Vracel jsem se zpátky do ložnice, nespočetněkrát si skousávajíc spodní ret, abych trochu umírnil reakce svého těla. Bylo tak těžké udržet v sobě to všechno nadšení, očekávání a neuvěřitelnou netrpělivost. Chtěl jsem být pro svého Pána hodný, jelikož mi tu klec dovolil až příliš lehce. Nechtěl jsem, aby toho litoval.

Když říkal, že jí připraví na spaní, tak jsem očekával polštář a slabou deku. K mému překvapení byla klec plná peřin spolu s polštáři všech velikostí. Nemusel to dělat. Mohl ji prostě nechat nepohodlnou, aby mě už příště podobné blbosti nenapadaly.

„Připravený?" zvedl se z pokleku na nohy a přikývnutím ukázal, abych šel k němu. Neváhal jsem. Možná jsem byl až moc zbrklý a prostě k němu rychle přiskočil. Chvilku jsem se bál, že se bude zlobit, ale nakonec se doširoka usmál a mírně přivřel oči, zkoumajíc pohledem každičký můj pohyb. 

„Ano, pane," vyhrkl jsem, „jsem připravený. Moc děkuju."

„Příště to budeš mít jen za odměnu, ano?" přejel mi palcem po rozkrváceném rtu. „Nemůžeš mít příjemné věci tak moc zadarmo. A soudě podle tvého výrazu se na tuhle noc vážně těšíš," ušklíbl se, tak trochu zákeřně. Nevěděl jsem, jak si jeho výraz vyložit, ale byl jsem v té chvíli až moc zaměstnaný klecí, abych nad tím nějak více přemýšlel.

„Já vím," zhoupl jsem se nedočkavě na patách, „můžu už dovnitř? Prosím?" zamrkal jsem co nejmileji a následně rychle sklonil hlavu k podlaze, nejistě ustupujíc o krok dozadu.

Pán mi zvedl hrubě palcem bradu a pak jen střelil pohledem dolů ke kleci. Mírně jsem se usmál a sesunul se na všechny čtyři, pomalu lezouc menšími dvířky dovnitř.

Musel jsem uznat, že zvenku zdaleka nepůsobila tolik male. Chvilku mě ubíjel pocit, že si nebudu moct natáhnout nohy a naprosto mě sevře panika, ale nakonec jsem se sebou plácl do měkkých peřin a spokojeně zamručel. Bylo to příliš dokonalé.

„Tak ráno, hm?" pozoroval jsem malá dvířka, jak se pomalu zavírají a pak Pánův žhnoucí pohled. Možná jsem mu tím vážně udělal trochu radost.

„Ano, Pane. Dobrou noc," zívl jsem dlouze, přitahujíc si jeden z menších polštářů k tělu. Bylo to zvláštní, ale tak trochu jsem si připadal jako dítě v žebřinové postýlce. Stejně v bezpečí. A stejně tak jsem věděl, že je o mě skvěle postaráno.

„Nechám odemčeno. Kdyby se cokoliv dělo, děj o sobě vědět, ano? Byl jsi z toho příliš nadšený, aby to v tobě zanechalo jakékoliv trauma," mrkl na mě, zvedl se znovu na nohy, a aniž by čekal na mou odpověď, zhasl světlo, lehajíc si s dlouhým výdechem na postel.

Usmál jsem se sám pro sebe a se spokojeným zamručením zavřel oči, přitahujíc si polštářek více k tělu. Byl jsem tak moc šťastný.

--

Ráno mě probudil zvuk tekoucí vody spolu s hudbou a veselým pobroukáváním.

Několikrát jsem musel zatřepat hlavou. Vážně si broukal ve sprše?

Mé nadšení a veselost mě ale přešla v momentě, kdy jsem pohledem narazil na dildo přicucnuté k podlaze.

Oh ano.

Dva dny klidu byly více, než dost.

A právě kvůli těm dvěma dnům, co jsem netrénovat, jsem se znovu cítil přehnaně neschopně. Přišlo mi to nebo vážně bylo větší? Širší? Delší? Těžce jsem polkl a strčil do dvířek klece. Tak moc jsem z ní nechtěl ven. Bylo v ní tak hezky. Bezpečno. Útulno. A nejhorší bylo, že vhledem k mému chování si v ní noc v blízké době nejspíš nezopakuju.

Prooootože jsi k ničemu! Přiznej si to.

Mlč. Prosím.

Po čtyřech jsem dolezl až k umělému penisu, znovu – ale tentokrát ve strachu zavírajíc oči. Vážně byl větší. O moc.

Nejspíš mi jen Pán chtěl dokázat, že flákáním si nepomůžu.

Jak originální způsob.

Snažil jsem se nahromadit co nejvíce slin v puse, abych se nezadusil příliš brzo. Chtěl jsem mít nos u podlahy dříve, než se měl Connor vrátit ze sprchy. Chtěl jsem to pro něj dokázat. Už jen proto, že mi dovolil spát v kleci a vůbec-  že ke mně byl víc, než jen milý.

Jenže i přesto, jak moc jsem si přál uspět, se mi naopak nedařilo. Byl jsem sotva v polovině a můj dávící reflex o sobě dal až moc najevo.

Nechci zvracet, nechci zvracet, nechci zvracet. Prosím.

Vážně Troye? Až tak k ničemu jsi?!

A to mě nechal být jen dva dny. Dva dny a byl jsem zase na začátku.

Nutil jsem se jít hlavou níž a níž, ale pořád mi připadalo, že to nikam nevede.

A jak chceš udělat radost jemu, hm? Až ti bude přirážet do pusy? Nevydržíš. Pitomě se zakuckáš. Nicko!

Mou pozornost upoutalo náhle ticho. Žádná hudba, zvuk tekoucí vody nebo pobrukování.

Tak málo času!

„Hmmm," ozvalo se mile někde daleko za mnou, „nenech se rušit. Jen pokračuj," zachraptěl. Mírně jsem zamručel na souhlas a sesunul se i přes tlak na mandlích níž. Pán jen pochodoval po pokoji. Pravděpodobně se oblíkal a mě zamrzelo, že si mě vůbec nevšímal.

Ještě aby ano! Nic si nedokázal!

„Dobré ráno, mimochodem," ucítil jsem nehty, zarývající se do mé kůže těsně pod lopatkami a pak to, jak pomalu sjíždějí dolů, po mých zádech, přes zadek, až na citlivou kůži na stehnech. Nepříčetně jsem se prohnul v zádech a i přes tu věc v puse zasténal.

Zatraceně!

Byl jsem tak moc nadržený. Kdybych neměl plnou pusu, nejspíš bych ho prosil o další doteky.

„Dokážeš víc. Snaž se trochu," plácl mě každou rukou přes jednu půlku a já úzkostně zakňučel. Snažil jsem se. Moc jsem se snažil.

„Nebo snad potřebuješ motivovat?" přejel nehty po mých bocích, tentokrát o dost silněji. Chtěl jsem vyjet hlavou nahoru, abych mu odpověděl, ale on mě jen chytl za vlasy a zatlačil na hlavu tak, aby dildo neopustilo mou pusu.

„Nemusíš nic říkat," prohodil s hořkostí v hlase, „vím, že ano. Čubky jako ty vždy potřebují motivaci," uhodil mě znovu přes zadek. Tentokrát jsem ale nevydržel, zvedl hlavu a několikrát zalapal po dechu.

Můj Pán nespokojeně zamručel a já se raději vrátil ke své předchozí práci.

„Přesně tak. Chovej se, jak máš, čubko!" sykl hrubě a pak jsem jen slyšel, jak vstává a znovu pochoduje po pokoji. Nepříčetně jsem jezdil hlavou nahoru a dolů. Vážně jsem si přál, aby se mnou byl spokojený.

„Ty sis užil noc. Teď je čas na mně, hm?" broukl mírně, dlaněmi mi roztahujíc půlky. Ve chvíli, kdy mi došlo, co má v plánu, mi naprosto ztuhla krev v žilách. Sice už to předtím udělal, byl jsem připravený, ale tentokrát vážně působil nedočkavě. A ještě šílenější bylo to, že jsem se proti jeho rukám jen netrpělivě natlačil. Chtěl jsem, aby si mě vzal. Hrubě, bez zábran. Abych doopravdy byl jen JEHO malá čubka. Abych mu způsoboval jen a jen slast a radost.

Chvíli mě nechal, abych se znovu vrátil do pravidelného tempa hlavou a pak plivl na můj vstup, věnujíc další dvě plácnutí mému zadku. V tu chvíli už se mě nevycházelo nic jiného, než nepříčetné steny. Naprosto jsem ignoroval, na jaká místa naráželo dildo v mé puse. Dávící reflex byl tu tam. Naprosto jsem ho vytěsnil.

Vnímal jsem jen to, jak jeho chloubou přejížděl krouživými pohyby kolem mé těsné dírky. Kňučel jsem strachem a nedočkavostí. Tak moc jsem ho chtěl cítit uvnitř sebe.

Mé přání se mi splnilo dříve, než jsem čekal. Musel jsem se zakousnout do gumy uvnitř mé pusy, abych nevyjekl bolestí. Tou dokonalou bolestí. Pálilo to, tlačilo, ale dál jsem jen zůstal bez hnutí na jednom místě, doufajíc, než mě nechá to rozdýchat. Po minulé zkušenosti už jsem věděl, že všechno to nepříjemné a bolestivé brzo odezní. Stačilo se jen soustředit na Pána. A na co, co pro něj chci být.

A já chtěl být jeho submisiv. Submisiv, na kterého by mohl být pyšný. Někdo, kdo mu měl zpestřit život. Chtěl jsem se mu odevzdat naplno. Být jeho, ať už se mnou měl v plánu cokoliv. Protože on byl nejspíš jediný člověk, který se mnou dokázal dělat věci, kterých jsem se bál, aniž by mě do nich musel nutit.

Jinak.

Aniž by mě do nich musel nutit přes mou vůli. I za těch pár dní bylo hodně věcí, které se mi příčily. Ale on je všechny uměl podat tak jinak. Tak lehce. Dokonale. Nenásilně.

A aniž by musel naléhat, tak mě dokázal přesvědčit o tom, že je to dobré.

Měl pravdu.

Prostě jen stačilo věřit tomu, že pro mě dělá to nejlepší.

A v tu chvíli, kdy do mě nepříčetně přirážel, vážně nemohlo být nic lepšího.

--

Trrrm. Vrchní Lama se hlásí. Snad je to pořád tak nějak dobré :) Poslední dobou mám nějak strach se víc odvázat a přehnaně mě to rozčiluje, jelikož bych vážně chtěla a uhhh. já nevím.

^_^

N.