho poslední výlev jsem mu, díky jeho změně chování, zcela odpustila, a proto jsem s radostí souhlasila, když navrhl abychom spolu o víkendu zašli do kina. Nebyla jsem na filmu ani nepamatuju a to jsem na ně přitom koukala ráda. Chodit do kina samotná mi ale nejspíš přišlo trapné.

V pátek sebou Dominic přinesl program místního kina. Nejdříve mě chtěl přemluvit na horor, což se mi moc nezamlouvalo. Nejsem zrovna fanoušek lekacích scén. Naštěstí jsme se nakonec shodli na komedii s dobrým hereckým obsazením, kterou měli vysílat v sobotu večer.

Musím se přiznat, že už od samého sobotního rána jsem se na večer v kině těšila. Dokonce jsem si vybrala i speciální outfit skládající se z nové černé halenky a sukně. Když už jsem měla příležitost se vyfiknout proč toho nevyužít no ne? S makeupem jsem to jako vždy moc nepřeháněla. Sejít jsme se měli před budovou kina a tak jsem si pár minut před smluveným časem obula lodičky na menším podpatku, navoněla se, přes ramena si přehodila křivák, kabelku a vyšla z domu.

Když jsem došla ke kinu Dominic už postával na chodníku před vstupními dveřmi. To je snad poprvé, kdy byl někde dřív než já. Je to vůbec on? Co když ho někdo unesl a tohle je jen nějaký klon? S úšklebkem vyvolaným mými myšlenkami jsem k němu přistoupila.

,,Ahoj," pozdravil, když si mě všiml, s úsměvem, jakmile si ale všiml mého výrazu, trochu znejistěl.

,,Tváříš se zvláštně," podotkl a celý můj obličej skenoval pohledem.

Už jsem to nevydržela a nahlas se zasmála.

,,Jen jsem přemýšlela nad něčím vtipným," mávla jsem rukou, když na mě tázavě zíral.

Jeho tvář konečně povolila.

,,Aha," pokýval hlavou, ,,jsem rád, že máš dobrou náladu."

,,To mám," přitakala jsem.

,,Škoda, že ti jí nemůžu zničit tím hororem," ušklíbl se.

Úšklebek jsem mu oplatila.

,,Půjdeme?" zamířila jsem pohledem ke dveřím.

,,Jo, jasně," zakýval Dominic souhlasně hlavou.

Oba jsme tedy vešli do kina. Bundy jsme si nechali uschovat v šatně a zamířili k občerstvení. Dominic si koupil nachos se sýrovou omáčkou a salsou a já karamelový popcorn s tím, že toho druhého necháme od sebe ochutnávat. Bylo zajímavé, že jsem se s ním znovu dobrovolně dělila o jídlo, když já se ale prostě nedokázala rozhodnout, které z těch dvou jídel vypadalo lépe a tak jsem byla z návrhu dělení se překvapivě nadšená. Ještě jsme si každý objednali colu a pak už se vydali s předem zakoupenými lístky do sálu.