Připravil naprosto dokonalou večeři a já se musel držet, abych se před ním zbytečně nepřecpával. I přes to, že jsem nejspíš potřeboval naopak přibrat, jsem se vždy cítil hloupě, když jsem jedl moc. Naštěstí neměl žádné připomínky, a když dojedl i on, tak mě dovedl do ložnice. Mé tělo mě pomalu přestávalo poslouchat. Bylo toho najednou moc nového a moc vzrušujícího. Potřeboval jsem se někam zavřít a být pár minut sám se sebou, abych se dokázal zase uvolnit. Bylo mi ale jasné, že takové věci mi nebudou dovoleny, aniž bych se na to vůbec musel ptát. Říkal, že chce, abych se mu poddal úplně a ovládání mých orgasmů mezi ten požadavek určitě patřilo. Vlastně mě to těšilo, jen jsem vůbec netušil, že to bude až takhle těžké. A to uběhlo sotva pár hodin.

„Budeš jen tak stát mezi dveřmi nebo sebou pohneš a půjdeš si lehnout?" Vrátil mě hrubým hlasem zpátky do reality. Stále jsem kolem sebe měl omotanou tu deku, která mi pomáhala v tom, abych se necítil tolik nervózně a hloupě. Jenže i přes to mi srdce tlouklo neskutečně zběsile a vůbec jsem netušil, co vlastně dělat dál. Měl jsem si lehnout na postel, hned vedle něho? Měl jsem se zeptat, zda smím? Měl jsem se snad rovnou uvelebit na podlaze?
„Děje se něco? Bojíš se, že z tebe v noci vyšukám duši?" zasmál se. „To nemusíš. Kdybych to chtěl udělat, tak už se tak dávno stalo. Jako bys proti mně snad něco zmohl. Nebo spíš. Jako by ses vůbec chtěl bránit," usmíval se, očima mapujíc mé tělo. Protočil jsem oči a sedl si na kraj obrovské postele.

„Jen jsem prostě nevěděl, jestli smím," pokrčil jsem rameny a snažil se ignorovat to, co řekl předtím. Už jen z jeho slov mi tuhla krev v žilách a já se začínal bát toho, že ho za chvilku budu prosit, aby si mě vzal.

„Vždycky se chovej tak, jak je ti to přirozené, pokud si nebudě jistý. Dám ti najevo, pokud uděláš něco špatně, ano?" stáhl ze mě deku a odhodil ji na zem. Chvilku jsem váhal a pak jsem se prostě natáhl pro peřinu, která byla přehozená přes čelo postele. „Nemusíš se mě tolik bát. Nebudu popírat ten fakt, že se mi líbí, jak moc vyděšený jsi. Ale i tak by nám oběma bylo příjemnější, kdyby ses dokázal trochu uklidnit. Ze začátku tě na tvé chyby jen upozorním, slibuju," přikryl se i on peřinou se samotovým povlečením a pak zhasl lampičku.

„Takže když něco podělám, tak mě prvních pár dní nepotrestáš?" zašeptal jsem do tmy, přikrčujíc se víc a víc pod peřinu. Z nějakého důvodu jsem se pod ní cítil v bezpečí. Možná to bylo tím, že jsem konečně mohl zakrýt mou hubenost, aniž bych se kvůli tomu musel cítit hloupě.

„Přesně tak. Pokud to od tebe tedy nebude vyloženě provokace. Jsi dost chytrý a navíc, viděl jsem tvůj blog. Je spoustu věcí, které si umíš rád dohromady. Jako třeba to, že se nesmíš dotýkat sám sebe a že se nesmíš scházet za tímhle účelem s nikým jiným. Je toho hodně a já si myslím, že většinu věcí spolu řešit nemusíme. Máš v hlavě jasno a to je důležité," odmlčel se, upravujíc si polštář do pohodlné pozice.

„Můžu mít otázku?" využil jsem toho, že ukončil jeho přednášku a také toho, že ze mě najednou opadlo všechno to napětí. Nejspíš to bylo únavou.

„Pokud není nemístná, tak ano. Je dobře, že jsi zvědavý," natáhl se pro telefon ležící na nočním stolu a začal si číst zprávu, která mu právě přišla.

„Kolik kluků jsi cvičil přede mnou?" šeptl jsem a doufal, že je natolik zabraný do konverzace na mobilu, aby mému hlasu vůbec věnoval nejmenší pozornost.

„Moc ne," pousmál se, „vlastně žádného, pokud to mám brát podle mých požadavků," položil telefon zpátky na noční stolek. Nic už jsem na to neříkal. Jeho odpověď mě tolik znejistila. To pro něj vážně nikdo nebyl dobrý? Nejspíš jsem neměl nejmenší šanci. Ne nejspíš. Určitě.

Ráno mě probudilo známé napětí a já na malinkou chvilku doufal, že se po otevření očí ocitnu ve svém pokoji už jen proto, abych si mohl udělat dobře. Neměl jsem šanci tohle vydržet. Rozhodně ne tak dlouho, jako by si přál můj nový Pán. Nový. Spíš první. A já si přitom tak moc přál, abych mu dělal radost.

„Jsi zvyklý se po ránu uvolnit, nepletu se?" otevřel jsem ze strachu z jeho chraplavého hlasu oči. Vypadal zase tak sebejistě a vyrovnaně. Vlastně k tomu měl i důvod, jelikož hned první věta, kterou ze sebe dostal, mě naprosto zkameněla.

„Vím o tom. Omlouvám se," zašeptal jsem potupně a chtěl zakrýt svou ranní erekci, načež mě pevně chytl za zápěstí.

„Už nikdy se přede mnou nezahaluj," zasyčel, ruku přišpendlujíc vedle mého nahého těla, „nemáš k tomu důvod," zjemnil trochu tón jeho hlasu.

„Jenže," zakoktal jsem, „já bych tak potřeboval. Neudržím se. Jsem k ničemu," schoulil jsem se do klubíčka a snažil se dostat své tělo zpět pod kontrolu.

„Ani se nehni," prohodil, zvedl se z postele a na pár vteřin zmizel z ložnice. „Můžeš si vybrat," ušklíbl se, když se vrátil zpátky s dvěma klíckami, které měly sloužit jako pás cudnosti. Přišlo mi, že jsem v tu chvíli zapomněl, jak se dýchá.

Tohle jsem znal. Koukal jsem na pásy cudnosti na internetu snad milionkrát a jejich použití mě neuvěřitelně vzrušovalo, ale vždy mi přišlo nesmyslné zamykat sám sebe, když jsem se zase mohl kdykoli osvobodit.

Jedna byla vážně klícka. Měla malé mříže naopak od té druhé, která byla celá nejspíš plastová. Rozhodoval jsem se dost dlouho a pak jsem ukázal na tu plastovou.

„Začínáš se mi líbit čím dál víc," zamručel spokojeně, „smím vědět, proč sis vybral zrovna tuhle?" Chytl mě pevně za bradu a zabránil mi tak uniknout jeho pohledu. Mé tělo se začínalo nekontrolovatelně klepat a já ho chtěl prosit, aby nepřestával. Aby mě dostal dál. Tak daleko, až bych o sobě nevěděl. Jenže na to bylo až moc brzo.

„Vím, že by mě lákalo se sám sebe dotýkat," přiznal jsem, aniž bych se dokázal uklidnit. Doslova jsem nadskakoval, každou vteřinou mě to ovládalo víc a víc. Možná by bylo lepší, kdyby přinesl něco, co by mě naopak nevzrušovalo. Věděl jsem, že si to teď budu muset odtrpět uvnitř mé hlavy a jen čekat, až mě to přejde. A až pak mi bude moct tu dokonalost nasadit.

„Takže hádám, že už jsi nad tímhle přemýšlel dřív, nepletu se?" pustil konečně mou bradu a konečky prstů se schválně dotknul citlivé kůže na mém hrudníku. Děkoval jsem Bohu, že v tu chvíli ignoroval mé vzrušením ztvrdlé bradavky, jelikož jsem věděl, že by mi stačil jediný dotek a já bych kňučel slastí. Vlastně jsem měl co dělat se ovládat i bez toho.

„Líbí se mi ta představa," vydechl jsem, nespouštějíc z věcičky, která měla brzy nadobro patřit k mému tělu zrak, „jen se trochu bojím, že to na mě bude moc," přejížděl jsem si nehty nervózně od loktů dolů, až k zápěstím.

„Proto chci, abys první den, první noc a hlavně první ráno zažil vedle mě," opřel mi dlaně o ramena a přirazil mě k čelu postele, „jen pořád přemýšlím nad tím, jestli ti dopřát poslední orgasmus pro tebe přirozeným způsobem nebo tě zamknout už teď a dovést tě k šílenství. Bylo by to tak dokonalé, nemyslíš? Už jen to, o kolik rychleji by sis uvědomil, jak moc mě vlastně potřebuješ k šťastnému životu."