,,To teda moc strašidelné nebylo," konstatovala jsem s úšklebkem, když jsme se pomalými kroky vzdalovali od strašidelného domu.

,,Já myslím, že ti, co jeli za námi, mají jiný názor," zasmál se Dominic.

Při vzpomínce na vřeštící děti jsem se musela také zasmát.

,,Říkala jsem, že jsme na to staří."

Na to už Dominic nic neřekl. Mlčky došel až do malého parku uprostřed jedné z ulic, ve kterých pouť probíhala, a posadil se na lavičku. Na nic jsem nečekala a sedla si vedle něho.

,,Bála jsem se, že z toho vřeštění ohluchnu," promluvila jsem znovu a pobaveně se zasmála. Najednou jsem měla mysl plnou myšlenek na předchozí atrakci a potřebovala jsem se o ně s někým podělit. Však to znáte. Něco jako když zkouknete nový seriál a nutně ho s někým potřebujete probrat.

Dominicova tvář ale najednou potemněla. Překvapilo mě to, čekala jsem, že se semnou bude smát.

,,Chodil jsem do toho domu s mým tátou," řekl po chvíli ticha a svůj pohled sklopil do země.

Chápavě jsem zakývala hlavou. Z jeho výrazu bylo jasně vidět, že pro něho tato chvíle s otcem hodně znamenala. Až teď jsem si uvědomila, že ačkoli o svém otci moc nemluvil, nikdy o něm vlastně neřekl nic špatného, jen to, že ho od nich jeho matka vyhnala. Nejspíš ho měl Dominic rád i přes to, že je opustil.

,,Doufám, že nemáš žádné plány na večer," promluvil najednou, pohled odlepil od země a konečně se usmál.

Sice jsem cítila, že bychom jeho chvilkový smutek měli probrat, ale nechtěla jsem náš výlet kazit. Přeci jenom vím, jak dokáže být Dominic vznětlivý. Nejspíš jsem se s ním už naučila pracovat, protože jsem věřila v to, že pokud mi o svém otci bude chtít říct něco víc, udělá to, musí ale sám chtít.

,,Proč?" zajímala jsem se, když mi, potom co jsem se z mých myšlenek vrátila zpět do reality, došlo, co jeho slova vlastně znamenala.

,,Vždycky když se setmí tak tu hraje živá hudba, je to super," prozradil mi a v jeho očích byly jasně vidět nadšené jiskřičky.

,,Tak to si nenechám ujít," odpověděla jsem mu na to s úsměvem.

,,Co takhle nějaký drink?" navrhl.

Nepatrně jsem se zamračila.

,,Vždyť víš, že nepiju," připomněla jsem mu.

,,Ale no tak, jeden drink tě nezabije, něco ti přinesu," nedal si říct a i přes moje protesty se odhodlaně zvedl z lavičky.

,,No dobře," souhlasila jsem nakonec, ,,ale ne nic silného."

Dominic mě obdařil širokým úsměvem a pak zmizel v záplavě lidí, kteří se hrnuli ulicí. Ještě štěstí, že už pomalu zapadalo slunce. Sluneční paprsky a alkohol by nebyla dobrá kombinace.

,,Mojito?" podívala jsem se na Dominica tázavě, když mi do ruky podal orosený kelímek s průhledným pitím a hnědým cukrem a mátou na dně.

,,Jo," kývl souhlasně hlavou a znovu se posadil na lavičku, v ruce měl ten samý kelímek.

Mojito jsem mívala dost ráda. V takovém vedru jako bylo ten den, dokázalo příjemně ochladit.

,,Dobrá volba," usmála jsem se a ihned si do pusy strčila brčko.

,,Divím se, že to znáš," ušklíbl se na mě Dominic, když jsme se oba napili.

Úšklebek jsem mu oplatila.

,,To, že momentálně nepiju, neznamená, že jsem nepila nikdy."

,,Fakt?" vykulil na mě oči v hraném údivu.

,,Jo, fakt."

,,A proč teď nepiješ?" zajímalo ho.

,,Nevidím v tom žádné benefity, člověku je potom akorát blbě," pokrčila jsem rameny.

Na Domicově tváři se objevil překvapený výraz.

,,Takže ses někdy i opila?" ptal se.

Nad jeho otázkou jsem se musela pousmát.

,,Jeje a kolikrát," mávla jsem rukou ve vzduchu.

,,To bych chtěl vidět," zasmál se Dominic.

,,Třeba někdy," mrkla jsem na něho.

Dominic se mého návrhu ihned chytil.

,,Tak jo, zajdeme spolu do nějakého klubu," pronesl nadšeně.

Na to jsem raději nic neodpověděla, nevěděla jsem totiž, zda by to byl dobrý nápad. Ticho mezi námi ale nezavládlo, Dominic totiž mluvil dál.

,,Řekni mi něco o sobě, ty o mně víš skoro všechno, ale já o tobě nic."