Moc děkuju všem ,kteří četli tuto povídku. Děkuji za votes a jmenovitě i za komentáře:

A-Sheeta,jaja1244, PotterLoverGirl, LiaFee, Bada123, Boninee, cl3ra_bright, nvtkx_, livgrace99, viklet, kikizubik, Fakeoneforfun, Lia693, PepsyColka, Nell_Psychopath, -hanca-, nepoznas_neres nickiemarilyn, unicow2015, Waitfortime, Anulee3, _Patricia_A, Zuzu02, SimonaKarlova, Kristyna-Free, Nedbalova-All, Stilinski_xoxo, hrabos14, Lalucka, Strix_Aluco, -because-i-, Rosaila_WeWorth, WhiteRaven_, barablaho, veronikarudova, sad_teapot, AnnFoxi, SkyFullOfDreams, michaela722, julie-voith, smilepanda321, anyka4321, Teressa608, kateeek, terezavalentova, IciaLinz, ChristyneLiskova, stepida, KristnaKirienkov, Marrgotka, BooksLover104, uni_ems_corn, sabca38, IliKumsov, justanet_ , Uneksija, notoriginalgirl, Kinderka_Bueno , Angie18H, 

Všem děkuju a vážím i vás...

Naposled ahoj

****************

Vypadala úžasně, až se mi tajil dech. A nebyl jsem sám. Ohlíželi se za ní celý večer snad všichni. Ale měli smůlu, to já ji vedl domů. I když jsem byl pořád jen za nejlepšího přítele. A ať jsem se snažil sebevíc, přestávalo mi to stačit.

Stáli jsme uprostřed mého ateliéru lomeno provizorního pokoje a nemluvili. Zase si prohlížela ty zpropadený obrazy. A já si uvědomil jak masochistický je se jima takhle obklopovat. Stejně nemělo cenu tomu utíkat. Byla všude, na stěnách i v mých myšlenkách.  A já s tím nehodlal nic dělat.

,,Nepřipadá ti to šílený?" Otočila se.

,,Co?"

,,Tahle situace. Stojíš tu, jako by se nic nedělo a nestalo. Před týdnem jsi se pokoušela utéct a myslela sis, že jsem psychopat. A potom si mě nenávratně zfriendzonovala." Pokrčí rameny a sklopí hlavu. 

,,Někdy se takový věci dějou."

,,A ty o tom nechceš mluvit."

,,Nerada mluvím." Pousmál jsem se. V tu ránu jsem uslyšel rachocení klíče v zámku a potom se místnost ponořila do tmy. Ani jsem nedýchal a rychle přešel k Tinley. Bylo mi jasné, že jestli se nerozsvítí, nejspíš omdlí. Jako na povel se rozsvítily obrazy v celé místnosti. A já měl za to, že přesně vím, čí to je práce.

,,Co to je?" Zeptala se a bylo na ní vidět, že si uvědomuje mou blízkost.

,,Asi Kyle."

,,Ten skrček." Zamračila se. Zasmál jsem se, ale potom zvážněl.

,,Od minulýho tejdne mi něco vrtá hlavou." Řekl jsem. Povytáhla obočí.

,,Ano? A co přesně?"

,, Víš, když jsem na tebe poprvé promluvil, na malou chvilku jsem myslel, že omdlíš. Nebo si řekneš o číslo." Propletla si prsty a podívala se s úsměvem na ně.

,,Jestli ty si nefandíš."

,,Ale no tak. Já? Tss. Ale neodváděj řeč. Nemůžeš popřít, jak vedle jsi byla. A teď najednou ze mě vedle nejsi. Jen občas a na malou chvilku a pak se znovu srovnáš."

,,Tristane, od tý doby uplynula nějaká chvilka a já tě poznala. Už se nemusím červenat u tvejch komplimentů a omdlívat z toho, že na mě mluvíš. Jsme teď přátelé." Chtělo se mi zavrčet.

,,No právě. Přátelé. To slovo je tak blbý. Zaškatulkovává lidi a strašně moc věcí jim nedovoluje." Znovu na mne obrátila pohled. 

,,Co tím myslíš?" 

,,Nehraj hloupou. Všude kolem je tolik lidí, který by šlo mít rád. A já stejně stojim tady s tebou. Dokázalas mě donutit, abych se zajímal, staral. Aby mi na tobě záleželo a nehnula si pro to prstem. Jak?" Sledovala mě nechápavě. A bylo vidět, že se jí nelíbí, kam tím vším mířím.

,,Nech toho, prosím." Řekla. Ale nebyl to rozkaz. Zněla jako by se snažila samu sebe přinutit, aby se jí to, co říkám nelíbilo.

,,Teď už ne. Nechci být kamarád. Jsem sobec. Nenávidím, když nemám, co chci. Neumím se s tím smířit. A ty to víš. Asi líp než kdo jinej. Je tak těžký pochopit, že tě chci mít jen pro sebe?"

,, Ale to mě máš. Vždyť se s nikým jiným nebavím."

,,Haha. Dneska jsem chtěl vraždit všechny kolem tebe. Když tě pozorovali. Bylo hrozný vědět, že se můžeš bavit s kým chceš. Že se můžeš do někoho třeba na první pohled zamilovat a já s tím ani nehnu. Každou proklatou vteřinu se taková chvilka přibližuje. Mám jen vymezenej čas toho, kdy si tě můžu přivlastňovat. Jen určitej počet nádechů a výdechů, než utečeš. Tak jak se asi mám teď držet zpátky? Nejradši bych kvůli tomu přestal dýchat. Abych to oddálil. Tak mi řekni, co mám dělat?" Pousmála se. Světýlka v očích jí tančila.

,,Co bys asi tak mohl dělat? Buď můj nejlepší kamarád. Stůj při mě, nenech mě si ublížit a odháněj všechny, kdo by mi mohli zlomit srdce. A koukej ho pečlivě střežit. Sakra!" Zamrkal jsem. Pokroutila hlavou a stoupla si na špičky. Letmo mě políbila na rty. A já ji už odmítl pustit někam dál. Polibek jsem jí oplatil. Jednou dvakrát. Tolikrát.

,,Myslel jsem, že tohle nechceš."

,,Řekla jsem, že nechci vztah. Protože jsi přece někdo mimo mou ligu. Moc krásnej a talentovanej na to, abys byl můj kluk. Ale kamarád, kamarád můžeš bejt napořád. Třeba tohle bude přátelství, co vydrží dlouho. Nebudem si přece život komplikovat středoškolskym drámem." Zasmála se a mrkla.¨

,,Tak fajn kamarádko, když myslíš. Můžem tohle kamarádství přesunout i na postel ne?"

,,Tak tohle je kamaráde mimo i tvoji ligu."

A možná to u přátelství skončilo napořád. Možná to tak mělo bejt. Ale bylo jen na nás, jak přátelství pojmem...

***************************************************************************************

Je to shit but who cares...

Miluju vás

♥fire♥