Seděl jsem na sedadle spolujezdce malého golfu, koukajíc ven, na všechny ty domy, kolem kterých jsme rychle projížděli a přemýšlel nad tím, k čemu jsem se to vlastně upsal. Pán měl pravou ruku položenou na mé noze a palci vytvářel malé kroužky, nejspíš ve snaze mě trochu uklidnit. Paradoxem ale bylo, že jsem se víc těšil, než bál. Jediné, co se mi nelíbilo, byla celá ta nejistota. Bylo tolik možností, jak mohl Connor mou nabídku uchopit.

„Mám z tebe radost," prolomil Pán příjemné ticho, když jsme stáli na červené a já zkoumal všechen pohyb kolem. Připadalo mi všechno najednou tolik zajímavé. I neznámý člověk, který venčil psa jen pár metrů od nás.

„Pořád nevíš, jestli to zvládnu. Ani já ne," pokrčil jsem rameny a dál zíral ven z auta.

„Ne, Troye," pousmál se a lehce se protáhl, „mám z tebe radost kvůli tomu, jak rychle si se dal zase do pořádku. Myslel jsem, že je to s tebou ztracené, když jsem tě viděl po tom tvém útěku u tebe doma. Byl jsi úplně mimo," zařadil prudce rychlost hned, co se na semaforu objevila oranžová barva a spolu se zvukem pískajících kol zmizel z křižovatky.

„To ty prášky," kníkl jsem a mírně zakroutil hlavou. Nebylo to tak dávno a já nenáviděl vzpomínat na jakoukoli část spojenou s mým pitomým útěkem.

„Vymývali ti mozek," prohodil naštvaně, „jsem rád, že ses nenechal," stiskl mi silně nohu a pak vrátil ruku na řadící páku.

„Taky jsem rád," přikývl jsem, „už víš, kdo bude ten druhý kluk?" zeptal jsem se se zájmem a na chvíli se podíval na svého Pána.

„Vybereš si v klubu někoho, kdo se ti bude líbit a pak mu to prostě nabídneš," věnoval mi rychlý úsměv.

„Cože?!" vyjekl jsem spolu s pocitem úzkosti a paniky, „to nezvládnu. Nemůžu jít za někým cizím a nabízet mu takové věci. Ani v klubu ne. Prosím," přitáhl jsem si nohy k tělu a rychle skopl dolů boty, abych Pánovi nezašpinil sedačky.

„Uklidni se," probodl mě přísným pohledem, načeš se mile usmál, „mluvil jsem s Tannerem a zrovna u sebe má kluka, co se rád přidá. Nemá téměř žádné zkušenosti, což je pro tebe, myslím jedině dobře," zpomalil konečně malé auto a zahnul do dvora klubu.

„Proč je to dobře?" zeptal jsem se, jelikož se mě pomalu začala zmocňovat panika. Mluvil jsem tenkrát s jedním z Tannerových kluků a zdál se být naopak až moc dobře vycvičený. Nesahal jsem mu ani po kotníky.

„Protože kdybych do toho zapojil někoho zkušeného, tak budeš šílet, že jsi k ničemu," plácl mě přes nohu a otevřel dveře auta, „pojď, vystup si," přikázal a zamířil ke vchodu dřív, než jsem se dokázal přemluvit k pohybu.

„Máš strach?" otočil se na mě prudce, zatímco jednu ruku nechával na klice.

„Ne," pokroutil jsem hlavou, „spíš jsem jen nervózní," přiznal jsem popravdě a mírně se zhoupl na patách.

„Budu mírný, neboj," prohrábl mi druhou rukou vlasy, „nakonec si to ještě užiješ," mrkl na mě a vstoupil dovnitř. Překvapilo mě, kolik lidí už tam bylo. Celým klubem se ozývala hlasitá hudba a hlasy těch, kteří se snažili udržovat konverzaci, zněly spíš jako bručící roj včel.

„V pořádku?" ujistil se Pán, než pokračoval dál. S úsměvem jsem přikývl a držel se těsně za jeho zády. V jeho přítomnosti jsem se cítil v bezpečí. Věděl jsem sice, že mi na tom místě nic nezhrozí, ale stejně bylo pořád milejší být kolem Pána.

Došli jsme až do vrchního patra, do chodby, kde každé dveře vedly k jedné z heren a Pán se konečně zastavil, zkoumajíc mě pohledem. Nasucho jsem polkl a snažil se zůstat v klidu. Tohle zatracené čekání na tom celém bylo beztak nejhorší.

„Budeš chtít seznámit?" zvedl mi mírným tahem za vlasy hlavu.

„Ne," vydechl jsem rychle, „bylo by to pro mě až moc trapné. Možná potom," skousl jsem si spodní ret a otočil jsem za prvním zvukem, který jsem uslyšel.

„Dobrá," otevřel Pán nejbližší dveře a poručil, abych šel dovnitř. Doufal jsem, že mi ta místnost alespoň trochu napoví, ale byla úplně prázdná. Udělal jsem pár nejistých kroků a zastavil se téměř ve středu.

„Na co čekáš?" broukl s úsměvem, „vysvleč se," propaloval mě hladovým pohledem a já s tichým zakňučením poslechl, skládajíc oblečení do rohu místnosti. Mezi tím, co já se svlékal, si Pán sundal kravatu, kterou mi následně uvázal kolem očí. Nejistě jsem se ošil a dlouze vydechl, abych se mohl soustředit jen na Pánovi nepatrné doteky.

„Takhle to pro tebe bude, řekl bych, lehčí," přejel mi bříšky prstů po nervozitou zpocených zádech, „chvilku tu počkej, hned jsem zpátky."

„Ale," chtěl jsem zaprotestovat.

„Neodporuj mi," zamručel, „ne teď."

„Co když někdo přijde?!" zeptal jsem se i přes jeho varování.

„Tak tě přirazí ke stěně a vyšuká z tebe duši," zavrněl mi do ucha a s těmi slovy opustil místnost. Po mém těle přejel odporný mráz a já se musel přemlouvat, abych vydržel stát na místě. Cvaknutí zámku mi sice rychle napovědělo, že se nikdo dovnitř dostat nemůže, ale i tak jsem si připadal v novém prostředí nesvůj. Hlavou se mi začínalo honit až moc šílených nápadů a myšlenek. Přemýšlel jsem nad tím, co má vůbec Connor v plánu a vhledem k tomu, jaký dokázal být sadista, jsem nevydržel dlouho klidný. Celé mě tělo se třáslo a já cítil, jak mi kolem páteře stéká chladný pot. Trvalo mu to tak dlouho. Všechny ty vteřiny, dokud se konečně neozval šramot v rámku, mi připadaly nekonečné.

„Jen dalších pár kroků rovně," prohodil můj Pán a já rychle pochopil, že nejspíš ani ten druhý kluk nevidí, což mě uklidnilo. Co nejrychleji jsem nahnal nový vzduch do plic a následně ho prudce vydechl, ve snaze se uklidnit, abych byl připravený poslouchat nové rozkazy.

„Moc dobře," ozval se znovu Pán a pak se na mě nalepilo něčí horké tělo. Škubl jsem sebou leknutím, ale zase jsem se rychle uklidnil. Zdálo se, že byl také nahý a určitě byl o dost vyšší, jelikož jsem se hlavou dotýkal jeho pokožky. Přemýšlel jsem nad tím, jak ten kluk mohl vypadat a najednou jsem celý ten nápad s kravatou kolem očí tolik nenáviděl. Chtěl jsem ho vidět. Už jen to, jestli byl taky tolik vystrašený a napnutý.

Z myšlenek mě vytrhl zvuk odmotávající se lepící pásky a pak se na mé tělo ten kluk natlačil ještě víc. Když se lepenka dotkla i mé kůže, pochopil jsem proč. Pán nás s ní sobě „připoutal" tak, že páska vedla těsně nad našimi boky a my k sobě stály čelem.

„Všechno v pořádku?" zeptal se Pán a já nevěděl, komu ta otázka patří a tak jsem jen přikývl. Litoval jsem toho ale hned, co se místností ozvalo automatické - Ano, pane - hlasem, který jsem slyšel poprvé.

„Troye?" dostal jsem silné plácnutí přes zadek.

„Ano, Pane. Omlouvám se," vyhrkl jsem rychle.

„Skvěle," poznamenal spokojeně, „chci, abyste jeden v druhém našli oporu. Snažte se uklidňovat navzájem. O nic jiného pro tentokrát nejde. Nechci, abyste se předháněli, kdo z vás zvládne víc. Jasné?"

„Jasné," odpověděl jsem rychle stejně tak, jako ten druhý kluk. Connor se mýlil. Byl lepší než já. Určitě ano.

„Nohy od sebe," dostal jsem další ránu přes zadek a soudě podle zvuku ten druhý kluk taky, „myslím, že potřebujete trochu zchladit," ozval se znovu místností Pánův hlas, načež jsem ucítil, jak se kolem mých boků omotávají cizí prsty. Bylo zvláštní, jak moc dobře jsem dokázal odlišit, jestli se mě dotýká Pán nebo ten kluk. Byli tolik jiní. Těžce jsem polknul a udělal to samé, pokládajíc si hlavu na jeho tělo. Začínal jsem být bolavě tvrdý a nedočkavý. Věřil jsem tomu, že ať už udělá Pán cokoliv, budu umírat slastí a po chvilce ho budu prosit, aby mě nechal se udělat.

Uslyšel jsem slabé zachrastění a pak cítil, jak se proti mně ten kluk napnul a hlasitě zavzdychal. Neměl jsem ponětí, co s ním Pán dělal, ale unikal mu jeden sten za druhým. Teď už byl tvrdý i on a jen díky jeho výšce se sobě naše chlouby vyhýbaly.

Pán se tiše přesunul za mě a já ucítil jeho chladné ruce, které mi roztahovaly půlky od sebe. Zalapal jsem po dechu a překvapeně vypískl, když se mého vstupu dotklo něco studeného. Skousl jsem kůži klučiny, který se na mě tiskl, abych zamezil dalším přehnaným zvukům a soustředil se na to, co Pán dělal.

Led.

Dostával do mě kostku ledu.

Sepjal jsem oči pevně k sobě a zuby znovu potrápil horkou pokožku, čímž jsem toho kluka donutil zasténat. Měl jsem pocit, že jsem snad nikdy nebyl nadrženější. Ten led a to, jak moc to celé uvnitř mě studilo, by mě normálně o dost uklidnilo, ale na druhou stranu horký dech a steny druhého člověka, mě naopak dělaly nepříčetným. Pán mě znovu silně praštil přes zadek ihned, co do mě dostal celou kostku a soudě podle toho, jak moc se všechny zvuky v místnosti znásobily, se zase věnoval tomu druhému. Bylo to božsky dokonalé. Myslel jsem si, že budu na tu druhou osobu žárlit, ale naopak jsem byl Pánovi vděčný, že dokázal jeho pozornost tak dobře rozdělit mezi nás dva. Mezitím, co se mi nevěnoval, ve mně stihla kostka ledu roztát a přijmout druhou už nebylo tolik těžké. To už se ale rozhodně nedalo říct o té nadcházející, jelikož čím víc jich do mě nacpal, tím více se tání zpomalovalo a já se začínal třást zimou. I nohy toho druhého výrazně vibrovali a z jeho úst už vycházeli spíš bolestné prosby, než slastné steny i přes to, že se jeho penis stále tyčil proti mému břichu.

Pak se dlouhou dobu nic nedělo. Myslel jsem si, že nám Pán jen dává čas na to, abychom se zase uvedli do klidu, ale po chvilce mi rozvázal kravatu a poručil, abych toho kluka políbil. Roztřeseně jsem vydechl a natáhl se na špičky, abych na něj vůbec dosáhl. Na rozdíl ode mě stále neviděl a tak jsem ho jen lehce políbil na bradu a on sklonil hlavu tak, abych mohl pokračovat. Pohrával jsem si s ním a užíval si, jak se snaží dobít mé rty, zatímco já vždy uhnul a pak se vrátil s tím, že jsem mu lehce okusoval spodní ret nebo ho jen kousal do citlivé kůže na tváři. Pán se spokojeně usmál a začal odlepovat pásku, která držela naše těla u sebe. Bál jsem se, že to bude bolet, ale kupodivu se vůbec nepřilepila k tělu. Za normálních okolností bych nad tím nějak více přemýšlel, ale teď jsem se až moc bavil zoufalostí toho kluka. Nikdy bych nevěřil, že mě něco takového bude tolik bavit. Navíc byl tak krásný. Hubený, ale přesto svalnatý se světle zrzavými vlasy.

„Lehnout, na záda," poručil Pán a čekal, dokud oba nesplníme jeho příkaz. Pak mě jen chytl za boky a posunul tak, že jsme se společně s tím klukem dotýkali zadky, zatímco já měl přehozené nohy přes ty jeho. S dlouhým výdechem jsem položil hlavu na podlahu a tiše zakňučel, když jsem v Pánových rukou uviděl oboustranné dildo. Bylo mi jasné, co má v plánu a můj penis cukl vzrušením.

Mírně jsem se odtáhl, aby do nás mohl tu věcičku dostat a následně se znovu místností ozývaly slastné steny. Bylo divné, že jsem ho přes ty své tak přesně slyšel. A tak zatraceně moc mě to vzrušovalo.

Nějakou dobu jsme zůstali bez hnutí a jen trhaně dýchali. Potřebovali jsme krátkou pauzu, abychom se zase vzpamatovali. Nebo alespoň já ano. Bylo to až příliš dokonalé na to, abych dokázal vydržet při smyslech. A aby toho na nás nebylo málo, přiklekl si k nám Connor s lubrikantem v ruce a pak začal jeho dokonalými dlaněmi uspokojovat každého z nás. Euforicky jsem se prohnul v zádech, což zapříčinilo, že jsem dildem přirazil více do toho kluka, což mi ihned oplatil. Přiráželi jsme proti sobě, zatímco Pán přejížděl po našich chloubách v zatraceně pomalém tempu. Nedokázal jsem se rozhodnout, zda to bylo to nejlepší nebo nejhorší, co jsem zatím zažil. Bylo moc těžké se soustředit a ten fakt, že jsem nebyl k ničemu připoutaný, mi to dělal ještě těžší. Tolik moc jsem se chtěl natáhnout a začít si dělat dobře. Dovést se k orgasmu.

„Bože, Pane," ozvalo se kousek ode mě nakřáplým hlasem, z kterého byl znát pláč, „udělám se," dodal rychle a pak se jen místností ozvalo trhané zasténání a nohy pode mnou se rozklepaly. Frustrovaně jsem zakňučel a snažil se vydržet dál, i když mě to celé drželo jen kousíček od mého vlastního vrcholu.

„Děkuji, Pane," dostal ze sebe rychle ihned, co dokázal popadnout dech. Connor se ale jen zasmál a pokračoval ve své práci.

„Nevzpomínám si, že bych ti dovolil se udělat," sykl Pán směrem k tomu klukovi a dále pokračoval v pomalém tempu. K mému překvapení se mu nedostalo žádných námitek. Zrzeček se prostě jen křečovitě držel a snažil se snést všechnu tu slast a bolest, kterou právě dostával. A právě ten fakt, jak moc v háji musel být, byl mou poslední kapkou k dokonalosti.

„Můžu, prosím, Pane?" zalapal jsem splašeně po dechu, „nech mě se udělat, prosím. Prosím, Pane," prosil jsem dál, aniž by se mi dostávalo odpovědi.

„Pro-sím," zakňučel jsem, kousajíc se do rtu silněji a silněji, dokud z něj netekla krev.

„Ne," prohodil po chvíli chladně, „počkáš na něj. Chci, abyste se udělali oba najednou," ušklíbl se zlomyslně a zrychlil tempo. Praštil jsem hlavou o podlahu a snažil se dýchat tak, jak jen to šlo, zběsile přirážejíc proti dildu, abych dostal i druhého človíčka co nejrychleji k orgasmu. K mému štěstí to nervalo dlouho a chrlil ze sebe jednu prosbu za druhou. A pak jsme se konečně dočkali svolení. Bylo to o tolik jiné, než normálně. Ne lepší nebo horší.  Jen jiné. Musel jsem se ihned stáhnout do klubíčka, abych popadl dech, ale ani tak jsem nedokázal zabránit slzám, které se draly do mých očí.

„Jsem v pohodě, jsem v pohodě," prohodil jsem s úsměvem, když si mě Pán přitáhl do klína stejně tak jako druhého kluka.

„Prima," odpověděl a pak konečně sundal kravatu z očí zrzečka, který mi do teď dělal společnost. I jeho oči se leskly slzami, ale stejně jako mě mu na rtech hrál spokojený úsměv.

„Tohle je jedna z nejhezčích věcí, které jsem kdy viděl," prohodil Pán a my k němu oba zvedli hlavu, „vedli jste si moc dobře. Tanner na tebe čeká dole, chceš za ním jít?" zeptal se a zrzeček přikývl, rychle vstávajíc na neposlušné nohy.

„Děkuji," otočil se k nám ještě, oblíkajíc se nemotorně do košile a upnutých džínu, „bylo to skvělé," usmál se a zmizel ve dveřích.

„Byl jsi neskutečný, Troye," prohodil můj Pán hned, co jsme se ocitli sami.

„Ne," uvelebil jsem se v jeho klíně, „celé tohle bylo neskutečné. Jsem rád, že jsem to udělal," protáhl jsem se rozlámaně.

„Pojďme dolů, co říkáš? Pojď se bavit," pomohl mi do sedu a počkal, dokud se neobléknu.

„Můžu s ním klukem mluvit?" zeptal jsem se zvědavě.

„Noah," broukl Pán a otevřel dveře.

„Nechápu," přikrčil jsem se lehce a proklouzl kolem něj pryč z místnosti.

„Jmenuje se tak," zasmál se, „a ano. Můžeš s ním mluvit. Myslím, že budete mít o čem."

Trrrrrm. Přiznávám se bez mučení, tohle jsem si zatraceně užila. Snad nejsem jediná a bude se líbit.

^_^

N.