,,Tak co? Chutná?" usmál se na mě Dominic, po tom co jsem si uždibla kousek vaty a začala ho pomalu přežvykovat v puse.

Musím říct, že ačkoli jsem měla trochu strach z toho se cpát sladkým, když mi před pár minutami bylo špatně, nakonec to nebyl vůbec špatný nápad.

,,Je výborná," oplatila jsem mu úsměv a ihned si z vaty odtrhla další kousek.

,,Ukaž," natáhl ke mně Dominc ruku, ,,ochutnám."

Než jsem stačila jakkoli zareagovat už mi z vaty pěkný kus uloupil.

,,Hej!" okřikla jsem ho se zamračeným výrazem. Nedokázala jsem se však mračit dlouho. Dominic se totiž tvářil tak neskutečně provokativně, když si kousek té vaty dával do pusy, že mě to rozesmálo.

,,Mm...máš pravdu," labužnicky si olíznul ulepené prsty.

Na oko uraženě jsem se k němu otočila zády a začala se tou vatou doslova ládovat. Samozřejmě, že se to neobešlo bez Dominicova komentáře.

,,Hamoune," pronesl ke mně se smíchem.

,,Kup si svojí," odpověděla jsem mu na to s plnou pusou, ,,o sladké se nedělím."

,,Tahle ale je moje, koupil jsem jí," namítl.

,,Ale koupil si jí mně."

,,Fajn, vyhrála jsi," pronesl poraženě.

Vítězoslavně jsem se na něho usmála. Pak jsem se k němu ale znovu otočila a natáhla k němu ruku s vatou.

,,Aby si věděl, udělám u tebe výjimku,"

,,Ne" zamračil se a nesouhlasně před sebou zamával rukama.

,,Už tu tvojí vatu nechci."

Nechápavě jsem zamrkala.

,,Proč ne?"

Uličnicky ušklíbl.

,,Jsem zvědavý, jestli ti bude špatně, až jí sníš celou,"

,,To je teda milý," protočila jsem očima.

Dominic jen mlčky pokrčil rameny a tak mezi námi na chvilku zavládlo ticho. Najednou jsem si uvědomila, jak jsem se v jeho blízkosti cítila uvolněně. Docela mě to překvapilo. Po dlouhé době jsem necítila potřebu neustále myslet na vážné věci a prostě se jenom pobaveně smála. Bylo to jako bych zapomněla na všechny starosti všedního života. Možná jsem dělala chybu, když jsem nechodila nikam ven.

,,Je to tu skvělý," promluvila jsem zasněně.

,,To je," Dominic souhlasně zakýval hlavou a i přes své protesty si z vaty utrhl další kousek.

Najednou vypadal, jakoby nad něčím hloubavě přemýšlel. Nechtěla jsem vyzvídat a tak jsem se nezajímala o to nad čím. Přeci jenom tu nejsme na terapii. Dominicův pohled směřoval někam daleko za mě. Z ničeho nic se mu po tváři rozlil široký úsměv.

,,Dojez to, už vím, kam určitě musíme jít,"

Namířila jsem na něho svůj zvědavý pohled.

,,Kam?"

Jeho úsměv se ještě rozšířil. Prstem ukázal na místo za mnou, na které zřejmě celou dobu koukal. Na nic jsem nečekala a otočila jsem se tak abych viděla, na co ukazoval. Nepatrně jsem se zamračila.

,,Neříkal si náhodou, že už na žádnou atrakci nepůjdeme?"

,,Ale no tak," zakoulel očima a chytil mě za ruku.

Naše kroky naštěstí nevedly k nějaké další šíleně vypadající atrakci, vedly k strašidelnému domu.

,,Nechodí na tohle náhodou malé děti?" namítla jsem, když mě donutil koupit si společně s ním lístek.

,,No a..." mykl rameny a nasedl do jednoho z pojízdných vozíků, který nás měl domem provést.