Weather man said it's gonna snow,
by now I should be used to the cold.
Mid-February shouldn't be so scary.
It was only December,
I still remember the presents,the tree, you and me.

Hermiona se posadila do starého křesla, ruce se jí třásly, když přikládala šálek k ústům. Čaj byl horký, takže jen vdechla teplý vzduch, ale nenapila se.
,,Měla bych ti to říct. Já to totiž nezapomněla. Nikdy nezapomenu," řekla a zamyslela se. ,,Vím, co si o tom budeš myslet. Přiznávám, že je to hloupé. Jenže... Nemůžu dělat, že se nic nestalo. Že jsme nebyli nic."

,,Ostatní staví sněhuláky a ty si tu čteš?" zeptal se. Vzhlédla od knihy a pousmála se.
,,Každý přece tráví svátky jinak," obhajovala se s očima upřenýma na muže stojícího ve dveřích. To ho donutilo, aby přišel k ní a sedl si do starého křesla. Začetla se, i když ve skutečnosti vůbec nevěděla, jaká slova se pod jejím zrakem míhají. Mlčel, a to ji znervóznilo.
,,Je na mě aspoň hezký pohled?" zavtipkovala, ale v myšlenkách si za tuhle poznámku pěkně vynadala.
,,To beze sporu," odvětil naprosto klidným hlasem. Překvapeně na něj koukla, nevěděla, co by mohla odpovědět. Mohla poděkovat, to by se hodilo, ale ona se místo toho jenom zašklebila. ,,To mi nevěříš? Nebo co to mělo být?" vyptával se pobaveně.
,,Jen se mi zdá, že si děláš legraci," odpověděla Hermiona a dodala: ,,Však víš, zubatá a kudrnatá holka, která čte místo toho, aby utužovala vztahy s přáteli."
,,Zubatá?"
,,Teď už to teda není tak hrozné. Díky kouzlům mám už pár let menší přední zuby, ale jinak jsem vypadala jako hlodavec," vysvětlila Hermiona. Zasmál se a zavrtěl hlavou.
,,Nejsi zubatá. Kudrnaté vlasy jsou moc hezké. A už vůbec bych nevtipkoval o tom, že jsi doma. Jinak bych tu přece byl sám."
,,Takže to bylo myšleno vážně s tím... komplimentem?" pípla nejistě, jako kdyby mu stále nevěřila. Posunul se na křesle dopředu a nahnul se k Hermioně.
,,Naprosto vážně," zašeptal největší tajemství, které kdy vyslovil. ,,Ale stejně se mi zdá, že se mi nedaří dokázat ti, že jsi výjimečná. Takže, knihu odlož a sedni si čelem ke mně," poručil měkce. Hermiona uposlechla a uvelebila se tak, aby si hleděli do očí. Natáhl k ní ruku, v tu vteřinu se jí rozbušilo srdce. Položil svou dlaň na její tvář a řekl: ,,Hermiono, máš krásné a moudré oči, roztomilý nos a zuby jsou přesně tak veliké, jak mají být." Tomu se pousmála a sklonila hlavu, takže ji musel něžně nadzvednout bradu. ,,A nebýt toho, že jsem zapřísáhlý starý mládenec, který by si nikdy nezačal s mladinkou dívkou, tak bych se do tebe mohl i zamilovat." Zároveň to hřálo, zároveň bolelo a Hermiona na ty pocity zareagovala odtáhnutím se. Vždy, když nevěděla, co dělat, tak přešla do pozice ,,však já vím, že to je vtip".
,,To je teda hloupé pohrávání si s duší slečny, pane Blacku," řekla vyrovnaně, ale tolik si přála se schoulit do klubíčka a plakat.
,,No jak myslíš," řekl smířeně, vstal a mířil ke dveřím.
,,A co kdyby ta mladinká slečna za pár let vyrostla a neměla nic proti starému mládenci?" vykřikla hlasitěji, než plánovala. Otočil se jejím směrem a daroval jí dokonalý úsměv, který uměl jen on.
,,Tak to by vypadalo nadějně, že?" odtušil.

But you went away,
How dare you?
I miss you.
They say I'll be okay,
But I'm not going to ever get over you.

,,Proto od té doby sedávám v tomhle křesle. Ve tvém oblíbeném, jak jsi říkával. Mám pocit, že cítím tvou vůni, i když bych ji nedokázala popsat. Oba víme, jakou vůni myslím. Tu, která obývala tyhle prostory, když jsi tu ještě byl."

Z gramofonu hrála hudba, když vcházela do pokoje. Zmateně k němu došla, aby zjistila, proč hraje. ,,Tak se mi nakonec podařilo tě sem přilákat," uslyšela za sebou hlas. Nejdřív leknutím nadskočila, ale po prvních slovech rozeznala, kdo to je. Otočila se, aby zjistila, kde se schovával. Postával vedle dveří a culil se jako malé dítě.
,,A byl k tomu lákání nějaký důvod?" zeptala se se zájmem. Loudavým krokem spojeným s elegantním pohupováním došel až k ní a z kapsy u saka vyndal malou krabičku.
,,Myslel jsem, že když spolu v budoucnu budeme, tak bych ti měl dát nějaký dárek," pravil a podal jí ho. Hermiona malou krabičku otevřela a vykulila oči na stříbrný řetízek se třpytivým přívěškem.
,,Chápej, měla by to být hvězda. A hádej jaká..."
,,Sirius," odpověděla sice zbytečně, ale chtěla to vyslovit nahlas. ,,Děkuju. Moc si toho vážím. Bohužel nevím, co bych ti mohla dát na oplátku," dodala posmutněle.
,,Co třeba tanec?" navrhl. Hermiona odložila dar na stolek a vyčkávala, až ji chytí kolem pasu nejlaskavější člověk na světě. A v nebesích.

Living alone, here in this place,
I think of you and I'm not afraid.
Your favorite records make me feel better,
'cause you sing along with every song.

,,Pouštím si tu píseň stále dokola. Říkal jsi totiž, že bude naše svatební a hrozně ses tomu smál."

I know you didn't mean to give them to me.

Zastavila se u jeho dveří. Napřáhla ruku, aby zaklepala, ale neudělala to. Místo toho poodstoupila a zavřela oči. Mít jen trochu té nebelvírské odvahy, pomyslela si. Přistoupila ke dveřím znovu a tichounce zaťukala. Sirius otevřel, usmál se a řekl: ,,To jsem si mohl myslet, že takhle slabounce bude klepat moudivláček."
,,Mohla bych...?" Chtěla se zeptat, ale nedokázala dokončit větu. Znovu se usmál, tentokrát něžněji. Pootevřel dveře, aby mohla projít. Poprvé v životě byla v jeho pokoji.
,,Posaď se, prosím," řekl, když ji viděl, jak postává uprostřed místnosti. Hermiona si sedla na postel a Sirius si našel místo hned vedle ní. ,,Tak čemu vděčím za tak milou návštěvu?"
,,Zítra se vracím do Bradavic," pravila nešťastně Hermiona.
,,Já vím," odvětil Sirius.
,,Já bych... Já nechci, aby sis myslel, že... Já totiž nejsem hloupá," řekla nakonec Hermiona a pohlédla mu do očí.
,,To jsem nikdy netvrdil," hájil se Sirius s nechápavým výrazem.
,,Já budu brzo dospělá... Takže nejsem hloupá..." opakovala pořád dokola. ,,A jestli je tohle nějaké laškování beze smyslu, tak mi to prosím řekni, protože... Já nechci, aby sis myslel, že to pro mě nic neznamená," vychrlila ze sebe.
,,Věř mi, Mio," začal opatrně, ,,já bych nikdy nemyslel, že si s tebou můžu nějak zahrávat. Na to si tě až moc vážím. Jen je moc brzy, proto si dávám pozor, abych něco nepokazil." Hermiona mlčela a hleděla do země. ,,Bohové!" vyjekl Sirius a nadskočil tak, až celá postel se zhoupla. Vylekaně k němu vzhlédla, ale to už ji objímal a pevně tisknul. ,,Jak já se těším, až budeš velká! Hrozně moc se těším, až se ti budu moct dvořit! A ty si budeš hrát na nedostupnou, protože budeš patřit mezi dospělé ženy, které vždycky dělají cavyky!" Hermiona byla ráda, že ji objímá, ze dvou důvodů. První byl jasný, chtěla být v jeho náručí. A druhý byl, že neviděl, jak moc se červená. ,,A kéž mi to Merlin dovolí, abych tě mohl milovat do skonání světa!"
,,Vlk taky sliboval," hlesla trošku přidušeně. Odtáhl ji od sebe a zkoumavě si ji prohlédl.
,,Co s tím má co společného Remus?" zeptal se vážným hlasem, ale koutky úst mu cukaly jako poblázněné. Hermiona se zasmála a stydlivě sklopila zrak.
,,Při všech bozích, já se do tebe určitě zamiluju. A jestli si vezmeš někoho jiného, tak budu celý život hrozně trpět."
,,Taktéž," odpověděla Hermiona.

But you went away,
How dare you?
I miss you.
They say I'll be okay,
But I'm not going to ever get over you.

,,Hrozně se na tebe zlobím! Neměl jsi mě opouštět. Měl jsi tu být se mnou. Celé ty další roky. Vždyť jsme si to slíbili. A ty sis prostě umřel. A nezbylo tu nic. Jen to křeslo, ta vůně, ty sliby... Úplně tě slyším, jak říkáš, že bych se měla posunout dál a užívat si života. Jenže bez tebe..." Při posledních slovech se jí zlomil hlas a rozplakala se. ,,Bez tebe to nejde. Nebo si to aspoň nepřeju."

It really sinks in, you know,
when I see it in stone.

Všichni už čekali venku, když ji Sirius tajně políbil na čelo a zašeptal: ,,Budu na tebe čekat. Tady, nebo jinde."

'Cause you went away
How dare you?
I miss you.
They say I'll be okay,
But I'm not going to ever get over you.

,,Doufám, že dodržíš své slovo a budeš na mě čekat, ať už to bude trvat jakkoliv dlouho," zašeptala Hermiona a vdechla jeho vůni.