Daniel se usmíval snad ještě dřív, než jsem otevřel dveře, ale úsměv mu začal opadat hned ve chvíli, co mě uviděl.

„Oh, škoda. Dnes nebude tak hezká podívaná, jako minule," povzdechl si a já mu raději rychle se sklopenou hlavou ustoupil, aby mohl vejít dovnitř.

„Troye," zasmál se, cuchajíc mi vlasy, „dělám si srandu," zakroutil hlavou, když jsem se na něj opatrně podíval.

„Vtipné," protočil jsem oči a vzal od něj kabát, abych ho mohl pověsit.

„Mám ruce," zaprotestoval, ale nijak víc se nebránil.

„Jdi už dovnitř bože, čeká na tebe v kuchyni," zamručel jsem, přehazujíc kabát přes dřevěnou skobu věšáku. Byl jsem z něj stejně nervózní, jako poprvé, aniž bych si to byl schopný vysvětlit.

„Dan," opravil mě s pitomým úsměvem na rtech.

„Jsi jak malý," proklouzl jsem kolem něj a raději rovnou zaplul na gauč.

„To říká ten pravý!" zahulákal na mě ještě, ale já ho ignoroval. Connor se zeptal, jestli se něco děje, Daniel odvětil, že ne a pak už se bavili o něčem, co jsem úspěšně ignoroval.

Popravdě mě dost rozhodilo to, co řekl. Že dnes nebude tak hezká podívaná. Prý sranda. Ale, co když to řekne Philovi?

Ne. Ne. Ne.

Tohle nesmí vědět.

Propadl bych se do země.

Ta doba, než se domem znovu rozezvučel zvonek, mi přišla nekonečná. Nevadilo mi, že na mě ti dva kašlali. Bylo prima mít zase chvilku klid na přemýšlení. Naopak mě ale až moc začalo děsit, jak hloupě to celé bude vypadat, až Phil dorazí. Měl jsem moc strach z toho, že si s Pánem nesednou a Phil bude mrzutý a já ho pak nebudu moct vídat vůbec.

Proklouzl jsem do chodby, aniž by můj Pán něco namítal. Ta jeho náhlá odtažitost pro mě bylo až moc nová a nepříjemná. Nejspíš se mi to celé snažil jen ulehčit, ale rozhodně to nefungovalo. Potřeboval jsem jeho podporu. Mohl se chovat stejně. Alespoň do teď ano.

„Ahoj," vypískl jsem nadšeně hned, co jsem otevřel dveře. Měl jsem touhu padnout mu kolem krku a už ho nikdy nepustit. Ale zaprvé jsem nevěděl, jestli by mě nechal a zadruhé jsem se bál, že nás tak Pán uvidí a jen bych si přidělal problémy.

„Vypadáš," přejel mě celého pohledem, „normálně," usmál se spokojeně a opatrně překročil dřevěný práh.

„A cos čekal?" zasmál jsem se. „Že tě přivítám nahý, na čtyřech a s obojkem kolem krku?"

„Kdyby přišel o pár dní dřív, tak by se mu možná i poštěstilo, nemyslíš?" přerušil nás Dan a já měl chuť ho něčím praštit. „Jsem Dan," podal s nadšením Philovi ruku a ten ji zaskočeně přijal.

„Tohle sis mohl odpustit," zavrčel jsem nepříjemně.

„O čem to mluví?" Nechápal Phil a líně se soukal z teplé mikiny.

„O ničem," prohodil jsem naštvaně ve chvíli, kdy se Dan nadechoval k pokračovaní, „moc chlastá a nic si nepamatuje. Běž dovnitř, hm? Connora už znáš, takže se není čeho bát," podpořil jsem ho milým úsměvem a on naštěstí nic nenamítal.

„Tohle byla podpásovka, nepříjde ti?" přišel ke mně Dan až moc blízko a já se zaskočeně natiskl na zeď. Věděl jsem, že mi neublíží, ale i tak to nebylo nic příjemného.

„Ani ne," zvedl jsem hlavu, abych mu viděl do očí, „jsme si kvit, řekl bych," založil jsem si ruce na prsa, čímž jsem ho od sebe trochu odstrčil. Bylo divné, že se nechal. Musel mít o tolik větší sílu, než já.

„Vadím ti nějak?" podstoupil o kousek, nervózně si vjíždějíc rukou do vlasů.

„Ne," dostal jsem ze sebe rychle, „jen. Bylo těžké ho sem dostat. Nemusí vědět co přesně mezi mnou a Pánem," sevřel jsem pevně oči. „Connorem je. Nech si to pro sebe. Prosím."

„Myslel jsem, že to ví. Promiň," přešlápl nejistě a já si najednou připadal jako naprostý pitomec, „protože," pokračoval. „Já to o Connovi taky vím a prostě jsem myslel, že je to ten typ kamaráda, co o tobě ví všechno, jelikož jinak bych ho sem netahal."

„Ví o tom, o jaký jde vztah. Ale nemusí vědět, co přesně spolu děláme. Neříkej mu, že jsem vás obsluhoval nahý. Prosím," hrál jsem si nejistě s prsty. Ten kluk byl milý. Zbytečně jsem řekl něco, co jen Phila odradilo.

Chtěl jsem si za to nafackovat.

„Nechme to být. Jen. Mohl bys," vydechl dlouze, „nechci, aby si myslel, že jsem alkoholik. Nepil jsem od té doby, co jsi u mě byl a,"

„Líbí se ti?" přerušil jsem ho s úsměvem.

Přikývl.

„Phil lidi neodsuzuje. Nemusíš se bát. Jen se dnes nezřiď a bude všechno fajn," vyšel jsem s hloupým pocitem z chodby a našel Phila s mým Pánem, jak stojí v kuchyni a vesele se baví. Zaskočilo mě to. Tak nějak jsem si myslel, že nenajdou společnou řeč, ale opak byl pravdou.

Mrzelo mě to.

Tak trochu.

Ne. Spíš jsem žárlil.

Phil by pro něj byl dokonalý, svým způsobem.

Nikdy by neodporovat, tudíž by ho nemusel trestat, díky čemu by z toho Phil nikdy nemusel vycouvat. Nikdy by ho nebolel zadek tak, jako mě. Ta představa mě vyděsila.

„Napijeme se? Na přivítanou?" Zeptal se můj Pán. Byl jsem ještě zmatenější.

Stáli jsme vedle sebe s Danem a nevěděli, co dělat. Já se bál, jelikož jsem nejspíš pít nesměl a on zápasil sám se sebou.

„Troye?" promluvil na mě Pán tak moc mile. Tenhle hlas jsem neznal. Bylo to celé moc divné. Jenže. On vypadal tak spokojeně.

„Dobře," přikývl jsem a udělal několik kroků dopředu. Připadalo mi, jako by jen čekal na mou chybu. Dával jsem si pozor na každičký pohyb. Přitom mi bylo jasné, že tu největší chybu už jsem udělal. Normálně by mě pít nenechal. Nebo snad ano?

Dan přišel hned za mnou. To napětí bylo divné. Až moc divné a silné.

„Netuším, co vás dva žere. Ale jestli jde tobě o to, co Troye řekl," naklonil se Phil k Danovi, „tak to zahoď, jelikož byl jen v úzkých. Poznáš to na něm. Hýbe se i na něj až moc a neudrží pohled na jednom místě," nalíval Jamesona do malých panáků. „A co se týče tebe," přistrčil jednoho rovnou ke mně, „uklidni se, jinak tu zešílím," zvedl svého panáka a pak jsme všichni udělali to samé, cinkajícíc o skleničku všech ostatních.

Nikdy předtím jsem nic takového nepil. Nebylo to vyloženě ošklivé, ale dobrovolně bych to nejspíš znovu nedělal. Zatímco jsem se blbě křenil, Phil nalíval další várku. Nepoznával jsem ho. Hodlal teď být tím, kdo to vede? A ještě šílenější na tom bylo, že mého Pána to nijak nerozhodilo.

„Je všechno v pořádku?" zeptal se mě můj Pán, když Phil s Danem konečně našli téma k debatě a odešli na gauč, spolu s flaškou a panáky.

Anime.

Bavili se o anime.

Byl jsem tak hloupý. Mělo mě to napadnout. Mohl jsem to Danovi poradit.

„A-asi ano," vykoktal jsem, „jen je to celé tak nějak jiné," pokrčil jsem rameny a nejistě k němu přistoupil. Přál jsem si, aby mě objal a řekl mi, že jsem hodný – nebo něco podobného.

„Moc nad tím přemýšlíš. Ani jeden z nás není schopný v tomhle vztahu fungovat 24 hodin denně a tohle je prima příležitost. Uvolni se, ano? Nepotrestám tě za nic, co dnes provedeš. Tedy, jistě. S nikým nesmíš mít nic sexuálního, ale to myslím víš," zvedl mi ukazováčkem bradu.

„Bojím se, že se moc opiju a pak ze mě budeš zklamaný," zamumlal jsem. Měl jsem sotva dva panáky a už jsem o alkoholu v krvi až moc dobře věděl.

„Dnes to nech být. Uvolni se. Potřebuješ to," cvrnkl mě do nosu, „navíc. Když se neuvolníš ty, jak by mohli být uvolnění ti dva? Vnímej pro dnešek jen je. Zkus to. Nesoustřeď se tolik na sebe," ušklíbl se a zamířil do obýváku.

Šel jsem hned za ním.

Nalil další alkohol.

Bylo to zvláštní. Ne špatně zvláštní. Jen prostě zvláštní.

Chtěl jsem si před něj kleknout. Najednou mi nezáleželo na tom, co by ti dva řekli. Šlo mi jen o mého Pána. Jenže on nechtěl, abych dnes takové věci dělal. Měl už mě snad plné zuby? Chtěl si odpočinout? Možná ano. Možná měl pravdu. Prostě nebylo zdravé mít tenhle stav pořád. Bylo potřeba občas vydechnout.

Nelíbilo se mi mu říkat jménem. Nelíbilo se mi pít.

A nelíbilo se mi, že byl Dan tak blízko Philovi.

A už vůbec se mi nelíbilo, že mu pak Phil seděl na klíně.

Byl to divný pohled. Oba byli tak vysocí.

Měl jsem radost, že si sedli, ale pořád jsem panikařil z toho, že to ráno bude jiné. Phil nebyl ten typ. Bál jsem se, že udělá nějakou pitomost, kterou si pak bude až moc vyčítat.

A pak jsme koukali na nějaký film, který jsem nevnímal. Řešil jsem jen ty dva a mého Pána. Bylo tak těžké neprojevovat se, když mou krví proudil všechen ten alkohol. Najednou mi ani nevadilo, že mě tolik bolí zadek. Udělal bych pro něj v tu chvíli cokoli.

Možná jsem se musel jen opít, abych mohl být dokonalý submisiv.

Třeba to ani nebyl tak špatný nápad.

A třeba Dan začal pít ze stejného důvodu. Můj Pán přece říkal něco o tom, že mezi sebou mají věci, do kterých se nemám motat.

---

Trrrm.

Kdo tu má nejlepší neděli, jelikož má tenhle příběh díky vám všem 8K přečtění? Jsem happy. Moc moc happy. 

Bylo by hezké se do 15/4, kdy to bude dva měsíce, co tohle píšu, dostat na 10K, ale to je dost nemožné, jelikož jsem teď moc lama a přidávám fakt o dost pomaleji a ani ne tak dobré nebo dlouhé části, což mě mrzí. Budu se snažit přidávat minimálně v neděli, jelikož neděle jsou na nic.

 ^_^

N.