Cesta autem byla nepříjemně tichá. Měl jsem až moc velký pocit, že jsem něco podělal. Můj Pán se tvářil zvláštně. Neutrálně. Nikdy takový nebyl. Vždy byl buď klidný, nebo rozčílený. Nelíbilo se mi, že jsem v něm najednou nemohl číst.

Sundal jsem ze sebe všechno oblečení hned, jak odemkl vchodové dveře a co nepečlivěji ho poskládal. Jestli byl naštvaný, tak jsem rozhodně nechtěl udělat nic, co by mu zkazilo náladu ještě víc. Pro jistotu jsem rovnou zamířil do sprchy. Nic neříkal, takže mu to buď bylo jedno, nebo byl s mým chováním spokojený. Doufal jsem v druhou možnost.

Stál jsem pod sprchou a nechával na sebe dopadat kapky vlažné vody, jelikož jsem byl až moc unavený na to, abych natáhl ruku a přidal teplou. Najednou jsem až moc přemýšlel nad tím, co bych měl ráno udělat. Dovedlo mě k pocitu bezmoci a tomu, že jsem k ničemu. Nedokázal jsem prostě vymyslet nic, co bych mohl udělat a mého Pána by to mělo potěšit.

Z přemýšlení mě probralo otevření dveří sprchového koutu. Automaticky jsem uskočil a natiskl se víc na stěnu. Nedokázal jsem si vysvětlit, proč jsem měl ze svého Pána najednou takový strach.

„Nevěděl jsem, že se přidáš,"nastavil jsem konečně teplotu vody tak, aby mi nezpůsobovala husí kůži, „počkal bych na tebe, kdybys řekl, že půjdeš taky" sklopil jsem hlavu a nejistě k němu přistoupil, čekajíc na jakoukoli reakci.

„Neměl jsem to v plánu," zavrněl a prohrábl mi mokré vlasy, „jen jsi mě dostal tím, jak moc automaticky ses zachoval. Pořád mě víc a víc přesvědčuješ o tom, že jsem s tebou neudělal chybu," sjel jednou rukou níž a chytl mě pevně za bradu, čímž mě donutil tiše zakňučet.

„Vážně?" zamrkal jsem překvapeně, když mi došel význam jeho slov. Nerozuměl jsem tomu. Neměl moc důvodů, proč by se mnou mohl být spokojený. Byl jsem jen hloupý, neschopný strašpytel.

Nic neříkal a přirazil mě obličejem na dlaždičkovou stěnu, nutíc mě prohnout se v zádech. Překvapeně jsem zalapal po dechu a snažil se splnit mu všechno, co po mě v tu chvíli chtěl, i když to bylo beze slov až moc těžké.

Jednou rukou mě držel hrubě za vlasy a zakláněl mi hlavu dozadu, zatímco druhou přejížděl až mučivě pomalu kolem mé páteře. I přes to, že voda byla víc, než jen teplá, mi znovu začala naskakovat husí kůže. Byl jsem neuvěřitelně vzrušený a snažil jsem se ovládat sám sebe, abych ho nezačal prosit o odemknutí a následné uvolnění.

Proč byla ta zatracená klícka tak malá.

Přerývavě jsem dýchal ve snaze se trochu srovnat. Bylo to nemožné. Už jen jeho přítomnost mě dělala nepříčetným.

A on sjížděl prsty stále níž. A pak do mě prostě jen tak, bez jakékoli přípravy, vsunul dva prsty.

Bolestně jsem zakňučel a prohnul se v zádech ještě víc, abych našel místo, v kterém to nebude tolik bolestivé. Můj Pán na to reagovat tak, že jen ohnul prsty, posunul je více do mě, nahmatal můj uzlíček nervů a znovu je pokrčil.

Absolutně jsem ignoroval, jaké zvuky ze mě v tu chvíli vycházely. Nepřál jsem si nic jiného, než aby nepřestával. Bylo mi jasné, že to nebyla dostatečná stimulace na to, abych se dokázal udělat, ale i tak to bylo neskutečné. Možná tomu dost napomáhala vyčerpanost, jelikož bylo těžké se i jen udržet na nohách. Přemlouval jsem je, aby se přestaly třást. Aby mě ještě chvíli nechaly si užít tu neskutečnou rozkoš.

A pak jsem se prostě nesmyslně začal sesouvat dolů. Mé tělo naprosto vypovědělo službu, a kdyby můj Pán rychle nezareagoval, tak bych se nejspíš jen hloupě rozplácl na zemi.

„Omlouvám se," zasípal jsem vyčerpaně, aniž bych se mohl jakkoli pohnout.

„Nic se neděje," zasmál se spokojeně, „pomůžu ti na nohy, ano? Jen tě osuším a donesu do postele. Hlavně pomalu. Nic se neděje," připomenul mi ještě a pak pomalu zvedl mé vyčerpané tělo.

Nechápal jsem to. Ještě před pár minutami jsem byl naprosto v pořádku.

„Je ti dobře?" zeptal se mile, když mě pokládal do postele, rychle mě přikrývajíc peřinou.

„Ano," přikývl jsem, „nerozumím tomu. Byl jsem v pohodě a pak to prostě nešlo zastavit," zadíval jsem se do dálky, abych se vyhnul jeho pohledu. Bylo mi trapně.

„Prostě tě držel poslední zbytek energie, za to se stydět nemusíš. Jen jsem ti chtěl splnit to, co jsem ti slíbil," zvednul se a zhasl světlo, „ale necháme to až na ráno, co říkáš? Alespoň to budeš vnímat naplno. A nezapomínej, že mi taky něco dlužíš," přitáhl si mé bezvládně tělo k sobě a pevně ho omotal rukama. Najednou jsem se cítil tolik v bezpečí.  Objal jsem první polštář, který mi přišel pod ruce a víc se namáčkl na jeho dokonalé tělo. Nic víc jsem v tu chvíli nepotřeboval.

--

Ráno jsem se kupodivu probudil dříve, než můj Pán, což mi poměrně udělalo radost. Lehce jsem se vysoukal z jeho teď už ochablého objetí, rychle proběhl koupelnou a připravil něco k snídani. Hned, jak byly tyhle věci hotové, jsem si klekl na čtyři a pokusil se co nejpotišeji zbavit svého dávícího reflexu. Popravdě to vůbec nebylo tak hrozné, jako včera.

Když jsem byl i s tím spokojený, vlezl jsem si zpátky do postele a jen spokojeně pozoroval svého Pána, jak spí. Bylo mi jasné, že by mě na sebe nikdy takhle nenechal zírat, takže jsem si to až přehnaně užíval. Miloval jsem každičkou část jeho těla. Zvláštní bylo, že jsem se cítil nervózní, i když spal.

A pak se párkrát nespokojeně přetočil a rozlepil oči.

„Dobré ráno," prohodil jsem vesele, „nevzbudil jsem tě?" zeptal jsem se, když mi došlo, jak unaveně vypadal.

„Ne," zamručel a promnul si oči, „a teď se věnuj tomu, čemu máš," pronesl neutrálně a pohledem těkl k dildu na zemi.

„Ano, Pane," dostal jsem ze sebe rychle a vrátil se zpět na všechny čtyři, slinami navlhčujíc hnusný materiál umělého penisu.

„Troye," zastavil mě hrubým hlasem, „pojď sem," pokračoval dřív, než jsem se vůbec začal snažit. Nejistě jsem se za ním vydrápal na postel a klekl si jen kousek od něj. Stále ležel, ruce založené za hlavou.

„Provedl jsem něco?" nechápal jsem, co se děje. Chtěl jsem mu udělat radost tím, že už se mi docela dařilo.

„Vůbec ne," ušklíbl se, „ale dnes už jsi cvičil. Co kdybys mi ukázal, co ses naučil," propletl mi prosty do vlasů.

„Nevím, jestli jsem připravený," začal jsem o sobě najednou pochybovat.

„Klid," broukl, „začni hezky pomalu. Udělej mi radost, ano? Ukaž mi, jak moc umíš být můj hodný kluk," uvelebil se v posteli a dál mě propaloval pohledem.

„Dobře," pípl jsem nejistě a skousl si spodní ret. Opatrně jsem si na svého Pána sedl obkročmo a začal letmými polibky obdarovávat jeho dokonalý krk. Byl jsem tolik mimo z celé té situace, ale věděl jsem, že nesmím být nijak agresivní.

Sesunul jsem se níž a stále ho kontroloval pohledem. Nepřestal se na mě dívat ani na setinu vteřiny, což mě zatraceně znervózňovalo. Pohnul jsem se níže i boky, čímž jsem z něj lehce odhrnul peřinu a pak jsem se pomalu začal jazykem věnovat citlivé kůži kolem bradavek, zatímco jsem rukama bloudil níž, zjišťujíc, jestli se mu to vůbec líbí.

Líbilo.

Spokojeně jsem se usmál a vrátil ruce na hrudník, rty naopak pokračujíc níž a níž. Občas se mi zdálo, že odolává té touze zavřít oči, což mě neskutečně rajcovalo.

Seděl jsem těsně nad Pánovými kotníky a prsty pomalu zasunul za lem jeho boxerek. Byl jsem z toho momentu tolik nervózní. Bál jsem se, že něco udělám špatně. On mě ale jen dál pobízel tím nenasytným pohledem.

Páni.

Možná mi měl k výcviku dát větší dildo.

Nejistě jsem polknul a pak se sklonil k jeho chloubě, opatrně ji jen ochutnávajíc. Jenže to byl ten moment, kdy se můj Pán přestal držet zpátky a chytl mě za vlasy, tlačíc mi hlavu níž a níž. Snažil jsem se mu neodporovat a podřídit se jeho pohybům. Bylo to těžké, ale zvuky, které ze sebe vydával, mě až moc podporovaly. Byla to až příliš dokonalá odměna.

Po chvíli přestal s pohyby rukou a já se jen snažil udržet to tempo, které si předtím určil, sjíždějíc pokaždé o něco víc dolů. Teď už jsem chápal, proč po mě chtěl, abych trénoval. I když to bylo jen třikrát, tak mi to dost dopomohlo v tom držet dávící reflex zpátky.

Vlastně tomu nepomohl jen výcvik, ale hlavně i jeho nehty, které se mi slastně zarývaly do boků.

Na chvíli jsem otevřel oči a uviděl jeho dokonalé bříško, svíjející se v slastné křeči. Soudě podle intenzity nebyl daleko od vrcholu a já se pokusil dostat jeho dokonalost ještě hlouběji do svého krku.

Myslel jsem si, že větší už být nemůže, ale pletl jsem se. Hlasitě jsem skučel a snažil se ruce držet na jednom místě, abych se ho přehnaně nedotýkal.

A on mě pak konečně odměnil.

To, jak v tu chvíli dýchal. Jak se stáhly jeho svaly a ta dokonalá chuť.

Nepřestával jsem. Pokračoval jsem pořád ve stejném tempu, doku mě nevytáhl za vlasy a já si zase zpátky neklekl.

„Jsi učenlivý," vydechl zadýchaně, „teď se postaráme o tebe, hm?"

---

Trrrm. A taky jsem lama a zapomněla vám poděkovat z 5K. Uí. Jste prostě nejvíc nejlepšejší ! =) Já už vážně nevím, co říkat, jelikož mi děláte neskutečnou radost tak... vážně moc, moc, moc děkuju! =)

^_^

N