,,Dáš si?" začal se znovu hrabat ve své kapse a pak vytáhl opět jeho placatici, kterou natáhl směrem ke mně.

,,Ne, díky ale já nepiju," zakývala jsem nesouhlasně hlavou.

,,taky by si neměl."

Namířila jsem na něho starostlivý pohled.

,,Musím," vydechl a přiložil si placatici ke rtům.

,,Jinak bych se ze všeho zbláznil," dodal ještě a pak se napil.

,,Proč tvoje matka může za to, že nechodíš do školy?" pokračovala jsem raději dál ve svých otázkách. Nemínila jsem mu jeho pití nějak rozmlouvat, pokud se přede mnou tedy nebude chtít opít.

,,Udělala mi scénu, stejně jako před tvojí ordinací, ale horší," promluvil po chvíli a schoval placatici zpátky do své kapsy.

,,Začala na mě křičet skoro před celou třídou, byla totálně na mol," pokračoval a v jeho hlase se začala víc a víc zrcadlit bolest, kterou v něm toto téma probouzelo.

,,Bylo jí úplně jedno, že mi tím dělá ostudu," téměř zašeptal.

,,Dokonce začala žvatlat o tom, že mě načapala v pokoji s kámošem jak...," hlas se mu zlomil.

Došlo mi, co jeho slova znamenala, ani to doříkat nemusel a taky to nedořekl, jen na mě mlčky namířil svůj skelný pohled a zhluboka dýchal.

,,Od té doby jsem jí začal nenávidět, kvůli ní se mi všichni začali posmívat," procedil skrz zuby po chvíli.

,,Myslel jsem si, že škola bude vždy místo, kam budu moct utéct a ona to zničila,"

Po tváři mu stekla slza.

,,Ona vždycky všechno zničila."

,,To mi je líto," promluvila jsem konečně taky já, když se odmlčel a vypadalo to, že už nemá co říct.

,,Nevím, ale jestli je rozumné kvůli tomu zahodit vzdělání."

,,Já už se do školy vrátit nemůžu, vlastně už mám jiný plán," zakýval rozhodně hlavou.

,,A můžu vědět jaký?" podívala jsem se na něho tázavě.

,,Chci si najít práci a odstěhovat se od matky."

Jeho odpověď zněla tak důrazně a odhodlaně. Zřejmě byl velice pevně rozhodnutý. Já se ale i tak nevzdávala, nezdálo se mi to jako dobrý nápad.

,,Ale vždyť ještě nejsi ani plnoletý," namítla jsem.

,,Nic jiného mi nezbývá," pokrčil rameny a sklopil svůj pohled k zemi.

,,Co takhle jít k tvému otci? Vím, že tě opustil, ale..." vyhrkla jsem ze sebe to první, co mě napadlo, ale on mě to nedovolil ani doříct.

,,K němu nejdu," přerušil mě rázně.

Pak ale jeho zamračená tvář trochu povolila.

,,Pochybuju, že potom co mu matka prováděla, by mě chtěl vůbec vidět," hlesl.

,,A co jiní příbuzní?"

,,Všechny matka odehnala," řekl s těžkým povzdechnutím.

,,Když začala dělat ostudu, úplně všichni se od nás distancovali, dělají, jako bychom ani příbuzní nebyli."

Při jeho vyprávění jsem cítila, jak se po mém tělepomalu rozléval velmi nepříjemný pocit smutku a bezmoci, bylo mi tak úzko a to jsem to jenom poslouchala. Jak někdo může mít tak špatný vztah se svojí rodinou? Jak jeho matka mohla tohle všechno dopustit? Nechápala jsem to. Dominicovi bylo sotva jednadvacet, to jsem věděla z papírů, které vyplnil, je hrozné, že si v takhle mladém věku musel procházet takovou situací. 

Jeho příběh mě celou totálně smetl ani jsem nevěděla, co bych měla říkat a tak jsem jen mlčky pozorovala Dominica, který znovu vyndával alkohol ze své kapsy a plnými doušky upíjel.