Věnováno @Fakeoneforfun

♥firefly♥

**********************************************************************

Rainbow seděla na okenním parapetu a pozorovala probouzející se město. Když se vrátila z noční procházky po městě, usnula jen na čtyři hodiny. Nechtěla dál spát , tak jen seděla a sledovala dění kolem. Myšlenkami se toulala v neúplných vzpomínkách a nechtěně zabíhala ke kudrnatému Calebovi a jeho klukovskému úsměvu, který ji fascinoval.

Když se jejím pokojem rozezněl zvuk budíku nadskočila leknutím a málem spadla na zem. Zasmála se nad svou hloupostí, a pokroutila hlavou Zalezla zpět do svého pokoje a zavřela okenici.

Ze skříně vytáhla květinovou sukni, pruhované nadkolenky, bílé tričko a oranžový svetr. Vše na sebe rychle oblékla a rozčesala si vlasy. Na nohy si nasadila hnědé sandály s menším podpatkem a přes rameno přehodila oranžovou plátěnou tašku s kytičkou. Pohlédla na sebe do zrcadla a nakonec se ještě natáhla pro gumovou čelenku s květy a nandala si ji. Pousmála se. Líbilo se jí vypadat jinak. Jakmile zhodnotila, že je připravena do školy, sebrala skycák a penál plný pastelek a hodila ho k učení. S tím vběhla do kuchyně.

Doma byla sama. Nikde neviděla ani papírek se vzkazem a tak s pokrčením ramen sebrala jablko, pomeranč a hrušku a zandala je do tašky. Do dalšího jablka se zakousla a zamířila z domu.

***

V učebně literatury byla první. Posadila se dozadu k oknu na jednu z židlí a našla tužku a skycák. Otevřela je a začala črtat park za oknem. Ze snění jí vyrušily až kroky. Stočila svůj pohled od papíru k příchozímu a zamračila se, když zjistila, kdo přichází. Caleb se posadil ke stolu před ní a ani se neotočil. Nepokusil se ji ani pozdravit. Byla ráda, že slib splnil, ale v hloubi duše ji zklamalo, že se nesnaží ukrást její pozornost, kterou beztak měl jen pro sebe.

Chvilku jen seděl a klepal tužkou do stolu, po chvilce ho tato činnost začala nudit a tak našel jeden ze svých prázdných sešitů. Začal si cosi broukat a něco do něj zapisoval. Rainbow se ho pokoušela ignorovat, dlouho jí to však nevydrželo.

,, Nech toho." Zavrčela. Caleb se na ni s úsměvem otočil.

,, A čeho?"

,, Toho, co děláš!" Zasmál se a prohrábl si kudrnaté vlasy.

,, Co přesně dělám?" Rainbow zakňučela hodila po něm tužku.

,, Otravuješ mě." Než stihl něco namítnout, do třídy vešli další spolužáci a on ji raději nechal být.

,, Ahoj, jsem Jason." Blonďák, kterého Rainbow ještě nikdy neviděla si sedl vedle ní. Ignorovala ho a dál si kreslila. Caleb se na něj otočil a daroval mu varovný pohled, který ovšem Jase přešel.

,, Hezky kreslíš. Jak se jmenuješ? A líbí se mi tvoje vlasy." Rainbow stále neodpovídala. Zkusil to naposled.

,, Co děláš večer." Dívka konečně zvedla pohled od papíru. Jason se pousmál, myslel si, že vyhrál.

,, Cítíš to?" Zeptala se ho Rainbow. Nadzdvihl obočí.

,, Co?" Pousmál se. Rainbow mu úsměv opětovala, její byl však arogantní.

,, Ten nezájem." Zavrčela a znovu se podívala na svou kresbu. Caleb před nimi vyprskl smíchy a Jason s pošramoceným egem odkráčel pryč. Jakmile se tak stalo, Rainbow se se svým smíchem přidala ke Calovi.

,, Idiot." Zamumlala. Cale kývl.

,, Sedneš si ke mně?" Zeptala se ho a on se s podivem otočil.

,, Proč?"

,, Chci se dalších případů vyvarovat." Kývl a zvedl se. Rychle si sedl vedle dívky s duhovými vlasy a ona se o něj opět přestala zajímat. Jemu to ale bylo jedno, mluvila na něj. Smála se s ním a seděla vedle něj...

*********

Poposedl si a podíval se na hodiny. Venku čekal už dobré dvě hodiny. Přemýšlel nad tím, zda se Rainbow objeví po tom, co s ní ve škole mluvil. Neodvážil se na ní znovu promluvit a po literatuře mu zmizela z dohledu na zbytek dne.

Ještě jednou zkontroloval čas. 00:13. Když zvedl zrak, stála před ním. Pod světlem lampy její oči zářily a on znovu na chvilku zauvažoval nad tím, jak je možné, že měly barvu ametystu.

,, Přišla si." Zašeptal. Kývla a usmála se. Promnula si ruce a pousmála se. Okamžitě vyskočil ze země a zamířil k ní.

,, Je ti zima?" Zeptal se a ona zakroutila hlavou na nesouhlas. Podle cvakání zubů, ale bylo jasné, že opak je pravdou. Sundal si mikinu a přehodil ji přes její útlé a drobné tělo. S díky se usmála.

,, Projdeme se?" Zeptala se. Caleb přikývl, nebyl proti. Vlastně...bylo mu jedno, co budou dělat, jen aby trávil čas s ní.

,, Vzpomněl sis na něco?" Zeptala se po chvilce. Pokroutil hlavou na znamení nesouhlasu. Dívka si povzdechla.

,, Štve mě, že mám ve vzpomínkách mezery. Proč mi to nikdy nedošlo?"

,, Když něco zapomeneš, taky si na to nevzpomeneš. Jako by to nebylo. Jen nevím, jak je to možné a kdy se to stalo." Oba si povzdychli a zadívali se kamsi do dálky. Ani jeden netušil, co se vlastně děje. Proč tu spolu jsou, uprostřed noci se prochází zapadlými uličkami svého (částečně nového) domova a hledají odpovědi na otázky, které nedávají smysl.

,, Rainbow," zašeptal po chvíli ticha Caleb. Dívka se na něj otočila. ,, přijdeme na to, věřím tomu." Kývla. Chtěla tomu věřit, nechtěla mít v hlavě prázdno.

,, A myslím, že přesně vím jak." Dodal Caleb po dalších minutách ticha...