Byl jsem v koncích. Tohle byla ta nejhorší věc, kterou mi mohl poručit. Udělal to schválně. Chtěl, abych se zamyslel sám nad sebou a našel polohu, ve které se budu cítit alespoň trochu přitažlivý. Jenže já si připadal hrozně, ať už jsem se snažil jakkoli.

Nakonec jsem si jen klekl k posteli, natáhl se pro polštář, který jsem obejmul a položil na něj hlavu, abych si udělal trochu pohodlí. Nedosedal jsem na paty, naopak jsem byl co nejvíc natažený, aby měl hned při příchodu na co koukat.

Splašeně jsem dýchal a snažil se sám sebe přemluvit, že se nic neděje.

Proboha Troye!

Vždyť to byla tak jednoduchá věc.

Donutil jsem se ještě o trochu víc roztáhnout nohy a prohnul jsem se v zádech. Tohle mu muselo stačit.

Slyšel jsem jejich hlasy, jak se vesele baví. Najednou jsem byl tolik unavený. Přece jen to byl náročný den.

Uteklo sotva pár minut a já měl co dělat, abych vůbec dokázal udržet otevřené oči. Natáhl jsem se víc na postel a zároveň trochu povolil nohy, abych se cítil o něco lépe. Stejně to nevypadalo, že by chtěl můj Pán v dohledné době přijít.

„Troye!" Probral mě hrubý hlas, který následovala štiplavá rána přes zadek. Bolestivě jsem zakňučel a rozlepil oči.

Doháje.

Vážně jsem usnul.

„Nevzpomínám si, že bych ti řekl, že můžeš jít spát," vytáhl mě za vlasy tak, abych klečel zpět na kolenou a já si až v tu chvíli uvědomil, že jsem spal na zemi.

„Trvalo ti to," zavrčel jsem rozespale, „byl jsem prostě moc unavený," padl jsem znovu na zem a schoulil se do klubíčka. V tu chvíli jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že bych se takhle chovat neměl. Vlastně jsem nepřemýšlel vůbec nad ničím. Chtěl jsem jen a jen spát.

On se mnou měl ale očividně jiné plány. Zvedl mé tělo a hrubě s ním hodil na postel. Vyděšeně jsem se stáhl do kouta a přitáhl si kolena pod bradu. Můj Pán mě ale vzápětí chytl za kotník, hrubě přitáhl mé bezvládné tělo zpět na střed postele a pak mě bez známky nějaké námahy přetočil na břicho, přišpendlujíc mě k matraci.

„Omlouvám se. Jen chci spát," zakňučel jsem, zaskočený jeho náhlou hrubostí.

„Spát půjdeš, až ti to dovolím," zachraptěl nepříčetně, „uvědom si, že tvé tělo bude celé patřit mně. To já budu rozhodovat o tom, kdy budeš uspokojovat svoje potřeby," zasyčel a já slyšel cinkání zápinek pásku.

„Na to je moc brzo!" Vyhrkl jsem vystrašený, že si mě chystá vzít a rychle se chtěl postavit na loky, ale on mě zase srazil zpět.

„Ticho," poručil a já raději natáhl odevzdaně ruce nad hlavu, hledajíc nějaký předmět, kterého bych se mohl chytit, „nehodlám tě ojet, naivko," sykl, párkrát přejel hebkými prsty po mém pozadí a pak mě silně udeřil koženým páskem. Vykřikl jsem a zaryl nehty do povlečení. Jenže v momentě, kdy byla ta nejhorší bolest za mnou, jsem se nemohl dočkat další rány.

Naštěstí přišla rychle. Spokojeně jsem zamručel a mírně nadzvedl zadek, propínajíc se slastně v zádech.

„Ach, bože!" vydechl jsem s další ranou, „silněji prosím," zaúpěl jsem, překvapený sám ze sebe. Opravdu jsem tohle řekl?!

„Děkuju, Pane," vyškrábal jsem se s další ranou konečně na všechny čtyři a on mě tentokrát nechal. Udeřil mě znovu a já měl co dělat, aby se mi nepodlomily ruce. Ta štiplavá bolest. Byla neuvěřitelná. Potřeboval jsem víc a víc, i když jsem měl po každé nové ráně pocit, že už další nezvládnu. Byl to neuvěřitelný hec a já ze sebe měl najednou neskutečnou radost. Vždycky mě představa výprasku vzrušovala, ale nikdy jsem si nemyslel, že bych to vážně mohl ustát.

Další rána páskem už byla přespříliš silná a můj zadek začínal být až moc citlivý. Zaúpěl jsem bolestí a dosedl na paty, zhluboka dýchajíc. Doufal jsem, že mi dá chvilku na to se uklidnit. Potřeboval jsem čas, abych si to všechno urovnal v hlavě.

Jenže on mě jen chytl pod břichem a položil mě tak, abych ležel přes jeho nohy, které byly složené v tureckém sedu.

„Drž," poručil a já musel pevně sevřít oči, abych neucukl dřív, než mě znovu udeřil. Trefil se do stejného místa, jako předtím. Chtěl jsem zůstat nehybný, ale nedokázal jsem to. Bolestně jsem se zavrtěl a on jen volnou rukou opatrně přejel prsty po citlivé kůži.

Nebyl jsem z toho pocitu schopný mluvit. Chtěl jsem ho prosit, aby přestal, ale nevycházelo ze mě nic jiného, než hlasité sténání.

„Správně," zavrněl, „hezky drž jako správná čubka," udeřil mě přes nohy těsně pod zadkem. Zavyl jsem bolestí, ale neodvážil jsem se pohnout ani o píď.

„Chceš být moje hodná čubka, nepletu se?" pohrál si s tím slovíčkem na jazyku a dlaň mi položil na záda, aby zamezil mému pohybu. Pak mě udeřil rovnou třikrát.

„Ano, chci. Chci být tvoje hodná čubka," odříkával jsem nepříčetně, zatímco on jen stupňoval intenzitu ran, „nepřestávej, prosím!" svíjel jsem se v bolestných křečích. Nikdy bych nevěřil, že mě donutí něco takového říct. A nejhorší bylo, že mě k tomu najednou ani nutit nemusel.

„Klid," zavrněl a přejel prsty po mé rozbolavělé kůži. Přerývavě jsem dýchal, zatímco mi můj Pán něco říkal, ale já nebyl schopný rozeznat co. Neschopně jsem brečel, aniž bych si uvědomoval, kdy k tomu došlo. Odpadl jsem snad? Poslední, co jsem si pomatoval byla neuvěřitelná dokonalost.

Mé svaly se nechtěly přestat svírat v pravidelných křečích. Co to do háje bylo? Přál jsem si, aby to ustalo. Byl jsem až moc vyčerpaný. Až moc bolavý. Až moc mimo.

„Udělal jsi mi tu pěkný svinčík," usmál se po chvilce a opatrně přesunul mé tělo na druhou stranu postele.

„Cože?" otevřel jsem nechápavě oči. V momentě, kdy jsem viděl prostěradlo ulepené od spermatu, mi došlo, co tím myslel. „Omlouvám se," chtěl jsem se posadit, ale mé tělo mě neposlouchalo. Byl jsem až příliš slabý. „Ani jsem nevěděl. Vážně" koktal jsem nepříčetně.

„Já vím," přikývl, „byl jsi hezkou dobu mimo," přejel mi ukazováčkem podél páteře a já jen spokojeně zavrněl.

„Mohl bych už jít spát, prosím?" zívl jsem unaveně.

„Teď už ano," přikývl, „dobrou noc," ušklíbl se a přetáhl přes mé bezvládné tělo peřinu.

„Dobrou noc, Pane," usmál jsem se spokojeně a během několika minut upadl do říše snů.

--

Ráno bylo ještě šílenější, než to předchozí. Nejenom, že jsem měl pocit, že se klícka přes noc smrskla, ale krom toho mě bolel i zbytek mého těla, především zadek a svaly na nohou. Cítil jsem každičký šrám na těle. Nebylo to tak bolestivé, jak jsem si při probuzení myslel. Naopak jsem díky tomu tvrdl víc a víc.

„Vydáváš vskutku božské zvuky, když spíš," vypadlo z mého Pána hned, co jsem otevřel oči.

„Dobré ráno," pousmál jsem se.

„Jak ti je?" zvedl se z postele a naznačil mi, abych taky vstal. Tolik se mi nechtělo. Chtěl jsem ještě odpočívat.

„Všechno mě bolí," přiznal jsem a potupně zalomil pohled do země.

„To je dobře," přikývl spokojeně a pak se natáhl na komodu, na které ležel malinký klíček. Těžce jsem polkl a on si přede mě dřepl, odemykajíc mou klícku. Svíral jsem prsty na nohou i rukou a kousal se do jazyka, jelikož jsem se neskutečně moc bál, že se udělám v momentě, když mě osvobodí. Kupodivu jsem to ustát celkem s přehledem.

„Koupelna," poručil hned, co tu malou věcičku sundal a já bez přemýšlení poslechl.

Šel se mnou a začal mi napouštět vanu, zatímco jsem si čistil zuby. Stále jsem byl z jeho přítomnosti nervózní, jen už trochu jinak.

„Pomatuješ si něco ze včerejška?" zeptal se, když jsem se pomalinku soukal do teplé vody plné pěny.

„Myslím, že všechno," dosedl jsem s bolestným zaskučením na dno, „jen pořád nechápu to vyvrcholení. Vážně jsem nechtěl," užíval jsem si ten pocit, jak mé svaly pomalu povolovaly. Sice to všechno pořád dost pálilo, hlavně to, jak se teplá voda dostávala na šrámy od pásku, ale já to tak nějak ignoroval. Byl jsem pořád moc unavený na to, abych tomu věnoval pozornost.

„Nemusíš to chápat," pomohl mi se namydlit, „důležité je, jestli sis to užil?" svraštil v otázce obočí.

„Bude moc ujeté, když řeknu, že ano?" cítil jsem, jak rudnu.

„Stejně bych ti opak nevěřil," opláchl mě vlažnou vodou, „pojď ven. A buď opatrný," došel pro osušku a pak čekal, až se zvednu na nohy. Bylo to složitější, než jsem čekal.

„Takže mě za to nepotrestáš?" šeptl jsem, když mě zamotával do obřího ručníku.

„Ne," zasmál se, „nemůžu tě trestat za něco, co jsi udělal, když jsi nebyl přítomný. Nebo snad ano?" zvedl mi lehce palcem bradu.

„Třeba jsem tomu mohl nějak zabránit," koukal jsem všemi směry, jen abych se vyhnul jeho očím.

„Neštvi mě" chytl mě za vlasy, naklánějíc mi hlavu na stranu, „pořád přemýšlím, zda ti dopřát uvolnění nebo ne," zadíval se mi přímo do očí. Jen jsem hlasitě polkl. Mé tělo si jistě žádalo další orgasmus, ale já se nebyl vůbec jistý, jestli další dávku slasti dokážu ustát. „Udělej si pohodlí na posteli. Za chvilku přijdu," obkroužil mi palcem ret a pak mě pohledem pobídl, abych odešel.

Položil jsem se do měkké postele, spokojeně omotávajíc své tělo kolem polštáře. Bylo mi jasné, že tohle si pod pojmem pohodlí nepředstavoval, ale byla to jediná pozice, ve které mě mé svaly přestaly alespoň trochu pálit.

„Vydržíš stát na čtyřech?" zeptal se mile, když vešel do pokoje. Periferně jsem viděl, že v ruce nedržel nic jiného, než lahvičku s lubrikantem, což mě dost uklidnilo.

„Myslím, že ano," snažil jsem se přijít na to, co se mnou má vlastně v plánu.

„Tak na co čekáš?" Posadil se za mě a zmáčkl obě mé půlky. Raději jsem se rychle dostal do polohy, v které mě chtěl mít. Nepotřeboval jsem další problémy.

„Příště buď rychlejší," napomenul mě a dřív, než jsem stačil něco říct, držel můj penis v ruce a tahal ho dozadu, mučivě pomalu po něm přejíždějíc nahoru a dolů. Byl jsem zamčený sotva den, ale i tak mi ten pocit přišel nový. Už jen ten zvuk, který vytvářel přebytek lubrikantu, mi připadal hecující.

Když dostal mou chloubu dozadu natolik, jak si představoval, začal po její špičce jen přejíždět dlaní. Byl jsem neuvěřitelně citlivý a vůbec jsem nebyl schopný usoudit, jestli mi více způsobuje bolest nebo slast.

„Ach, bože," vydechl jsem, když si druhou rukou začal hrát s mými varlaty. Jen po nich lehce přijížděl palcem a vytvářel krouživé pohyby, ale i to bylo příliš moc. „Jsem blízko," zaskučel jsem a cítil se hloupě, jelikož jsem nevydržel ani pár minut.

Nic neříkal, jen stále udržoval to mučivě dokonalé tempo.

„Prosím, Pane," nadechl jsem se rychle, „udělám se," snažil jsem se mu uniknout, ale on mě držel moc pevně na to, abych se mi to mohlo povést. „Prosím, prosím," zalapal jsem po dechu, vystrašený z toho, že další vteřinu už nevydržím.

„Jen do toho. Ukaž mi, jak se to mojí malé čubce líbí," zavrněl a konečně zrychlil tempo. Přišlo mi, že jsem se udělal dřív, než ta slova dořekl, ale on ani tak nepřestával.

„Zatraceně," svěsil jsem hlavu mezi ramena, „dost. Jsem moc citlivý," kňučel jsem, ale neodvážil jsem se ani o pokus uniknout z jeho dosahu.

„Je na tebe krásný pohled, když jsi v koncích," přestal mě konečně trápit a zatlačil na má záda, čímž mi dal najevo, abych si lehl. S tímhle rozkazem jsem neměl nejmenší problém a v tu chvíli mi bylo úplně jedno, že ležím ve svém vlastním spermatu. Stejně jsem se musel jít znovu vykoupat. A on znovu převlékat postel. Přemýšlel jsem nad tím, kolik prostěradel vlastně měl.

„Odvezu tě domů, co říkáš," prohrábl mi nadšeně vlasy.

„Mohl bych ještě chvíli ležet?" natahoval jsem pomalu rozbolavělé ruce.

„To víš, že můžeš. Nespěchej," hrál si s mými kudrlinkami, „až budeš připravený, tak přijď do obýváku. Mám pro tebe domácí úkol," zasmál se mile a odešel pryč.

Vážně jsem nikam nepospíchal. Potřeboval jsem dostat své tělo zpět pod kontrolu a každým momentem mi to přišlo víc a víc nemožné. Nakonec jsem se sice nějak dostal do koupelny, ale to, co jsem předváděl, určitě nemohlo připomínat chůzi.

Byl jsem nervózní z toho jeho domácího úkolu a tak jsem se to snažil všechno co nejvíc urychlit. Myslel jsem si, že mě jen zase zamkne a to bude všechno. Popravdě jsem si nedokázal představit, že bych mohl dokázat něco víc.

Ve spěchu jsem naházel svých pár věcí do batohu a pak jsem došel do obývacího pokoje, kde jsem si poslušně klekl před svého Pána.

„Ne, ne," zakroutil hlavou," postav se," pomohl mi na nohy a pak mi s naprostou přesností začal nandávat pás cudnosti. Klíček si nakonec nasadil na řetízek, který si dal na krk. Chvilku mě jen pozoroval a já už ani nevěnoval pozornost tomu, co dělal, když přes otvor na klíček nalepil červenou lepenku.

„Pro případ, že by nešlo jinak. Ale zavoláš mi, než ho použiješ, rozumíš?" podával mi s přísným pohledem druhý klíček, „poznám to, pokud se odemkneš," ujistil mě rychle.

„Ano, Pane," přikývl jsem, „děkuju, Pane,"

„Hodný kluk," poznamenal spokojeně, „ a teď k tvému domácímu úkolu," vzal do ruky malou, plyšovou žirafu, která ležela na gauči, a podal mi ji do ruky.

„Nevím, co s tím mám dělat," zkoumal jsem zmateně roztomilého plyšáka.

„Teď to nech být. Jsem si jistý, že doma na to přijdeš. Teď je čas jet," zvedl se z gauče, „oblékni se," ukázal hlavou na malý stolek, na kterém stále leželo oblečení ve stejném stavu, v jakém jsem ho tam zanechal. Jen jsem z batohu vytáhl čisté spodní prádlo a pak se nasoukal zpět do oblečení.

---

Trrm. Okay.

Teď tu vážně trochu panikařím, jestli jsem to nepřehnala. A nejhorší na tom je, že jsem si tuhle kapitolu fakt neskutečně užívala. Zasloužila bych si skoro medaili, že jsem vydržela tolik kapitol bez použití výprasku ^^

Já nevím.

Co vy na to? Může být?

^_^

N.

PS. kdo z vás uhodne žirafu, má zlatýho bludišťáka =)