Tuto kapitolu bych ráda věnovala Psychostory, další věrné čtenářce ♥

  „Člověk bez lásky může být bohatý, zdravý, slavný, ale nemůže mít zdravou duši, protože neví nic o skutečných hodnotách."

- Osho

„Cedricku!" pozdravil ho Jack Hutson, manažer řídící jeho síť fast foodů Sanders. Toto odvětví jeho firmy se zaměřovala na tzv. zdravý fast food – pokoušel se ve svých pobočkách protlačit lidem burgery ze zvířat, které žili na malých farmách, pečené hranolky z bio brambor a mnoho dalších pokrmů, které byly udělány kvalitně, rychle a zároveň se tím podporovali místní farmáři.

Tento nápad mu vnuknul jeho táta. Při jedné z mnohých rodinných večeří si táta pochutnával na batátovém pyré a steaku, když se podíval na Cedricka a pravil: „Tohle by byl bysnys! Víš, kolik lidí prahne po bio produktech? Kolik lidí chce jíst kvalitní jídlo rychle, ale nemá to kde nalézt?! Takový zdravý fast food, to by mohlo být velmi výnosné."

Cedrickovi se v hlavě zrodil plán. Věděl, že v tu chvíli mu na okno zaklepala štěstěna a on ji s radostí pustil dál. S tátovou pomocí a nějakými financemi, které mu půjčil, si otevřel první zdravý fast food v Glasgow. A úspěch byl doslova šokující. Lidé to kvitovali s nadšením a on mohl pozvolna expandovat nejprve do Londýna, poté do Paříže a nakonec i do New Yorku a Toronta. Nezapomněl vše rozšířit ani o cateringové a rozvážkové služby.

Musel dát za pravdu Willovi, který se divil, proč si neužívá alespoň krapet luxusu, když už může, ale Cedrick se bál, že kdyby ukázal, že má peníze, lidé by nebyli upřímní. Také kdykoliv mohl zkrachovat. Nebyl pesimistou, ale měl rád své jistoty a proto raději žil skromněji pro případ, že by musel opět žít skromně. Luxusu se lehce přivyklá.

„Zdravím tě, Jacku," potřásli si ruce a vešli do kanceláře. „Tak jak to vypadá?"

„Doslova fantasticky," promnul si ruce Jack a posadil se s Cedrickem k papírům. „Dáš si něco? Eleanor!" zavolal na svoji sekretářku a během chvíle se ve dveřích objevila postarší žena s vlídným úsměvem na tváři.

„Jé, Cedricku, tak ráda vás vidím!" přiblížila se k němu a bez studu jej pevně objala. „Moc vám děkuji za to stipendium pro našeho Tommyho, moc si toho ceníme! Vždy chtěl být lékařem, ale tady je to bez financí téměř nemožné. Jste anděl," pěla na něj chválu a Cedrick ji jen poplácal po zádech.

„Ale no tak, Eleanor, slíbili jsme si, že o tom nebudeme mluvit, ano? Až dostuduje kardiologii, aspoň budu vědět, kam volat, až na mě přijde infarkt," usmál se na ni a podíval se na Jacka, který se také usmíval.

„Jistě, ale to nemění nic na faktu, že jste učiněný anděl!" usmála se a o krok ustoupila. „Donesu konvici čaje, co vy na to?"

Oba jen pokývali hlavou a usedli k papírům.

Asi po půl hodině diskutování a dvou šálcích čaje se na chvíli odmlčeli a prohlíželi si doklady. Cedrickovi pak zazvonil telefon a úplně ožil, když viděl neznámé číslo. Okamžitě hovor přijmul.

„Cedrick Sanders," ohlásil se a nemohl skrýt úsměv. Určitě to musí být ona!

„Dobrý den, pane Sandersi, tady Margaret Hundsberger a dostala jsem na vás kontakt od mé dcery Christine," ozval se jemný hlas na druhé straně. Cedrick se automaticky napřímil a lehce vykulil oči, čímž vyvolal zájem i u Jacka. „Řekla mi, že jste zařizoval catering pro Nickovu vernisáž a ta se velmi povedla," pokračovala.

„Zdravím, ehm... paní Hundsberger! Ano, zajišťoval jsem catering," přitakal a vyměnil si pohled s Jackem.

„Margaret, prosím vás, neužije mě na formality. Víte, vdává se nám nejstarší dcera Amanda, ale je velmi náročná co se týče jídla na její svatební hostině. Christine tady za vás orodovala, tak jsem si řekla, že vám zavolám a případně si dohodnu schůzku."

„To by byla pro celou firmu velká čest!" Měl co dělat, aby se znovu nezakoktal.

„To moc ráda slyším. Co kdybychom se sešli třeba dnes odpoledne – šlo by to? Vím, že je to hodně narychlo, ale svatba je ani ne za tři měsíce a už tak trochu panikařím," zasmála se a Cedrick si uvědomil, že přesně takhle se smála Christine.

„Samozřejmě, ehm... Margaret. Vezmu ochutnávky a odpoledne se můžeme sejít. Mám přijít k vám nebo se sejdeme na neutrálním místě?"

„Přijďte k nám domů, zvu vás na čaj, pobavíme se, poznáte mou rodinu, hlavně tedy Amandu... Předesílám, že je vskutku náročná. Co třeba ve čtyři hodiny odpoledne? Adresu vám zašlu textovou zprávou."

„Souhlasím," usmál se Cedrick.

„To moc ráda slyším! Tak tedy ve čtyři, těšíme se!"

Po kratkém rozloučení linka ohluchla a Cedrick zůstal šokovaně sedět.

„Právě máme možnost dělat svatbu Amandy Hundsbergerové!" řekl tiše a díval se na šokovaného Jacka, který se hned napřímil.

„No to si děláš prdel, ne?! To je fantastický!" vykřikl. „Musíš se jít připravit. Hned brnknu Erikovi, aby ti připravil to nejlepší od nás a musíš je ohromit!" vyskočil na nohy a hned sahal po telefonu.

„Díky, Jacku," usmál se na něj a podíval se na hodinky. Bylo ještě příliš brzy na to, aby tam šel, ale pak mu došlo, jak rychle utekl čas a William na něj čekal v parku. „Musím běžet vyzvednout Willa, zařiď mi to u Erika a to účetnictví mi pošli na e-mail."

„Dobře, držím ti palce," mávnul na něj volající Erikovi, šéf kuchaři a Cedrick vyšel ze dveří.

***

„A čím se živíš ty?" zeptala se ho Nora s plnou pusou. Až nyní jí došlo, že od večera nejedla. A přitom by nyní měla jíst pravidelně a pestře. Opět ji při vzpomínce, co se vše odehrálo včera večer, sevřel žaloudek, ale raději vše hodila za hlavu a podívala se na anděla vedle ní.

„Musím se přiznat, že se nechávám tak trochu živit rodiči, ale pokouším se osamostatnit. Nabízím konverzace ve čtyřech jazycích a překládám... Jednu dobu jsem uvažoval i o tom, že se budu živit masérstvím," řekl a zvedl ruce do vzduchu. „Ruce na to mám, udělal jsem si kurz, ale provádím je jen rekreačně, třeba mamce nebo tátovi, když chce."

„Ale ty nejsi z New Yorku, viď?" vylétlo z ní, když se myšlenkou pozastavila nad jeho přízvukem.

„Já jsem Skot," prohlásil hrdě.

„Jé, a nosíš sukni?" pokusila se o vtip.

„Já ne, ale táta s bráchou ji nosí na nějaké akce. Máma vždy říká, že jsou k smíchu, ale já nevím, já to nemohu posoudit," usmál se a světu ukázal své krásné bílé zuby. „Svůj kilt jsem dostal, když mi bylo deset, ale myslím, že je schován hluboko v šatní skříni."

„Bylo by zajímavé tě v tom vidět," poznamenala Nora a pak se usmála, když viděla, jak se lehce červená.

„Nemyslím si," povzdechl si a natočil se k teplu, které vyřazovalo slunce. Dotek slunečních paprsků ho fascinoval již v dětství. Opět se vedle něj ozvalo cvaknutí.

„Promiň, já musela. To byla úžasná momentka," omlouvala se Nora a strčila si do pusy poslední kousek koblihy. Pozorněji si Willa prohlížela, na první pohled ji zaujal, ale nyní byl doslova přitažlivý. „Co tu vlastně, Wille, děláte?"

„Hraju si na turistu. Můj bratr tu je pracovně a mě si vzal dobrovolně s sebou, abych mu dělal otravný a pomalý ocásek," řekl s úsměvem a zhluboka se nadechl, když zacítil její jemnou květinovou vůni, podobnou té, co používala roky jeho matka.

„To ti nevěřím, určitě tě má rád při sobě. Máš jenom jednoho sourozence?" vyzvídala dál. Aniž by o tom věděl, vytáhla si blok a začala si psát poznámky.

„Jen bratra Cedricka," pokýval hlavou a poposedl si. Byla na něj moc milá, málokdy se bavil s ženami kromě těch z vesnice a mámy, ale její otázky byly osobní. Vede se vůbec takto společenská konverzace s člověkem, kterého znáte jen pár minut?

„Cedrick... Cedrick Sanders... To mi něco říká. Není to náhodou ten, co vlastní zdravé fast foody?" zazářily jí oči nadšením. Informace z jeho života by ji moc pomohli, napsala by článek do rubriky slavní lidé a už by nemusela pachtit se s počasím a křížovkami.

„Jo, to je můj brácha. To je tak slavný?" divil se Will. Cedrick se mu nepochlubil, že už se dostává více do podvědomí lidí. Úspěch mu moc přál, zasloužil si to. A až se to dozví táta, to nebude mluvit o ničem jiném.

„Celkem jo, jeho cateringové služby si objednává hodně významných lidí na své akce. A jaký je ve skutečnosti? Má někoho?" vyptávala se dál.

„Brácha je moc fajn, vyrůstali jsme spolu, jsme dvojčata," řekl jen Will a dál se odmlčel. Přišlo mu to divné vykládat cizí osobě o soukromém životě Cedricka.

Nora si uvědomila, že svojí horlivostí ztrácí jeho zájem, ale honem stočila otázky zpátky na jeho osobu. „A co vůbec dělají tvoji rodiče?"

„Víš co? Proč se bavíme jenom o tobě? Řekni mi i něco o sobě. Co dělají tvoji rodiče?" vyzval ji Will a pohrával si se svojí holí.

Nora se zarazila. „Dotknul jsem se nějakého citlivého téma? To jsem nechtěl..." začal se omlouvat, ale Nora jej chytila za ruku. Její dotek ho překvapil. Místo aby to byl letmý, krátký dotek, pevně mu obtočila prsty kolem zápěstí a něžně jej pohladila po žílách. Jeho srdce bylo jako splašené a na malý okamžik zapomněl dýchat.

„To je v pořádku," vydechla tiše. „Já se se svými rodiči nestýkám." Honem rychle si promyslela, kterou variantu příběhu mu má říct. „Ani nemohu, jsou po smrti."

„To je mi moc líto." Dlaní pohladil její ruku, která stále svírala jeho levé zápěstí. „Stalo se to dávno?"

„Před pěti lety," lhala lehce. „Měli autonehodu." Klišé, ale aspoň si ho bude pamatovat.

„To mě mrzí," opakoval a začal ji hladit po ruce. Přišlo mu to automatické, moc ji litoval. Nemohl si představit, že by táta, nebo dokonce máma, tu nebyli. Prostě nepředstavitelné. „Máš nějaké sourozence?"

„Nemám a nemám ani žádné blízké příbuzné." Další lež, ale on to stejně nepozná. V kapse ji začal vyzvánět mobil, tak přerušila spojení, které měla s Willem. Když se podívala na volajícího, jenom zaskučela.

„To je můj šéf, budu muset jít," protočila očima, což měla ve zvyku, když si na toho blba vzpomněla. „Máš ale telefon? Ráda bych se s tebou zase viděla."

„Ehm...," Will si odkašlal. Byl překvapen jejím zájmem – opět. „Jasně, že mám. Kdo dnes ne? Ulož se prosím pod sedmičku," podal jí svůj telefon.

Nora si od něj vzala telefon a byla opravdu překvapená, když svírala v ruce Nokiu 3310. „Pane Bože, tohle ještě existuje?" podivila se a začala se pokoušet o uložení svého čísla. „Máš americké nebo britské číslo?"

„Cedrick mi všechno zařídil, používám americké číslo. A mimochodem, můj telefon je ten nejideálnější pro slepce. Já si pamatuji kde jsou čísla a mám uložené předvolby, takže se dovolám komu potřebuji."

„Dobře, můžu ještě vědět, jak dlouho tu zhruba zůstaneš?" vyzvídala dál. Popravdě byla moc ráda, že ho potkala, je jako oslíku otřes se, akorát funguje na milá slova.

„Kdyby takhle lehce zpracovatelných bylo víc," pomyslela si a vzpomněla si na Michaela, který ji ráno vyhodil, ale vzpomínku rychle zahnala.

„Jen pár týdnů, pak se uvidí. Nechci být Cedrickovi přítěží."

„Konečně," řekla vítězoslavně a zmáčkla OK, aby své číslo uložila. Pak mu podala zpátky telefon a zvedla se k odchodu. „Musím jít, ale zavoláme si a sejdeme se, jo?" usmála se a políbila ho na tvář.

Will se nezmohl slova. To byla první pusa, kterou dostal od někoho jiného než od příbuzných.

„A-ahoj," vykoktal ze sebe. Poté, co uslyšel její vzdalující se kroky, konečky prstů si přejel po místě, kde před chvílí byly její rty.

S opačným pohlavím se moc nestýkal a neuměl s nimi vést konverzaci, natož flirtovat tak, jak to uměl Cedrick. Máma mu vždy říkala, že jednou potká dívku, které bude jedno, že je slepý, bude ho podporovat v jeho snech a stane se jeho oporou. Věděl, že k Noře nemůže nic cítit, ale jeho útroby zahřála naděje, že máma možná měla pravdu.

Stýskalo se mu po ní, ale věděl, že se musí také osamostatnit.

„Wille!" ozvalo se kus od něj. Postavil se, protože věděl, komu patří ten hlas.

„Nejsi tu nějak brzy?"

Cedrick se zarazil a podíval se na hodinky. „Právě naopak, jdu pozdě, promiň, ale koupil jsem ti oběd."

Will se usmál. „Pravý americký hamburger?"

„Haha, jakto víš? No jasně, cítils to," zasmál se Cedrick.

„Ne, znám tě až moc dlouho."

„Posadíme se tady, aby ses mohl najíst, co ty na to?" jemně jej vzal za loket a vedl jej k lavičce.

„To by se ti tak líbilo, udělat ze mě veřejně čuně, ani náhodou, brácha. Když jím hamburger, je to všude," zasmál se Will. „Pojedeme k tobě do bytu, stejně jsem nějaký unavený, a tam se najíme. Vzal si i pro sebe, že jo?"

„Nevzal, jedl jsem cestou. Pokud ti to nebude vadit, vezmu tě domů a počkal bys na mě? Mám jednání, firma může dostat catering velké svatby, tak potřebuji reprezentovat. Zašli bychom pak na pozdní večeři, připravil jsem tam pro tebe nějakou muziku a byt je upraven tak, aby ses v něm mohl pohybovat." Bylo mu to trapné vůči bratrovi, že bude zavřený v bytě, ale nešlo to jinak. Zakázka se vždycky hodí a hlavně by rád viděl Chris. Při vzpomínce na ni se musel usmát.

„Nevadilo, v klidu, já to chápu. A teď prosím tě půjdeme, ten hamburger už musím mít studený a já mám hlad," smál se Will a spolu s Cedrickem se vydali k autu.

Nejdražší čtenáři,

pokud tento text čtete, znamená to, že jste se na tento příběh nevykašlali ani po více jak roce čekání. Ne, neudělala jsem vám to schválně, život je prostě nepředvídatelný a menší vysvětlení, co se mnou bylo, naleznete na mé FB stránce a profilu tady na Wattpadu. Ale i tak se vám omlouvám.

Vydávat budu i nadále díky mému týmu podpory, kterým tímto děkuji za pomoc s úpravami a prostě se vším.

Doufám, že se vám kapitola líbila a přeji vám krásné svátky vánoční, ať jsou tyto svátky naplněny klidem a mírem.

Vaše a jen vaše