Unaveně jsem si protáhla záda. To byl tedy výborný poslední pacient. Nahlas jsem si povzdychla. Se svými rodiči jsem měla úžasný vztah, obzvlášť se svojí mamkou, proto mi bylo vždycky proti srsti, když někdo jako je tenhle kluk dělal svým rodičům problémy. Upřímně bych raději vedla terapie s jeho matkou než s ním.

Bylo na čase opustit svojí ordinaci a vydat se domů. Čekal mě víkend, což znamenalo vaření jídla na celý týden, uklízení a trocha toho odpočinku u televize. Nevedu zrovna zábavný život. Má největší priorita je moje práce. A mně to tak vyhovuje. Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť akční člověk. Nikdy jsem neměla potřebu obklopovat se lidmi a trávit s nimi čas. Nejradši jsem byla sama se sebou, to mi stačilo. Přeci jenom sociálních interakcí mám dost při terapiích.

Víkend utekl jako voda a byl tu opět další pracovní týden. V pondělí mě čekala rodinná terapie, která se konečně začala ubírat správným směrem. Zbytek týdne byl plný klasických případů lidí, kteří se potřebují prostě jen vypovídat. Ne, že by mi to vadilo, od toho tu jsem, občas mě to ale, i když to přiznávám nerada, už trochu nudilo. Šeď uplynulých dnů rozvířila až velmi smutná slečna. Podle všeho se snažila najít ztracenou lásku sama k sobě. Bylo mi jí líto a doufala jsem, že se jí to s mojí pomocí podaří. Dokázala jsem si jí představit jako svojí kamarádku i terapie se mi s ní vedla velmi dobře.

S některými lidmi je ale bohužel těžké pracovat, hlavně když je naprosto jasné, že o terapii nemají absolutní zájem. Ano, mluvím o svém pátečním pacientovi, který i tento týden vrazil do mé ordinace.

,,Tak o čem chcete mluvit Dominicu?" prolomila jsem ticho, které mezi námi panovalo od jeho příchodu.

Podíval se na mě z křesla, do kterého se posadil přesně tak jako před týdnem ale do řeči mu zřejmě nebylo.

,,Co třeba o vašem vztahu s rodiči? Jak byste ho popsal?" Snažila jsem se dál.

,,S matkou asi moc dobrý vztah nemáte a co s otcem? Jaký máte vztah s ním?"

Jeho hruď se nadmula při hlubokém nádechu.

,,Otec od nás odešel"

Jak typické, pomyslela jsem si.

,,Nic víc mi k tomu asi neřeknete" pronesla jsem, když pohled stočil směrem na své boty. Vážně jsem si začala připadat, jako kdyby to byla spíš moje terapie než jeho. Většina mých pacientů mluví po čas sezení sami bez jakéhokoli mého pobízení. V tomhle případě ale mluvím jenom já.

,,Napadlo mě, že by bylo možná dobré, kdybyste si vedl deník" sáhla jsem po té nejzákladnější praktice vůbec.

,,Deník?" uchechtl se.

,,Ano, možná by nám to pomohlo najít vhodná témata k rozebrání"

***

K mému překvapení po týdnu opravdu přišel s deníkem v ruce.

,,Tady máte, co jste chtěla" řekl, když mi ho pokládal na stůl.

Zvědavě jsem ho otevřela. Byl to spíš takový telefonní seznam než deník. Na každém řádku byl vypsán datum a za ním buď slovo ,,škola" nebo ,,párty". Ne, opravdu mi mojí práci nehodlal ulehčit.

,,Skvěle pokračujte v tom" falešně jsem se usmála a deník zavřela. Začala jsem přemýšlet kam dál ubírat náš rozhovor.

,,Jaký jste měl dnes den?"

Bože prosím, ať ze sebe vyloudí víc než jednu větu.

,,Byl jsem ve škole" řekl, aniž by mi věnoval kousek pozornosti.

,,Ano, to jsem si přečetla v deníku"

Celou silou své mysli jsem se snažila zastavit protočení očima.

,,Jo, vypadá to, že váš nápad s deníkem moc nepomáhá" ušklíbl se a nasměroval na mě svůj pohled skrz na skrz prolezlý nezájmem.

,,Máte vůbec na tohle školu?" dodal.

,,Ano, mám" snažila jsem se zachovat si klid.

,,Asi vás tam toho moc nenaučili" odpověděl posměšně a z kapsy svých kalhot vyndal krabičku cigaret, jednu cigaretu z ní vytáhl a ihned si jí zapálil u pusy.

,,Tady se nekouří" oznámila jsem mu odměřeně.

,,Tak to abych šel" zvedl se z křesla s cigaretou mezi rty. Nesnažila jsem se mu jeho odchod rozmluvit. Naše sezení sice netrvalo ani dvacet minut, ale stejně mě čas strávený s ním dokázal neskutečně vyčerpat. Hned jak odešel, zkřivil se můj obličej do znechuceného gesta. Doputoval ke mně totiž smrad z jeho zapálené cigarety. Nesnášela jsem to. Ihned jsem přistoupila k oknu a otevřela ho. Skrz sklo jsem uviděla jeho, jak postává na rohu ulice a nasává nikotin. Nevěděla jsem co s ním dál. Možná bych si měla najít kontakt na jeho matku a zavolat jí, že terapie v jeho případě je úplně zbytečná.