Hermiona se posadila do křesla, nohy složila pod sebou a ze stolku si vzala rozečtenou knihu. Jednou rukou si při četbě přidržovala knížku, druhou rukou si pohrávala se třpytivým přívěškem na řetízku. Konečně měla chvilku jen pro sebe. Chtěla si číst, ale zároveň měla pocit, že si musí popovídat se Siriusem. Vzhlédla od knihy k prázdnému pokoji.
,,Celý den jsem pracovala," začala potichu. ,,Jsem hrozně unavená. Občas mám pocit, že ráno nevstanu z postele a do práce prostě a jednoduše nedorazím.Ale vždycky se překonám." Odmlčela se a uvažovala. ,,Nevím, jak tu budu dlouho. Chci po sobě něco zanechat. Odkaz, odvedenou práci, dobré skutky... Přeju si, aby na mě lidé vzpomínali v dobrém, stejně jako já vzpomínám na tebe. Chci, aby se při vzpomínce na mě smutně usmáli, jako já se posmutněle usmívám, když myslím na tebe. Chci být stejně dobrým člověkem, jakým jsi býval i ty."

Seděli naproti sobě. Všechno v Hermioně křičelo, aby se na Siriuse podívala, toužila se na něj koukat celou dobu - ale to nemohla. Už takhle se jí zdálo, že o její zamilovanosti musí určitě všichni vědět. Ten hřejivý cit v hrudníku, jako kdyby prosvítal skrz. Domnívala se, že jí na čele září veliký neonový nápis: ZAMILOVANÁ DO SIRIUSE BLACKA. Tentokrát se neovládla a krátce na Siriuse pohlédla. Na vteřinu přestala dýchat, protože její pohled opětoval. Jemně se na ni usmál a dál se věnoval večeři. Hermiona se zastyděla. Cítila, jak se jí krev hrne do tváří a uší, určitě musela vypadat jako zralé jablko. Bylo jí do pláče. Láska byla děsně složitá věc a Hermiona se cítila trapně a zahanbeně a nejistě (jako by se zajisté cítilo každé děvče být na jejím místě). Najednou ucítila, jak ji někdo malinko žďuchnul botou to nohy. Překvapeně vzhlédla k Siriusovi a ten důležitě zvedl obočí a znovu se usmál. Věděla, co to znamená. Chtěl, aby se taky usmála. Jenže ona byla mrzutá a smutná a... Hermiona se usmála. Něco v Siriusově úsměvu ji nutilo, aby se taky usmívala. Něco v jeho pohledu ji nutilo být shovívavější k okolnostem.

,,Tolik bych si přála, abys viděl, jakým člověkem jsem se stala. Dospěla jsem. Tvrdě jsem na sobě pracovala. Tolik jsem toho zvládla. A ještě víc jsem hrdá na své neúspěchy, ze kterých jsem se poučila a které mne posunuly dál. Myslím, že bych se ti prostě líbila. Nejsem sice vůbec dokonalá, ale myslím, že by ses do mě i tak bláznivě zamiloval. Dokonce se mi už podařilo zkrotit ty své kudrlinky. A oblékám se jako dáma... Pokud zrovna netrávím celý víkend v pyžamu. Ale i v pyžamu bys mě zbožňoval, tím jsem si jistá," vtipkovala decentně a s melancholickým nádechem.

,,Víš, co budeme dělat přesně za pět let?" zeptal se jednoho dne Sirius, když oba trávili deštivé odpoledne četbou. Hermiona vzhlédla od knihy k Siriusovi uvelebenému v křesle. Tázavě zvedla obočí.
,,Copak?" vybídla ho.
,,Budeme spolu běhat bosí v dešti a skákat do louží," odvětil Sirius, jako by to byla ta nejjasnější a nejlogičtější odpověď na světě.
Hermiona se usmála nad tou představou.
,,Budeš si stěžovat, že prochladneme, ale já tě uklidním. Až se vrátíme domů, hodím ti kolem ramen deku a uvařím ti čaj. A ty se budeš hihňat, protože tě budou lechtat dešťové kapky na nose. A z vlasů ti bude odkapávat voda. Ruce budeš mít zkřehlé a určitě budeš předstírat, že se hněváš, k čemu jsem tě přemluvil... Ale tvoje oči budou zářit radostí."
,,Siriusi," začala Hermiona, ale Sirius ji jemně umlčel pohlazením po tváři.
,,Nic neříkej," požádal ji něžně. Byla to prosba, kterou tehdy Hermiona nechápala a kterou si brala víc než osobně. ,,Jsi výjimečná, Hermiono," ujistil ji. ,,Jen... Nevyslovuj to nahlas. Nechej si to zatím ve svém srdci."
,,Proč musím být neustále trpělivá?" zeptala se vyčítavě Hermiona. Sirius se zasmál. Šedé oči se mu třpytily nefalšovaným štěstím a okouzlením.
,,Je to těžké, já vím. Jen počkej, Hermionko. Uteče pár let a bude nám patřit svět! Za to to čekání stojí, no ne?"
Hermiona musela uznat, že to za to čekání nejspíš vážně stojí.

Hermioně se po tvářích kutálely desítky slz. Zalykala se. Její hrdlo svíral žal. Její řasy se třásly pod náporem smutku. ,,Vzpomínky na tebe jsou tím nejkrásnějším, co mám."