„Jsem v koupelně. Jsem v koupelně. Jsem v koupelně!" opakoval jsem hystericky a málem se natáhl, když sem vybíral poslední zatáčku z ložnice do koupelny. Moje srdce splašeně tlouklo a já nedokázal popadnout dech.

Můj Pán ale stále počítal. Byl u čísla osm. Slyšel jsem pomalé kroky. Musel už být v ložnici, jelikož pod jeho vahou praskala plovoucí podlaha.

„Jsem v koupelně!" vyjekl jsem znova a rychle se nasoukal pod sprchu, prudce se vydýchávajíc. Můj Pán se objevil ve dveřích s číslem deset a nespokojeně se zamračil. Já ale věděl, že někde za tou přísnou grimasou je schovaný úsměv. Taky si chtěl hrát. Dokázal jsem to poznat. Nebo jsem si to přinejmenším myslel.

„Pověz mi, Troye," opřel se znuděně o futra a založil si ruce na prsa. Kurňa. Tolik krásný. „Vy se u vás doma sprchujete v oblečení?" povzdechl si a jeho čelo se lehce nakrčilo. Páni. Možná se vážně zlobil.

„Ne, Pane," vyhrkl jsem a neohrabaně se začal svlékat. Několikrát jsem zavrávoral, ale nakonec jsem zůstal stát nahý, s oblečením poskládaným u nohou.  Pán se jen povýšeně uchechtl a došel až ke mně. Chvíli si mě jen prohlížel a já měl už zase pocit, že na mě nezbyl žádný kyslík. Silně mě poplácal po tváři a následně chytl za zápěstí. Nevzdoroval jsem mu. Už tak jsem byl jistě v průšvihu a tak jsem za ním jen nejistě cupital.

„Klekneš si tady do rohu a nebudu o tobě ani trochu vědět, jasné?" prohodil hrubě a zatlačil na má ramena. Úzkostně jsem zakňučel a raději poslechl. Chtěl jsem si jen hrát, ne ho rozčílit. Padl jsem na kolena a zanadával bolestí. Až moc jsem si na tohle odvykl. Spojil jsem ruce za zády a poslušně zíral na podlahu. Doufal jsem, že mě takhle nenechá dlouho. Byl jsem napjatý a nervózní. Pořád jsem přemýšlel nad tím, jestli stále platí jeho slova.

Vykoupu si tě sám.

Nevěděl jsem, jak to mám pochopit. Neviděl jsem na tom nic zlého, což byla nejspíš ta největší lest. Snažil jsem se donutit mou hlavu přemýšlet. Jenže já vnímal jen Pánovu blízkost. Jeho vůni. To, jak procházel kolem mě. A já nemohl zvednout hlavu a otočit se za ním, i když jsem tolik chtěl. Klečet v koutě bylo tolik zlé. Normálně bych to miloval, ale teď mi to vážně připadalo jako ten nejhorší trest. Mnohem raději bych byl někde svázaný a vychutnával si rány bičem. Možná jsem prostě jen potřeboval fyzický kontakt. To by jistě dávalo smysl. A taky mě mrzelo, jak rychle se to všechno otočilo. Ne, že bych byl nerad v submisivní roli. Miloval jsem naše hry. Ale vážně se mi líbilo, že mě jen nechal celé dopoledne na gauči a pak mu nevadilo, když jsem byl přidrzlý. Možná jsem to jen přehnal. Nejspíš postačí, když se příště budu držet víc při zemi.

„Postav se," prohodil Pán do ticha a já nadskočil leknutím. „Hned!" dodal rychle. Zakňučel jsem a vyhrabal se na nohy. Šlo to těžce, jelikož jsem měl díky dlouhému klečení mravenčení v noze. Bylo to tolik nepříjemné, ale já si neodvážil mu odporovat. To boží napětí bylo už zase mezi námi. Miloval jsem ho, ale tentokrát jsem o sobě vážně pochyboval. 

„Chvilku, prosím," zaskučel jsem a snažil se vyhnat mravenčení z nohou. Cítil jsem jeho vůni, tak proklatě silně. Stál přímo za mnou. Miloval jsem to. Cítil jsem, jak začínám být proklatě moc nadržený. Probouzel ten hezký pocit uvnitř mého břicha. Znovu, i po takové době, co jsem byl v jeho přítomnosti každý den.

Pořád jsem přemýšlel nad jeho slovy. Snažil jsem se na to přijít, tolik usilovně. A pak mi do hlavy vletěla myšlenka, za kterou jsem se nenáviděl.

Mohl by ti udělat klystýr, čubko.

Silně jsem sevřel oči a prudce vydechl.

Ne. Ne. Ne.

Ale. Dávalo by to smysl.

Vyděsilo mě to. Příliš moc. Nic takového jsem nechtěl. Mohl jsem to sice zastavit, použít barvy a upozornit Pána, že je to daleko za mou hranicí. Ale já tolik nenáviděl něco zastavovat. Připadal jsem si vždycky tolik hloupě.

„Děkuji, můžeme," vydechl jsem, jelikož jsem nechtěl dát své hlavě prostor k přemýšlení. Jistě by se to akorát stupňovalo do šílenějších věcí, což jsem nechtěl. Pán určitě neměl v plánu nic tolik šíleného. Byl hodný a všímavý. Nikdy o ničem takovém nemluvil, takže snad nehrozilo, že bych chtěl něco takového udělat.

Nebo by tě taky mohl pomočit, Troye. Slyšel jsi přeci, že se tomu říká zlatá sprcha. To by dávalo smysl, nemyslíš?

„Počkej na mě v koupelně," plácl mě přes zadek. „Klekni si pod sprchu," poručil a odešel do chodby.

Oh, ne. On to vážně udělá.

Hlasitě jsem zakňučel a snažil se přemluvit mé ztuhlé nohy, aby se daly do pohybu. Byl jsem nechutně vyděšený. Nebyla nejmenší šance, že bych něco takového zvládl. Už jen z té myšlenky se mi zvedal kufr. Zaklepal jsem hlavou a roztřeseně se vydal zpět do koupelny. Nevzpomínal jsem si, kdy naposledy jsem měl vážně takový strach, že Pána zklamu. Někde hluboko uvnitř jsem sice věděl, že mu nevadí, když scény zastavuju, ale i tak mě ta představa dost rozhodila. Vešel jsem do koupelny a klekl si pod sprchu tak, jak Connor chtěl. Třásl jsem se strachy, pohled raději zalomený do země. Kurva. Byl jsem tolik moc v háji. Netušil jsem, co vlastně chci.

Uslyšel jsem kroky kousek od sebe a chtěl jsem zvednout hlavu. Byl jsem zvědavý. Byl nahý? Oblečený? Přinesl si s sebou něco? Tolik možností.

„Ruce nad hlavu," zavelel přísně. Udělal jsem to bez přemýšlení. Strach mi nedovoloval zapochybovat ani na nejmenší chviličku. Zahlédl jsem Pánovy bosé nohy. Možná byl vážně nahý.

Moje srdce se nejspíš naprosto zbláznilo a rozhodlo se zabydlet se někde v mém krku, když mi Pán uvězňoval ruce do železných pout. Nenáviděl jsem je. Kožená byla o tolik lepší a pohodlnější.

„Postav se," promluvil znovu rázným hlasem.

Vyhrabat se na nohy bez pomocí rukou nebylo ani trochu lehké. Nedokázal jsem chytit rovnováhu. Tak trochu mě ale uklidňovalo, že jsem stál na nohou. Vylučovalo to ten druhý bláznivý nápad mé hlavy.

Fakt, že jsem stál proti Pánovi čelem, ale zase naopak zazdil nápad první.

Netušil jsem, co si myslet a tak jsem jen vyplašeně dýchal a civěl na Pánovy prsty u nohou. Chvilku jsem slyšel jen cinkání a pak mé ruce byly uvězněné v poutech, natažené nad hlavou. Když jsem takhle byl naposledy, tak jsem se málem udělal bez Pánova dovolení.

„Pamatuješ si, když jsi byl tolik nadšený z toho, že používám dřevěné kolíčky?" prohodil Pán vesele a já cítil, jak prsty svírá kůži na mém boku a následně na ni připíná kolíček. Úlevně jsem vydechl a snažil se narovnat, nechápavě na něj zírajíc. Nedávalo to smysl. Chtěl mě přeci umýt. Tohle s tím nemělo nic společného. Pán se ale mým výrazem nenechal rozhodit a jen přidělával jeden kolíček vedle druhého. U pátého kolíčku už to začínalo být nepříjemné, jak se kůže pomalu natahovala. Zakňučel jsem a lehce se zavrtěl. Chtěl jsem, aby se už začal věnovat druhé straně, ale on to nejspíš vůbec neměl v plánu. A nejhorší bylo, že jsem z toho byl bolestivě tvrdý.

Connor se ale vůbec nezajímal o reakce mého těla. Jen pokračoval v přidělávání kolíčků. Ukázalo se to jako proklatě bolestivé a já musel zatlačovat slzy, když se dostal k druhé straně. Bylo zvláštní, že tak malé předměty dokázaly způsobovat takovou bolest.

„Tak vzorně držíš," zavrněl Pán a přidělal poslední kolíček. „Líbí se ti to, nepletu se?" sklouzl prsty dolů a lehce přejel po mé tvrdé erekci.

„Ano, Pane," zalapal jsem nepříčetně po dechu a snažil se nechávat otevřené oči. Celé mé tělo mě bolelo. Cítil jsem každičký kolíček. Bylo to k zešílení. Pán se jen spokojeně usmál a pustil na mě na malý moment vodu. Byla nechutně ledová. Rychle jsem se snažil uhnout, ale pouta mě držela až moc na jednom místě.

„Teď k tomu koupání," ušklíbl se zákeřně a natáhl se pro sprchový gel, vymačkávajíc si ho do dlaně. Nechápavě jsem ho pozoroval.  Snažil jsem se alespoň trochu racionálně přemýšlet, ale nešlo to. Byl bych nejradši, kdyby mě prostě jen otočil zády k němu a tvrdě ošukal.

Zatraceně, to by bylo tolik boží.

Pán se ale jen znovu usmál a začal roztírat mýdlo po celém mém těle. A tím celém myslím i místa, na kterých byly kolíčky. Měl jsem pocit, že z toho zešílím. Několik z nich odpadalo rovnou a já zavyl bolestí a kroutil se všemi směry, jen abych se vyhnul Pánovým dotekům.

„Bude pro tebe mnohem lepší, když odpadnou teď," prohodil vesele a dál hladil můj hrudník, i když už byl namydlený až příliš.

„Pane, prosím?" zafuněl jsem plačtivě. „Moc to štípe," trhl jsem sebou silně. Žádný z těch kolíčků už nebyl v původní pozici. Jen prostě ledabyle visely na mé kůži. Bolelo to, tak proklatě moc.

„Jak myslíš," mrkl na mě a natáhl se pro hlavici sprchy a pustil vodu. „Jen bychom na tohle potřebovali silnější proud, ale jistě mi to odpustíš, že ano?" otočil hlavicí na sprše, díky čemuž z ní teď vytékal jen jeden proud vody a mně rychle došlo, co chce dělat.

„Ne, ne, ne," vyjekl jsem nepříčetně a zakřičel, když se voda dostala k prvnímu kolíčku a srazila ho pryč z mé kůže. Bylo to neskutečně bolestivé a fakt, že voda byla ledová, to celé jen zhoršoval. „Prosím, už budu moc hodný," rozbrečel jsem se na plno a cukal sebou. Pán jen pokroutil hlavou a dostával ze mě pomocí proudu všechny kolíčky. Chvilkami jsem se bál, že omdlím. Bylo to až moc silné. Rozhodně to ale nebylo na stopku. Dalo se to zvládnout. Určitě ano.

Mé nohy se třásly a jistě bych už ležel na zemi, kdyby pouta nebyla zacvaknutá ke skobě ve zdi. Nedokázal jsem ovládat vlastní tělo. Jen jsem sebou nepříčetně házel a modlil se, aby už byl konec.

„Jsi neuvěřitelný, Troye," pronesl Pán a já si až v ten moment uvědomil, že mám zavřené oči a všechny kolíčky už se válí na zemi. Opatrně jsem od sebe odlepil víčka a rozmrkával slzy. Pořád to dost bolelo a některá místa štípala, ale já necítil nic jiného, než úlevný pocit.

„Teplou, prosím," zakňučel jsem vyřízeně a opřel se do železných pout. Byl jsem až moc mimo.

„Vydrž," usmál se na mě Pán a odcvakl pouta, pomalu mě pokládajíc na zem. „Teď si zasloužíš pořádnou vanu, dobře?" políbil mě a zbavil mé ruce železných pout.

„Dobře," zamumlal jsem bez přemýšlení.

„Ani se nehni. Připravím nám vanu a pak se najíme. Udělal jsi mi moc radost, Tro," políbil mě na čelo a vyskočil na nohy. Úlevně jsem přivřel oči a tiše zamručel, když jsem uslyšel proud tekoucí vody. Na tohle nejspíš nikdy nezapomenu.

----

Trrrm! Krásnou neděli všem! Nějak jsem si říkala, jestli vůbec něco psát, když jsem přidala včera, ale nakonec jsem se na tom poměrně parádně vyřádila. Snad nejsem jediná, kdo si tuhle kapitolu užíval.

^^

N.