Stál jsem před koupelnou, telefon pevně svírající v ruce natolik, že jsem se divil, že někde nepraskl. Čekal jsem na svého Pána, až konečně vyjde ven. Byl jsem naštvaný a zklamaný a jemu to najednou až moc dlouho trvalo.

„Co se zase tváříš jak hromádka neštěstí?" povzdechl si, ale já se zajímal jen o výhled na jeho dokonalé tělo. Měl kolem sebe omotaný tmavý ručník a voda, která Pánovi kapala z vlasů, přesně mapovala dokonalé obrysy všech těch krásných svalů. Měl jsem pocit, že se mi zatajil dech a najednou jako by mi vlastně vůbec nic nevadilo.

„Troye," napomenul mě a já se skoro neubránil zatřesení hlavou, abych se dostal z transu, „co se děje?" zeptal se znovu.

„Nepřijede," přešlápl jsem nervózně a objal telefon, jako by byl malý plyšák, „byl nesmysl se ho ptát. Bylo to až moc jasné," sklopil jsem pohled na podlahu.

„Nech mě to zkusit, hm?" natáhl ruku pro můj mobil a já chvilku váhal, jestli neucouvnout. Byl jsem až moc mrzutý z toho, že mě Phil odmítl. Nakonec jsem mu ale dovolil to zkusit. Stejně už o nic nešlo.

„Viděl jsem to zaváhání," zamručel a přitáhl si mě víc k sobě. Jeho tělo bylo proti tomu mému tak horké a já se musel kousat do rtu, abych nevydal žádný zvuk. Můj Pán se ode mě pak jen odtáhl a odešel pryč z pokoje, zavírajíc za sebou dveře. Chvilku jsem se pral sám se sebou, abych nešel poslouchat za dveře, ale měl jsem až moc strach z toho, že by na to přišel.

Opřel jsem se o sedačku a čekal, až mi bude oznámeno, že se stejně nic nezměnilo. Popravdě mě to mrzelo. Myslel jsem si, že mě a Phila nic nerozdělí. Nic a nikdo.  Nedostal nás od sebe Sam a dost jsem nerozuměl tomu, proč ho zrovna Connor tolik děsil. Vždyť. Na první pohled by člověk vůbec neměl šanci poznat, čeho je schopný.

Klapnutí kliky mě donutilo nadskočit. Byl jsem nervózní a napjatý i přes to, že k tomu nebyl důvod. Nebyla tu žádná šance, že by si to Phil mohl rozmyslet. Už vůbec ne po rozhovoru s ním.

„Nebuď smutný, nesluší ti to," stoupl si těsně přede mě a já musel zvednout hlavu, abych se nedíval na jeho podbřišek a ten zatracený ručník, který zakrýval zbytek jeho dokonalosti.

„Jen jsem ho chtěl vidět. O nic nejde," pokusil jsem se o úsměv, ale až moc jsem selhal.

„A taky, že ho uvidíš. Nahoď zase úsměv, hm?" zkoumal mě pohledem. Byl najednou tak zvláštně opatrný a já mu vůbec nerozuměl.

„Takže. Takže mě necháš jet do města?" nechápal jsem.

„Ne," zarazil mě hned, co jsem to dořekl, „přijede," zmírnil svůj tón hlasu, ale i tak zněl dost přísně.

„Vážně jsi ho přemluvil?" vypískl jsem nadšeně a snažil se zabránit tomu, abych mu skočil kolem krku. Sice mě trochu mrzelo, že mu Phil na rozdíl ode mě podlehl i přesto, že já ho znal o moc líp, ale na druhou stranu jsem byl šťastný, že Pán Philovi nezavěsil hned, co začal být nepříjemný. A on jistě byl. Protože. Vždycky byl nepříjemný, když za mě někdo něco řešil.

„Občas umím být přesvědčivý," šeptl a nasál mi kůži na krku natolik, až jsem chvilkami kňučel bolestí. Jenže já chtěl, aby si mě označkoval někde, kde to bude vidět. Nikdy jsem žádný cucflek neměl a najednou jsem si připadal tak dospělý a úplný. Znělo to nesmyslně, ale mě bylo až moc krásné.

„Děkuju," špitl jsem a položil si hlavu pod jeho rameno, „ nebyl na tebe nepříjemný nebo tak, že ne?"

„Myslíš, že bych ho nechal?" pousmál se a já se chtěl napřímit, „ne. Byl v pohodě," ujistil mě rychle a pak se zase rty věnoval mému krku. Nebránil jsem mu. V tu chvíli se mnou vážně mohl dělat snad cokoli. Byl jsem šťastný a uvolněný. Začínal jsem věřit tomu, že mě bere vážně. Že mu záleží i na něčem jiném, než na poslušnosti a orgasmech. Bylo to milé uvědomění. Vlastně jsem vůbec nedoufal, že by tenhle stav někdy mohl přijít. Myslel jsem si, že se svým vzhledem a neschopností můžu vyhrát jen rádoby dominanta, co mě ztříská, znásilní a zase odhodí. Jenže já měl víc, než jen štěstí. Měl jsem toho nejdokonalejšího Pána a byl jsem pro něj rozhodnutý udělat cokoliv.

„Jsem rád, že jsi to se mnou ještě nevzdal," zamrkal jsem spokojeně.

„Dnes jsi nějak obzvlášť přítulný," poznamenal a zapletl mi prsty do vlasů. Jen jsem se víc natiskl na jeho tělo a spokojeně zavrněl.

„Vadí to?" otřel jsem se rty o citlivou kůži jeho krku. Tolik jsem si přál ho na ní líbat a lehce jí skousávat, zatímco on by vydával všechny ty dokonalé zvuky.  Jen ho ochutnat. Jen trošičku.

„Ne,"poodstoupil ode mě a zakroutil hlavou, „jen to u tebe moc není zvykem," prohlížel si mě najednou až moc hladově a já začal být zase nesvůj.

„Prostě jsem jen měl radost z toho, že jsi ho přemluvil," zamumlal jsem nervózně a doufal, že tím rozbiju celou tu napjatou atmosféru. Bylo to krásné. Až moc krásné. Natolik božsky krásné, až jsem se bál, že ho začnu prosit o to, aby si mě tvrdě zval a mě bylo jasné, že bych tím všechno jen zkazil.

„Dobře," sjel rukama dolů, lechtajíc mě na bocích a následně stiskl můj bolavý zadek, „jdi se obléknout, ano? Nic provokativního. Pro dnešek buď svůj, jasné?" zadíval se na mě přísně.

„Jasné, Pane," pronesl jsem vesele a rychle odběhl do ložnice, hned kontrolujíc telefon. Věděl jsem, že mi Phil napsal. Hloupé vibrace. Bylo těžké celou tu dobu odolávat a nepodívat se, co napsal.

Phil 16:25

Tááátíííí. Phil je na mě ošklivej a nechce k nám jet na noc, i když tam bude nějaký další člověk, kterého nezná. Přemluv ho!

Jen jsem s úsměvem protočil oči. Bylo mi jasné, že bude naštvaný, protože ho Connor přemlouval.

(odesláno 17:05)

Těším se na tebe, víš. Nebuď zlej.

Chvilku jsem o té zprávě pochyboval. Co když ho urazí? Možná už mě bral jinak.

Ne. On by mě přece nikdy nebral jinak.

Phil 17:10

Nejsem zlej. Jen ses nezměnil. Taky se těším. Doufám, že nebudu litovat.

(odesláno 17:12)

Daniel je taky žirafa, jako ty, takže nebudeš. Neboj. Bude to prima.

Po té zprávě jsem odhodil mobil na postel a začal se oblékat. Bylo to divné, mít na sobě zase všechno to oblečení, navíc u Pána doma a vědět, že tak zůstanu celý večer.

Nejistě jsem vylezl z ložnice a vrátil se zpět ke gauči. Connor už tam ale nebyl. Zase lítal po kuchyni a něco vařil. Nechápal jsem jeho nadšení. Mě vždy připadalo zbytečné strávit tolik času přípravou jídla. Na druhou stranu, jídlo od Pána bylo vážně skvělé.

„Je to takhle dobře?" zeptal jsem se, když jsem byl dostatečně blízko, nejistě si přetahujíc rukávy přes prsty. Měl jsem na sobě jen tmavé džíny a volné, bíle triko.

„Za mě ano. Cítíš se pohodlně?" otočil se ke mně se zájmem.

„Ano, Pane. Děkuju," přikývl jsem spokojeně.

„Mám návrh," prohodil vesele, natavil časovač na troubě a přistoupil až přímo ke mně. Tiše jsem polkl, ale k mému překvapení jsem neustoupil ani o kousek.

„Jaký?" zeptal jsem se zvědavě. Bylo to celé tolik přirozené, což mi dělalo neuvěřitelnou radost.

„Nebudeš mi asi chtít před tvým kamarádem říkat Pane, nepletu se?" hypnotizoval mě pohledem.

„Nevadilo by mi to," odpověděl jsem upřímně, „ale pokud je tu pro tentokrát jiná nabídka,"sklopil jsem stydlivě pohled.

„Vždycky je tu jiná možnost, když se budeš chovat tak, jak máš. A pro dnešek si všechno zvládl. Takže," odmlčel se a zastrčil mi neposlušné vlasy za ucho, „můžeš mi říkat celý večer jménem, ale zítra, až tu bude zase prázdno a budeš vyspalý, tak pro mě zkusíš něco elektrického. Budeš si moc vybrat. Nebudu tě tlačit do něčeho, čeho se vyloženě bojíš. Jen chci, abys v tom taky našel zálibu, a tohle mi nepřijde jako špatná nabídka," probodával mě jeho zelenýma očima a já nevěděl, co říct.

Nevadilo mi mu říkat Pane. Byl jsem na to hrdý. Ale na druhou stranu. Co by na to řekl Phil? A . Hlavně. Pán mi to nabízel proto, abych mu ukázal, že jsem pro něj dost dobrý. Že dokážu to, co se ode mě očekává.

„Budu to ale moct stopnout a nebudeš se zlobit, když to nezvládnu?" vysypal jsem ze sebe rychle a snažil se přemluvit mé nohy, aby se netřásly.

„Vždycky to může stopnout. Vždycky," donutil mě se na něj podívat, „a nebudu se zlobit. Vím, že je to na tvé hranici a chci, abys to zkusil. Taky se mi nebude líbit, když mi budeš říkat jménem i v případě, kdy to bude drzé. Bude to zkouška pro nás pro oba," přejížděl palcem po místě, kde předtím vytvořil cucflek.

„Dobře, Pane," dal jsem důraz na to slovo a přesně v tom momentě zazvonil zvonek.

„Tentokrát můžeš Danovi otevřít. Jdi. Připravím nám pití a jídlo. Phil tu bude do pár minut."

----

Um. No.

Kdyby to někomu připadalo moc mimo, dneska na to mám nárok. Nenávidím tohle datum.

4.4

Peklo.

A. No. Snad se to bude dát, tak nějak. Nechci z toho udělat sladkou story, ale jeden díl snad neuškodí.

Už jen pár dní a bude zase zpátky ten zlej sadista. Doufám.

Všem moc děkuju za podporu v předchozích částech

^_^

N.

Jooo. A jen taková věc uplně mimo. Napsala jsem další Tronnor jednodílovku. Chtěla bych tam toho časem přidávat víc. Tak kdo by měl náladu, tak u mě na profilu pod Tronnor Czech One shots. Budu se tam snažit cpát všechny tyhle svoje citový, divný věci, takže Owned snad bude pořád...jiný. nebo. chtěla bych, aby bylo :)