Stál jsem uprostřed obývacího pokoje a nevěděl, co dělat. Pánův rozkaz byl jasný. Jen jsem ho nechtěl plnit. Celé to bylo špatně. Tohle ho nemělo napadnout. A já měl reagovat jinak. Prostě mu to říct rovnou. Nebo si něco vymyslet. Zalhat.

Ne.

Pitomost.

Lhát Pánovi by bylo pitomé.

„Vyjádřil jsem se snad nejasně?" probral mě chraplavý hlas. Rychle jsem se napřímil a zase hned povolil všechny svaly, dávajíc mu tím najevo svou pozici.

„Já," nadechl jsem se, ale nic víc ze mě nevyšlo.

„Ne. Řekl jsem ti, co máš udělat. Nebylo na tom nic nepochopitelného. Tak proč tu sakra stojíš, aniž bys mi diktoval tu zatracenou adresu?" zachraptěl hrubě a já vystrašeně ucouvl.

„Connore," vjel jsem si rukou do vlasů a trochu se uklidnil, když se můj Pán trochu uvolnil a jen mě pobídl pohledem, abych pokračoval, „nezlob se. A. Ale. Nemůžeme tam jet," zaskučel jsem nejistě, znovu couvajíc a ve chvilce narážejíc na stěnu. Jen jsem víc obejmul své tělo a snažil se zůstat v klidu. Připadalo mi, že se chovám nevděčně. Chtěl mě tam vzít za odměnu. Chtěl mi udělat radost. A já se choval jako pako.

„Proč ne? O tu dálku vážně nejde. Nebudu řídit, neboj. Budu se ti věnovat celou cestu a,"

„Ne," přerušil jsem ho rázně, „o to nejde," zatřepal jsem vystrašeně hlavou a nejistě si skousával spodní ret. Potřeboval jsem se probrat. Mluvit tak, jak jsem měl. A hlavně. Chovat se tak. Za tohle jsem si zasloužil ohnout přes koleno.

„A o co jde?" položil velké dlaně vedle mé hlavy a čekal na odpověď.

„Budeš se zlobit," zíral jsem na malý flíček na podlaze.

„Mluv," zvýšil tón hlasu, pod kterým se mi strachy podlomila kolena.

„Nechci, abys tam jel," zavřel jsem oči, „je to místo, kam budu utíkat, až se tohle pokazí. Až nebudu nikoho mít. Potřebuju to tam nevinné. Dětské. Bez tebe. Nemyslím to zle. Jen. Jen," popotáhl jsem, ve snaze zamezit dalším slzám.

„Troye," zvedl mi s povzdechem bradu, „uklidni se. Chápu to. Nezlobím se, dobře?" usmál se lehce.

„Dobře," přikývl jsem a pokusil se trochu uvolnit. Pořád jsem si chtěl nafackovat za to, jak jsem se právě zachoval. Většina Déček by mi nic takového nikdy nenabídla. A já ho s tím poslal do háje.

„Znám ve městě pár míst, kde se můžeme dobře najíst. Dnes se nechci zabývat vařením. Pojď," pobídl mě a došel do chodby. Počkal jsem, až se obuje a až pak ho následoval. Z nějakého důvodu mi přišlo dobré si od něj teď držet odstup. Kdybych na sobě neměl světlé džíny, přemýšlel bych nad tím, jestli ho nemám následovat po čtyřech. Chtěl jsem mu prostě nějak dát najevo, že jsem spokojený. Že mi udělal radost. A že si toho vážím.

„Zatraceně,"vypadlo ze mě téměř automaticky, když jsem zahlédl to auto, které na nás čekalo. Věděl jsem, že měl Pán hodně peněz a že to jen často nedával najevo, ale to auto bylo vážně až moc obrovské a krásné.

„Jen jsem nám chtěl udělat hezký výlet. Nastup si," poručil a otevřel zadní dveře. S širokým úsměvem na rtech jsem nastoupil do auta, uvelebujíc se na kožených sedačkách. Čekal jsem, až zaklapne dveře a sedne si dopředu, ale tak se nestalo. Sedl si vedle mě, nadiktoval řidiči, kterého jsem si do té doby vůbec nevšiml nějakou adresu a pak nás od něj zmáčknutím jednoho knoflíku oddělil. Těžce jsem vydechl, uvědomujíc si ten fakt, že s hraním rozhodně není u konce.

„Buď hodný a svlékni se," zachraptěl, opírajíc se uvolněně do sedačky. S mírným úsměvem jsem přikývl a začal plnit Pánův rozkaz. Nejdříve jsem si sundal triko, pak boty a až pak jsem zpomalil, v nejistotě sundávajíc kalhoty. I přes to, že mě nahého viděl několikrát, to pořád bylo stejně tak trochu trapné a vzrušující. Jako bych se bál, že už se mu nebudu líbit.

Rychle jsem všechno oblečení poskládal do komínku, překvapený tím, jak hladce auto jelo. Žádné drncaní. Bylo to tak pohodlné. A pak zbývaly jen trenýrky. Kousl jsem se silně do spodního rtu a nemotorně si je sundal, přesouvajíc se na zem, před svého Pána. Teď už jsem rozuměl tomu, proč vybral tak prostorné auto.

„Ne, ne," zasmál se, „sedni si mi obkročmo na nohy," broukl vesele, naklánějíc se pro jednu z tašek na zemi. Měl jsem za to, že to jen bylo zabalené oblečení, takže jsem jim doposud vůbec nevěnoval pozornost.

Hloupá, začátečnická chyba.

Rychle jsem se přesunul na Pánův klín, sedajíc si na něj přesně tak, jak chtěl. Najednou jsem se tolik styděl. Koukal jsem přímo do jeho očí, zatímco mé nohy byly poměrně roztažené. A ta nejhorší část byl můj polo naběhlý penis dotýkající se jeho nohou. Bylo to tak vzrušující. A on mě nepřestával zabíjet pohledem.

„Sepni hezky ruce za zády. Nechci je za celou cestu vidět rozpojené, pokud neřeknu jinak," prohodil, stále mě zkoumajíc pohledem.

„Ano, Pane," vydechl jsem, nepříčetný z toho, jak se choval. Byl jsem plný dokonalého očekávání. Pořád jsem si byl nejistý tím novým místem. Byli jsme v autě. Možná nás mohl kdokoliv vidět. A možná také vůbec nebylo dovnitř auta vidět vůbec. Jedno z toho. A ta nejistota byla neskutečně hecující.

„Moc dobře," přejížděl prsty po mých bocích, zastavujíc se u pánve a pak vesele pokračoval níž, na můj zadek, kterému daroval několik silných plácnutí. Narovnal jsem se v zádech, zarývajíc si nehty do kůže na rukou, abych je udržel za zády. Byl jsem tolik tvrdý. Kdyby to alespoň nebolelo. A aby toho nebylo málo, jeho prsty brzo našly můj vstup. Nadrženě jsem zakňoural, když mě nějakou dobu jen dráždil něžnými doteky. Přál jsem si víc. Aby mě prostě jen roztáhl a pak ošukal. V té pozici by to bylo jistě víc, než jen boží.

Pán se ale jen lehce zasmál a z tašky vytáhl větší plug, který mi přiložil ke rtům. Chvilku jsem se panicky vydýchával a pak ho celý vložil do úst. Bylo mi jasné, že nejspíš nehodlal používat lubrikant a celé to dělal jen pro moje dobro. Sál jsem plug silněji, stále se dívajíc do Pánových očí. Připadalo mi šílenější a šílenější to celé vydržet. Potřeboval jsem víc. Víc všeho a tak jsem se jen nejistě zavrtěl, uhýbajíc pohledem.

„Copak bys chtěl, hm?" vytáhl konečně plug z mých úst a až příliš rychle ho přemístil na citlivou kůžičku na mém vstupu. Zalapal jsem po dechu, nepřítomně dosedajíc na plug a dál sténajíc tou dokonalou bolestí. Bylo krásné cítit se zase plný.

„Stále zvládneš víc?" upozornil na sebe otázkou, načež do mě zasunul plug úplně a já stáhl v bolestné křeči, pomalu znovu povolujíc všechny svaly. Bez lubrikantu to bylo o tolik těžší. Vždycky jsem si myslel, že o to nejde. Že šlo jen o roztáhnutí. Ale očividně i tak to bez gelu bolelo.

„Ano, Pane," přikývl jsem, „zvládnu," narovnal jsem se znovu v zádech a lépe si chytil ruce za zády, abych ho nezklamal.

„Dobrá," usmál se, „myslím, že jsme až příliš zanedbávali tvé bradavky. Dám ti na výběr, ano? Buď pevné svorky, ale jen do té doby, dokud nezastavíme nebo kolíčky a ponecháš si je do té doby, dokud se nevrátíme do auta,"

„A.Ale," zakoktal jsem, „to bude vidět," polkl jsem těžce přes obojek. Byl zase tak krásně těsný. Miloval jsem ten pocit.

„Takže uvažuješ o té druhé možnosti? Když to udělám tak, aby o tom nikdo v restauraci nevěděl?" ušklíbl se spokojeně.

„Ano, Pane," špitl jsem ukňouraně, „asi ano. Svorky mě tak trochu děsí. Omlouvám se."

„Nic se neděje, naopak jsem s tvým výběrem spokojený," povzbudil mě milým pohledem, vytahujíc z tašky dva menší kolíčky. „Teď v klidu dýchej. Není to tak hrozné, slibuju," sevřel jednu mou bradavku mezi prsty, následně na ni nandávajíc kolíček, stejně tak, jako na druhou. Bylo to sice rychlé, ale i přes to bolestivé. Snažil jsem se dýchat. Uklidnit se.

Ale já byl jen nadrženější a nadrženější. Pokud mě měl nechat takhle, tak si lidi určitě nebudou všímat vrchní částí mého těla, protože ta spodní na sebe upozorňovala až moc.

„Odezní to, jen vydrž," zvedl mi prsty hlavu, kontrolujíc mě rychlým pohledem, „lepší?" zeptal se po chvíli a já přikývl. Měl pravdu, odeznělo to. Sice jsem o přítomnosti kolíčků stále věděl, ale bylo to o dost lepší.

„Skvěle," usmál se spokojeně, vytahujíc z tašky volné tričko, které mi přetáhl přes hlavu, „oblékni si ho. Pak vrať ruce zpátky," poručil hrubě, bloudící pohledem po celém mém těle. Uvolnil jsem ruce a tiše sykl bolestí. Svaly na pažích byly až moc zvyklé na to být v jiné pozici a já je natáhl až moc rychle.

„Jednou se poučíš," prohrábl mi vesele vlasy, čekajíc, až znova sepnu ruce za zády, „na stupnici od jedné do deseti, jak moc by sis přál se teď udělat, hm?" broukl, přejíždějíc rukou po mém bolestivě tvrdém penisu. Frustrovaně jsem zakňoural a zaklonil hlavu.

„Odpověz!" praštil mě přes obě stehna.

„Osm, Pane. Osm," zopakoval jsem rychle, trhaně vydechujíc nosem. Bylo těžké se soustředit.

„Možná cestou domů, když se budeš chovat tak, jak máš," ušklíbl se zlomyslně, „zbavím tě toho plugu, jsme skoro na místě. Uděláš se a slibuju, že toho budeš litovat. Rozumíš?" díval se hluboko do mých očí a na rtech mu stále hrál ten stejný, panovačný úsměv.

„Nemohl bych," polknul jsem nadrženě, „si ho. Totiž. Zkusit to i s ním?" zamrkal jsem, lapajíc po dechu ve snaze dostat reakce mého těla pod kontrolu. Moc jsem nerozuměl tomu, co ze mě právě vypadlo. Možná pro mě bylo jen jednoduší nechat plug v sobě než se ovládat při jeho vytahování.

„Oh, Troye," zatahal za konec plugu, následně ho vracejíc zpátky, „jsi tak dokonalá čubka," zachraptěl.

„Vaše čubka, Pane," vydechl jsem spokojeně.

„Moc dobře," přikývl, „Teď se oblékni. A být tebou, hýbu se pomalu. Nemyslím si, že víš, do čeho jdeš," přivřel mírně oči, pozorujíc, jak nemotorně opouštím jeho klín.

„Sakra," kníkl jsem v momentě, kdy jsem se natahoval pro kalhoty. Konec plugu se otíral přesně o mou prostatu. Možná bylo vážně lepší zkusit vydržet jeho vyndávání.

„Vybral sis to sám. Teď už z toho nevycouváš," poplácal mě po tváři, otevírajíc dveře auta, „pojďme si užít trochu zábavy. Můžeme?"

Trrrrm. Co nejkrásnější neděli všem ^^ Ale hádám, že vzhledem k prázdninám asi budu jediná, kdo jí nějak řeší =D Takže prostě super večer 

^_^

N.