,,Je ti zima?" zeptal se mě Dominic, když si všimnul, že jsem se nepatrně zatřásla.

,,Ne...není," odpověděla jsem mu na to, ale pravda byla trochu jiná. I když mě zahříval oheň, stejně jsem měla tělo pokryté husí kůží. Měla jsem si vzít alespoň mikinu. I přesto se mi ale nechtělo od ohně a od těch zpívajících lidí odcházet a tak jsem lhala.

Dominic si mě chvíli podezřívavě prohlížel a tak jsem se co nejvíc snažila netřást se. Asi se mi to ale moc nepovedlo, protože si najednou povzdychl, přetáhl si přes hlavu svůj batikovaný svetr a podal mi ho. Prvně jsem ho chtěla zdvořile odmítnout, ale nakonec jsem se na něho vděčně usmála a svetr si oblékla. Ihned mě ovanula příjemná vůně pánského parfému a hlavně hřejivé teplo.

Znovu jsem se podívala na Dominica, abych mu poděkovala i slovně, když jsem si ale všimla jeho totálně rozcuchaných vlasů, vyprskla jsem místo toho smíchy.

,,Co?" podíval se na mě nechápavě.

,,Nic...jen..." dostala jsem ze sebe v záchvatu a ani nevím, proč začala jsem mu ty vlasy sama upravovat.

,,Lepší," zasmála jsem se, když se mi konečně jeho delší černé vlasy podařilo uhladit do celkem normální podoby.

,,Díky," zasmál se Dominic a provokativně si do vlasů zajel rukou a znovu je rozcuchal.

S hraným zamračením jsem na něho pokývala hlavou ze strany na stranu. Pak jsem se o něco více zachumlala do jeho svetru, který byl tak o tři čísla větší než moje normální oblečení a znovu se s úsměvem zaposlouchala do písniček.

Seděli jsme tam a zpívali dobré dvě hodiny, a kdyby nám nedohořel oheň možná bychom tam seděli ještě déle.

,,Tak jak se ti to líbilo?" zeptal se mě Dominic, když jsme se vydali pryč z poutě. Trval na tom, že mě doprovodí domů, což na něho bylo až příliš gentlemanské chování, ale nechala jsem ho.

,,Měl si pravdu, bylo to super...tak příjemnou atmosféru jsem dlouho nezažila," začala jsem se rozplývat. Pak jsem si na něco vzpomněla.

,,Nevěděla jsem, že umíš tak dobře zpívat," dodala jsem s úsměvem.

,,Dobře?" povytáhl jedno obočí.

,,Jo...teda já nemám žádný moc hudební sluch, ale tvůj zpěv se mi líbil," zasmála jsem se.

,,To vím, že nemáš hudební sluch, když posloucháš Eda," odpověděl mi na to s úšklebkem.

,,Hele!" zamračila jsem se a dloubla ho pěstí do ramene.

Na to se jen zasmál.

,,Dělám si srandu...ale jsem rád, že sis to užila," promluvil, když jsme se zastavili před barákem, ve kterém se nacházel můj byt.

,,Jo, byl to skvělý den," přitakala jsem s úsměvem.

Dominic se na mě chvilku mlčky díval, pak se mu najednou v očích objevily nadšené jiskřičky.

,,Možná by mohl být ještě lepší, co takhle zajít do nějakého toho klubu?" navrhl s širokým úsměvem.

Sice bylo hezké vidět ho tak veselého a věděla jsem, že když ho odmítnu, zkazím mu radost, ale musela jsem.

,,Promiň, ale už nikam nepůjdu, jsem unavená," řekla jsem a alespoň se na něho usmála, aby pochopil, že to nemyslím nijak špatně. Opravdu jsem totiž už nemyslela téměř na nic jiného než na postel. Asi se na mě podepsalo to, že jsem dlouho nebyla venku, normálně bych totiž už seděla v pyžamu zachumlaná na gauči mezi polštáři a sledovala nějaký film.

Jak jsem očekávala, Dominicova tvář viditelně posmutněla.

,,Ale třeba příští víkend bychom někam zajít mohli," navrhla jsem po chvíli přemýšlení.

Ani to mu však moc jeho momentální náladu nezlepšilo. Pouze na mě kývl hlavou na souhlas, pak se otočil zády a odešel. Chvíli jsem se na něho mírně překvapená z jeho reakce dívala. To ho tak moc mrzelo, že jsem ho odmítla? Vždyť jsme spolu byli téměř půl dne. Hlavou se mi míhaly všelijaké myšlenky. Zavřela jsem dveře a došla do svého bytu. Až když jsem odkládala kabelku na botník, mi došlo, že jsem na sobě stále měla jeho svetr.