Přicházel jsem zpátky k plnému vědomí a lekl se, překvapený, že jsem svázaný v úplně jiné poloze. Nejspíš jsem nakonec musel odpadnout úplně.

Mé nohy byly přivázané k hrudníku, jako kdybych si je panicky tiskl pokrčené k sobě, tak jak jsem to vždycky dělával jen s tím rozdílem, že teď jsem visel ve vzduchu, omotaný několika provazy a má chlouba nebyla schovaná, přitisknutá k podbřišku, ale naopak se bolestně tiskla z venku na má stehna, která k sobě byla pevně přivázaná.

„Ani nevím, co ti říct, čubičko," šťouchl do mě Pán, čímž způsobil, že se celé mé tělo točilo do kolečka, „měl jsi jeden úkol, kterého si se držel moc dobře, ale přece jen jsi povolil moc brzy. Ukážu ti proč ano?" broukl spokojeně, chytajíc mě, abych se konečně přestal točit. „Troye. Jsi se mnou?" zeptal se po chvilce napnutého ticha.

„Jo. Totiž. Ano. Jsem s tebou," zachraptil jsem zlomeně, „Pane," dodal jsem rychle, doufajíc, že ta hra na rádoby neznámé je již za námi.

„Skvěle," zaradoval se upřímně a zvedl spolu s tupým zvukem něco ze země. Úvaz mi ale nedovolal, abych se díval tak moc dolů, což mě dělalo nepřítomným a nervózním a pochopitelně, ještě více tvrdým. Naštěstí mě Pán nechtěl tolik trápit – nebo, alespoň jsem si to myslel a zvedl do mého zorného pole úzké, ale dlouhé dildo přidělané na dřevěné tyči.

Nasucho jsem polkl a znovu položil bezvládně hlavu dozadu, snažíc se uklidnit a uvolnit mé tělo, jelikož mi bylo jasné, že jinak něco takového přijmout nedokážu.

„Tentokrát zůstaň se mnou. Oči otevřené, klidné dýchání," poručil a namířil špičku dilda proti mému vstupu. Snažil jsem se dělat to, co mi řekl, ale nakonec jsem udělal naprostý opak. Připadal jsem si moc těsný, málo otevřený a bolavý, ale i přesto jsem chtěl víc. Miloval jsem tenhle typ bolesti, který mě poháněl dál, daleko za mé normální možnosti a vnímání.

„Zopakuj, co jsem ti říkal?" poručil hrubě, pronikajíc dildem dál do mě.

Chvilku jsem jen neschopně lapal po dechu ve snaze vrátit se do plného vnímání. Odnášelo mě to tak moc daleko a bylo to tak moc dokonalé.

Connor mě nakonec silně praštil přes mou naběhlou erekci, což mě dostatečně probralo. Bolestně jsem otevřel oči a zadržoval v sobě ublížené zavzlykání.

„Že mám zůstat s tebou a nezavírat oči, Pane," vykoktal jsem a cítil, jak je můj hlas nakřáplý a unavený. Připadalo mi, že nemám dost slin v krku a hlasivky se až moc namáhají, aby ze sebe dostaly nějaký zvuk. I přes to jim ale sténání šlo až moc dokonale. Proklínal jsem se, že nedokážu zůstat z ticha.

„Tak je to dobře," pronesl zákeřně a volnou rukou začal pohybovat po celé mé délce.

V ten moment – přísahám – hvězdičky. Moc hvězdiček. Všude. A bylo jedno, jestli jsem nechával oči otevřené nebo zavřené. Všechno se barvilo do tmavé zelené nebo spíše černozelené, až moc uklidňující barvy. Ten pocit klidu ale narušila zářivá barva problikávajících hvězdiček. Věděl jsem, že to není reálné, ale ani tak jsem tomu nedokázal zabránit, aby mě to odnášelo dál a dál.

„Oranžová," přemluvil jsem svůj hlas k fungování, i když jsem musel znít nemocně, vyčerpaně naprosto mimo.

Místností se ozval ostrý zvuk čepele přeřezávající provazy a já se najednou octil v teplém sevření Pána, když mě pomalými pohyby pokládal na zem.

„Pokračuj," vydechl jsem hned, co pod sebou můj zadek cítil pevnou podlahu, „jen se potřebuju držet při zemi," zaskučel jsem a připadal si hloupě po použití takových slov. Connor se ale naštěstí jen pousmál a převalil mě na bok, sundávajíc ze mě rozkouskované provazy.

„Rozdýchej to, ano? Půjdu na to jinak, ale tenhle šok rozdýchej. Potřebuju tě fungujícího," prohodil po chvilce, a položil mě na záda, natahujíc mi nohy. Nejdříve jsem nechápal proč, ale rychle mi došlo, že jsem si moc zvykl na to, mít nohy pokrčené a najednou až moc bolelo jen jednoduše ležet.

Trval to několik protivně dlouhých minut, než Pán konečně usoudil, že jsem schopný pokračovat a zvedl se, otevírajíc jednu z velkých skříní. Fascinovaně jsem ho pozoroval a stále ležel na zádech. Vytáhl nějaký kvádr, tak půl metru na dvacet sentimentů, možná méně a postavil ho kousek ode mě. Až v ten moment jsem mohl vidět výstupek, který z kvádru vedl a kuličku na konci.

„Zvedni se," poručil, čímž zničil ticho, v kterém jsem momentálně hledal uklidnění. Pán pak odstoupil k jedné ze stěn tak, aby na mě měl dobrý výhled. Rozlámaně jsem se vyškrábal na neposlušné nohy a jen zůstal stát, pohled zalomený do země, ruce podél těla. Začínal jsem toho mít plné kecky, ale problémem bylo, že jsem to odmítal sám sobě přiznat. Přál jsem si pokračovat i přes to, jak moc vysílený jsem byl.

„Musíš být moc bolavý, že ano?" zeptal se konečně po chvilce, kdy jsem se užíral ve svých vlastních myšlenkách a vnitřním boji.

„Ano, Pane. Jsem," odpověděl jsem popravdě, nervózně prsty poklepávajíc do stran mých stehen.

„Dobře," slyšel jsem v jeho hlase smích, „teď pro mě budeš hodný a sedneš si na tu věcičku, na kterou jsi tak vykuleně zíral. Považuji to za splněné v ten moment, kdy budeš úplně sedět, rozumíš?" opřel se zády o stěnu. Cítil jsem, jak se očima zabodává do mého nahého těla. Jak si vychutnával, jak moc zlomený jsem byl.

„Rozumím, Pane," udělal jsem pár nejistých kroků dopředu, stoupajíc si obkročmo nad ten kvádr a pak si jen klekl, vydechujíc všechen vzduch z plic. Věděl jsem, že to bude bolestivé. To jak tvrdě si mě Pán vzal a pak do mě zasouval to dlouhé dildo pro mě bylo za tak krátkou chvíli až moc. A já ho přesto nechtěl neposlechnout.

Pomalu jsem začal dosedat a cítil, jak se ledový materiál kuličky dostává na tak citlivé části mého těla. Z mých úst vycházelo jen bolestné kňučení a sténání i přes to, jak moc jsem se snažil krotit. Nešlo to. Bylo to vážně až moc bolestivé, intenzivní a vlastně vůbec ne příjemné. Jenže já se tak nějak točil v proklatém kole. Ke krásnému pocitu mě přibližovala bolest a taky to, jak intensivně na mě Pán zíral.

„Zažeň ty slzy," zachraptěl a jeho ledový hlas mě donutil se otřást, „neslezeš, dokud se neuděláš."

„C-co?," chtěl jsem zaprotestovat. Pánův pohled mě ale ve všem zarazil. Dával mi až moc najevo, že pokud budu dál něco namítat, bude zle.

Uchopil jsem s bolestivým popotáhnutím mou chloubu, která najednou naprosto odmítala spolupracovat. Zoufale jsem se rozbrečel, zklamaný sám sebou a taky zničený tou bolestí, která mě doprovázela při každém pohybu.

„Snaž se trochu, nechceš přece zameškat první školní den jen proto, že si ani neumíš udělat dobře," sykl Pán posměšně a já rychle pokroutil hlavou. Tušil jsem, že to říká jen proto, aby mě vyhecoval. Rozhodně ještě nemohlo být ani odpoledne. A určitě by taky nedopustil, abych přišel pozdě do školy, na kterou jsem se dostal díky němu.

Jenže i přes to všechno to zafungovalo. Vnitřně jsem panikařil a snažil se sám za sebe podat nějaký výkon. Bylo mi jedno, že nic z toho, co se v ten moment dělo, nebylo příjemné.

Pánův rozkaz byl jasný. A já ho chtěl splnit.

Jen se udělat.

Mělo to být tak jednoduché.

Hlasitě jsem brečel, zlomený a připadal si neschopně. Pán jen úsměšně pokroutil hlavou a vytáhl z kapsy malé ovládání, dívajíc se přísně do mých očí, když na něm něco zmáčkl.

A pak se celá ta věc pode mnou rozvibrovala.

Nechápal jsem, jak to bylo možné, ale dosáhl jsem orgasmu dříve, než jsem si to vůbec celé urovnal v hlavě.

„Teď se mnou vážně zůstaň, jasné?" nadzvedl mě Pán rozzlobeně a pomohl mi slézt z kvádru, který stále vibroval a nanovo mě topil v bolesti.

„Nevím," fňukl jsem vyčerpaně, neschopný říct více slov. Jen jsem vnímal to, že jsem v bezpečí, v Pánově náručí a že mě odnášel pryč z herny. A to nejspíš bylo to jediné, co jsem v tu chvíli potřeboval vědět.

--

Týbrďo. 65. část a vy to pořád čtete. Já mám tak neskutečnou radost. Vážně moc děkuju za veškeré votes a komentáře ^^ Už ani nevím, co udělat, abych vám dala najevo, jak moc si toho vážím, protože, já tu vážně nadskakuju a vesele "potrsávám", když vidím, kolik lidiček to čte nebo když někdo napíše komentář. Jsem moc ráda, že si vezmete tu chvilku času a přečtete si pár mých panicky poskládaných písmenek. Vážně si toho moc vážím.

^_^

N.